Článek
Příslušníci československé armády z 1. čs. Divize v květnu 1945 v Postoloprtech popravili stovky nevinných německých civilistů včetně žen a dětí
Poválečný masakr německého obyvatelstva v Postoloprtech je po brněnském pochodu smrti druhým největším masakrem, a přesto se k němu místní nechtějí znát. Buď tvrdí, že o ničem neví, nebo vyhýbavě odpovídají stylem „nechte to spát“. Na místě, kde bylo povražděno více než tisíc lidí, roste tráva a plevel.
Postoloprty určil Hlavní štáb ministerstva národní obrany jako sídlo štábu 1.divize. Vojáci měli za úkol vyčistit oblast od německého obyvatelstva. Kromě důstojníků a vojáků lidové armády ochotně s „vyčištěním“ pomáhaly Revoluční gardy a bývalý švec, později obecní policajt Bohuslav Marek.
„Vyčištění“ tedy vraždění začalo 27. května 1945, kdy bylo postříleno 36 Němců, údajných členů NSDAP, přestože jejich členství nebylo nikdy prokázáno. 3. června bylo německé obyvatelstvo z Žatce pochodem přesunuto do Postoloprt, vzdálených dvacet kilometrů. V dragounských kasárnách skončili všichni muži. Ženy a děti v bývalém táboře pro Hitlerjugend, zvaném bažantnice. Na různých místech bylo vykopáno několik masových hrobů a popravy začaly následující den 4. června. Bez jakéhokoliv vyšetřování nebo soudu byly stovky obyvatel stříleny v bažantnici, v kasárnách, na vinici a několika dalších místech.
Postoloprtská kasárna
Vojáci znásilňovali ženy, Němcům rozdávali lopaty a nutili je vykopat si vlastní hroby. Ty, kteří nezemřeli hned, nechávali postřelené pomalu umírat v bolestech. Mnozí zemřeli žízní nebo byli ubiti a jejich těla hozena do jam mezi postřílené. Počet obětí se odhaduje mezi dvěma až třemi tisíci. Pěti chlapcům ve věku 12 až 15 let se podařilo uprchnout, ale vojáci je chytili a brutálně ztloukli holemi tak, že se nemohli postavit. Dvě hodiny je nechali trpět a poté je zastřelili. Rozkaz k jejich zastřelení dal kapitán Vojtěch Černý. K vraždě dalších osob dával rozkazy Bohuslav Marek.
Zatímco mrtvá těla hnila v okolí obce v hromadných hrobech, obyvatelé Postoloprt dělali, že se nic nestalo. O událostech se nemluvilo, vždyť to byla záležitost lidové armády a vojáků. Teprve v roce 1947 byla sestavena první vyšetřovací komise v čele s JUDr. Bohumírem Bunžou. Během exhumace bylo nalezeno a odkryto devět hromadných hrobů. Vyslechnutý byl Černý i Marek. Závěr vyšetřující komise byl tajný, nikdo nebyl obviněn a masakr byl ospravedlněn revoluční odplatou Čechů. Po nástupu komunistů k moci se postoloprtský masakr stal tabu. Nikdy neexistoval. JUDr. Bunža si zachránil život útěkem do emigrace. Komunisté ho v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti.
Policie mohla případ otevřít až po roce 1989 a vyslechla řadu ještě žijících svědků. Kromě vojáků, kteří popravovali, byli označeni za hlavní viníky masakru Jan Čupka, policista Bohuslav Marek a kapitán Vojtěch Černý. Nikdy svých činů nelitovali, naopak, obhajovali je jako spravedlivou pomstu za to, co Němci udělali Čechům během Protektorátu. Zemřeli přirozenou smrtí ještě před závěrem vyšetřování. Vojtěch Černý zemřel v roce 1991 v 74 letech, Bohuslav Marek zemřel v roce 1969 ve věku 71 let. Za masakr nebyl nikdo potrestán.
Pamětní kříž v Levonické bažantnici, kde byla pohřbena část obětí masakru
Poté, co se o událostech začalo mluvit a psát, nechalo zastupitelstvo na místním hřbitově umístit pamětní desku s neutrálním nápisem: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945. “ Ani slovo o tom, že šlo o německé občany. Slovo „masakr“ bylo nahrazeno slovem „události“. U Levonické bažantnice byl umístěn kříž s dvojjazyčným nápisem a s podobným zněním byla u druhé, tedy Lenešické bažantnice umístěna smaltovaná tabule.
A to je všechno.
Zdroje:
