Článek
Život Hermanna Göringa je plný rozporů, ale málokterý působí při pohledu zpět tak znepokojivě jako prostředí jeho dětství. Jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa, který se později významně podílel na protižidovské politice režimu a 31. července 1941 pověřil Reinharda Heydricha přípravou „konečného řešení židovské otázky“, vyrůstal pod ochranou muže židovského původu.
Jmenoval se Hermann Epenstein. Nebyl pouze známým rodiny. Byl Göringovým kmotrem, mecenášem rodiny, majitelem hradů, na nichž Göringovi bydleli, a podle tradičního líčení Göringových životopisců také dlouholetým milencem Hermannovy matky. Pro chlapce představoval Epenstein bohatého, sebevědomého a okázale žijícího náhradního otce. Právě na jeho hradě se zrodila část světa, který si Hermann Göring nesl v představivosti po celý život.
Hermann Wilhelm Göring se narodil 12. ledna 1893 v Rosenheimu v Bavorsku. Jeho otec Heinrich Ernst Göring patřil ke generaci císařských německých úředníků a diplomatů. Byl právníkem, diplomatem a v letech 1885–1890 prvním říšským komisařem Německé jihozápadní Afriky, dnešní Namibie. Později působil také jako německý diplomat na Haiti. Hermannova matka Franziska, rozená Tiefenbrunnová, byla výrazně mladší než její manžel. Heinrichovi bylo v době Hermannova narození přes padesát let. Rodinné poměry přitom měly daleko k obrazu spořádané německé měšťanské domácnosti. Do života Göringových totiž vstoupil další Hermann. Lékař Hermann Epenstein.
Hermann Göring jako čtrnáctiletý
Epenstein byl zámožný lékař, obchodník a milovník historických sídel. Bývá zjednodušeně označován za Žida, skutečnost však byla složitější. Pocházel z rodiny židovského původu a jeho rodina konvertovala ke katolicismu. Sám Epenstein byl katolík. Podle rasových kritérií pozdějšího nacistického režimu by však jeho původ představoval problém. S Heinrichem Göringem se znal v souvislosti s jeho koloniální kariérou a postupně se stal mimořádně blízkým přítelem celé rodiny. Byl kmotrem Göringových dětí, a především jejich finančním dobrodincem. Göringovi po Heinrichově odchodu ze státní služby neměli prostředky odpovídající společenskému postavení, na které byli zvyklí. Epenstein jim poskytl bydlení nejprve ve svém berlínském domě a později něco mnohem působivějšího. Středověký hrad Veldenstein ve Frankách. Rodina pobývala rovněž na Epensteinově hradě Mauterndorf v Rakousku. Pro malého Hermanna to muselo být prostředí téměř pohádkové. A Epenstein nebyl pouze domácím pánem.
Starší Göringovy biografie popisují rodinné uspořádání téměř jako otevřený milostný trojúhelník. Franziska Göringová byla řadu let Epensteinovou milenkou. Heinrich Göring mezitím žil stále více na okraji domácnosti a bohatý Epenstein postupně zaujal pozici, kterou lze charakterizovat jako náhradní otcovskou autoritu. Historik Richard Overy popisuje Epensteina jako člověka, jehož přítomnost Göringovo dětství zásadně poznamenala. Epenstein byl rodině mimořádně blízký, materiálně ji podporoval a Göringovi dlouhá léta využívali jeho nemovitosti. Pro Hermanna byla podstatná ještě jiná skutečnost. Jeho biologický otec představoval stárnoucí a postupně mizící svět císařského úředníka, zatímco Epenstein zosobňoval bohatství, sebejistotu a romantickou nádheru. A měl hrad.
Jako bojový pilot v I. světové válce
Hrad Veldenstein nebyl pouhou kulisou. Epenstein koupil zchátralý hrad koncem 19. století a vložil obrovské prostředky do jeho obnovy. Podobně rekonstruoval další hrad Mauterndorf. Vytvářel tak kolem sebe stylizovaný svět minulosti, svět hradních zdí, erbů, rytířských představ a historického divadla. Göring v něm vyrůstal. Jako dítě si na Veldensteinu hrál na vojáky a rytíře, inscenoval obléhání hradu a četl germánské a teutonské legendy. Historik Richard Overy právě prostředí Veldensteinu spojuje s Göringovým rozvojem romantické představy němectví, která se později snadno propojila s nacionálním socialismem. Nebyla to samozřejmě přímá cesta od dětské hry na rytíře k nacismu. Ale estetický slovník už existoval. Hrad. Les. Lov. Germánský hrdina. Válečník. Erb. Uniforma. Ceremonie. Moc jako divadlo. To všechno se v Göringově dospělosti znovu objevilo v gigantickém měřítku.
Göring patřil i mezi nacistickými pohlaváry k nejvýstřednějším postavám. Miloval uniformy a nechával si vytvářet jejich zvláštní varianty podle množství funkcí, které zastával. Když Hitler v roce 1940 vytvořil speciálně pro něj hodnost Reichsmarschall, získal Göring další příležitost k okázalé sebeprezentaci. Jeho oděvy někdy přestávaly připomínat uniformu a začínaly připomínat kostým. Objevoval se v loveckých úborech, kožešinách, vysokých botách, s množstvím vyznamenání a šperků. Pilot Hans-Ulrich Rudel například vzpomínal na setkání s Göringem v bizarním loveckém oděvu připomínajícím středověký kostým. Jindy jej viděl v červeném oděvu připomínajícím tógu. Nebyla to jen marnivost. Göring ze sebe vytvářel postavu. V jeho sebeprezentaci se prolínal moderní letecký hrdina první světové války, pruský maršál, germánský lovec, renesanční velmož i pohádkový rytíř. Dítě z Veldensteinu si nyní mohlo postavit vlastní hrad.
Hermann Göring s Lordem Halifaxe v Schorfheide, 20. listopadu 1937
Od roku 1933 začal Göring v lesích Schorfheide severovýchodně od Berlína budovat monumentální sídlo Carinhall, pojmenované po jeho zemřelé první manželce Carin. Byla to rezidence, lovecký zámeček, mauzoleum, galerie i politické jeviště. Göring zde přijímal zahraniční návštěvy, pořádal hostiny a lovy a shromažďoval obrovskou uměleckou sbírku. Za války se Carinhall stal také jedním z míst, kam proudila umělecká díla získaná rabováním okupované Evropy. Jeho sbírka nakonec obsahovala tisíce předmětů. Paralela s Epensteinem je více než nápadná. Bohatý muž vlastnící historická sídla, obklopený uměním, loveckými rituály a stylizovanou minulostí představoval jeden z nejsilnějších mužských vzorů Göringova dětství. O několik desetiletí později vytvořil Göring vlastní, mnohonásobně větší verzi tohoto světa. Jenže prostředky už nepocházely z majetku bohatého lékaře. Pocházely také z moci totalitního státu a z kořisti jeho obětí. A mezi nimi byli Židé.
Epenstein, muž židovského původu poskytl Göringově rodině střechu nad hlavou. Financoval její životní styl. Stal se kmotrem jejích dětí. Hermannovi pravděpodobně sloužil jako otcovský vzor. Jeho hrady pomáhaly formovat Göringovu romantickou představivost. A přesto se Hermann Göring stal jedním z nejvýše postavených představitelů režimu, který evropské Židy připravil o občanská práva, majetek, a nakonec o život. Osobní znalost konkrétního člověka židovského původu nebyla automatickou překážkou přijetí rasové ideologie. Člověk mohl mít židovského známého, přítele či dobrodince a současně přijmout abstraktní obraz „Žida“ jako údajného rasového a politického nepřítele. Epenstein mohl zůstat jako „náš Hermann“. Zatímco miliony neznámých lidí se změnily v „židovskou otázku“.
Před soudním tribunálem pro válečné zločince v Norimberku 1946
Göringův podíl na pronásledování Židů nezačal v roce 1941. Po Křišťálové noci v listopadu 1938 dostal významnou úlohu při koordinaci hospodářských protižidovských opatření. Nacistický režim urychlil „arizaci“ židovského majetku a židovskému obyvatelstvu byla uložena kolektivní pokuta ve výši jedné miliardy říšských marek. Göring patřil k mužům, kteří proměňovali rasovou nenávist v administrativní a hospodářskou politiku státu. Dne 24. ledna 1939 pověřil Göring Reinharda Heydricha organizováním nucené židovské emigrace. Po vypuknutí války se politika radikalizovala. Od diskriminace a vyvlastňování přes deportace až k systematickému vraždění. Pak přišel dokument, kvůli němuž se Göringovo jméno nesmazatelně spojilo s „konečným řešením“.
31. červenec 1941. Dva roky po prvním pověření Heydricha podepsal Göring nový rozkaz. Heydrich měl nyní koordinovat potřebná opatření k „celkovému řešení židovské otázky“ v celé Evropě pod německým vlivem a předložit plán opatření potřebných k uskutečnění zamýšleného „konečného řešení“. Tento dokument se stal jedním z klíčových administrativních kroků na cestě k celoevropskému vyvražďování Židů. Göring nebyl jediným „stvořitelem“ konečného řešení a nebyl sám, kdo vymyslel holocaust. Proces genocidy vznikal radikalizací nacistické politiky pod Hitlerovým vedením a podíleli se na něm Hitler, Himmler, Heydrich, Göring a rozsáhlý aparát SS, policie, státní správy, armády a okupačních institucí. Göring však rozhodně nebyl bezvýznamným přihlížejícím. Jako jeden z nejmocnějších mužů Třetí říše poskytl Heydrichovi formální autoritu koordinovat státní aparát při přípravě „konečného řešení“. O několik měsíců později, 20. ledna 1942, svolal Heydrich konferenci ve Wannsee, kde představitelé jednotlivých institucí koordinovali provádění politiky vedoucí k vyvraždění evropských Židů.
Nabízí se jednoduchá rovnice. Žid Epenstein byl milencem Göringovy matky. Ponížil jeho otce. Chlapec vyrůstal v podivném trojúhelníku. Později se stal antisemitou a podílel se na holocaustu. Ale je tu i jiná rovnice. Epensteinův nejviditelnější vliv na Göringa nebyl antisemitismus, nýbrž styl života a imaginace. Hermann Göring vyrůstal ve skutečném středověkém hradě, který bohatý mecenáš obnovoval jako romantickou rekonstrukci minulosti. Hrál si na rytíře, četl germánské legendy a pohyboval se ve světě historizujících rituálů. Historikové skutečně spojují toto prostředí s jeho pozdější romantickou představou němectví. V dospělosti pak Göring vytvořil vlastní svět téhož druhu. Měl monumentální sídla, lovecké revíry, sbírky starého umění, ceremoniální uniformy, zvláštní hodnosti a okázalé kostýmy. Moderní průmyslovou moc nacistického státu oblékal do kostýmu starého germánského velmože. V tom lze Veldenstein stále rozeznat.
Hermann Göring unikl oprátce. Spáchal sebevraždu
Göring bývá někdy líčen jako groteskní postava nacistického režimu. Tlustý muž v absurdních uniformách, posedlý drahokamy, obrazy, lovem, tituly a luxusem. Ale za kostýmy se skrýval mimořádně mocný politik. Muž, který pomáhal budovat Luftwaffe, řídil významnou část válečného hospodářství, profitoval z drancování okupovaných zemí a podílel se na institucionalizaci pronásledování evropských Židů. Romantická minulost, kterou si idealizoval, nebyla nevinným únikem od moderního světa. Nacismus dokázal spojit mýty o krvi, půdě, hrdinech a germánské minulosti s nejmodernější státní byrokracií, průmyslem, železnicí, letectvem a administrativou masového vraždění. Göring mohl jeden den vystupovat jako novodobý germánský lovec a druhý den podepisovat úřední dokument o vyvraždění milionu lidí.
Hermann Epenstein zemřel v roce 1934. Nemohl tedy sledovat celý vývoj svého kmotřence až k vrcholu nacistické moci a genocidě evropských Židů. Zanechal mu však něco mimořádně hmatatelného. Hrad Veldenstein. Hrad, na němž Göring prožil významnou část dětství, se nakonec skutečně dostal do jeho vlastnictví. V roce 1938 jej Epensteinova vdova převedla na Hermanna Göringa. Je v tom jistá absurdní symbolika. Muž židovského původu pomohl vytvořit svět, v němž budoucí nacistický pohlavár poprvé snil o rytířích, válečnících, hradech a germánské minulosti. Jeho majetek poskytl Göringově rodině životní úroveň, kterou si sama nemohla dovolit.
O několik desetiletí později se tentýž Hermann Göring dostal na vrchol režimu, který určoval, kdo je podle původu Němec a kdo Žid, kdo smí vlastnit dům, podnik či obraz, a nakonec kdo smí vůbec žít. Člověk nemusí nenávidět konkrétního člověka, aby přijal ideologii, která chce vyhladit skupinu, k níž jej zařadila. Hermann Göring mohl s vděčností vzpomínat na svého kmotra, bydlet na jeho hradě a napodobovat svět, který mu ukázal. A zároveň pomáhat budovat stát, v němž by původ tohoto kmotra znamenal rozsudek.
Zdroje:
Roger Manvell, Heinrich Fraenkel: Göring, Literatura faktu, Biografie a memoáry2007, BB art
Richard J. Overy: Třetí říše – Kronika, Fortuna Libri 2011
