Článek
Praha má kostely svatého Mikuláše, svatého Tomáše nebo svatého Jakuba. A pak má také kostely Na smetišti, na Prádle, na Trávníčku, na Louži, na Zderaze či ve zdi. Jeden dokonce stojí pod řetězem.
Na první pohled vypadají tyto přívlastky skoro jako lidové žerty. Ve skutečnosti jsou pozůstatkem doby, kdy se člověk v Praze neorientoval podle čísel popisných ani názvů ulic, ale podle brodů, hradeb, tržišť, klášterů, luk a dalších nápadných míst. Kostelů zasvěcených témuž světci navíc mohlo být několik, a tak bylo nutné vysvětlit, kterého svatého Jana nebo kterou Pannu Marii má člověk na mysli.
Díky tomu se v jejich jménech dochovala Praha, která už dávno neexistuje. Praha s loužemi, smetišti a loukami, Praha obehnaná zdmi a Praha, v níž se bývalý kostel mohl změnit v prádelnu.
Kostel sv. Jana Křtitele, stav před zbořením 1896
Svatý Jan Křtitel Na smetišti. Adresa, kterou by si kostel nevybral
Asi nejméně lichotivý pražský církevní přívlastek patřil kostelu sv. Jana Křtitele Na smetišti.
Stával na Starém Městě poblíž dnešního Smetanova nábřeží a Anenského náměstí. Románský kostelík vznikl patrně kolem roku 1120 a během staletí měl několik přídomků. Říkalo se mu sv. Jan Na brodu, protože se nacházel poblíž vltavského brodu, později sv. Jan Na zábradlí. Toto jméno zřejmě souviselo s opevněním Starého Města a brankou v hradbě.
Jenže za městskou zdí směrem k Vltavě končilo také to, co Pražané nechtěli mít doma. Odpadky se vyhazovaly právě sem a někdy v 16. století si kostel vysloužil mnohem názornější lidové označení svatý Jan Na smetišti.
Po josefínských reformách byl roku 1784 zrušen a přestavěn k obytným účelům. Definitivní konec přišel roku 1896, kdy byla někdejší románská svatyně zbořena. Zůstala po ní především vzpomínka v názvu a několik stop, mimo jiné reliéf Krista na oslu, dnes umístěný v nádvoří Divadla Na zábradlí.
Ke kostelu se ovšem váže i podivná zvěst. Jedna z pražských pověstí vypráví o zloději, který se pokusil okrást svatý obraz nebo sochu a za svatokrádež byl nadpřirozeně potrestán. Podobné příběhy o zlodějích, kterým při krádeži posvátného předmětu znehybní nebo vzplanou ruce, patří ke starému evropskému repertoáru zázračných legend. V pražském podání se jedna z nich zabydlela právě u sv. Jana Na smetišti.
Jméno, které dnes zní skoro komicky, tedy připomíná velmi praktickou stránku středověkého města. Smetí se muselo někam vyhazovat smetí a za hradbami u řeky se k tomu nabízelo ideální místo.
Kostel Jana Křtitele Na Prádle
Svatý Jan Křtitel Na Prádle. Kostel, ze kterého se stala prádelna
Jen přes Vltavu se nachází kostel druhého svatého Jana Křtitele s ještě podivnějším přídomkem. Kostel sv. Jana Křtitele Na Prádle stojí na Malé Straně mezi Říční a Všehrdovou ulicí, nedaleko Kampy.
Na rozdíl od názvů odvozených od dávných středověkých poměrů je tento přídomek překvapivě mladý.
Svatyně je velmi stará. Kostel je v pramenech připomínán už v souvislosti s událostmi roku 1142. Dochovaná stavba má románský základ přibližně z doby kolem roku 1240 a později prošla gotickými i barokními úpravami. U kostela vznikl také malostranský špitál.
Pak přišel rok 1784 a josefínské rušení nepotřebných kostelů a klášterů. Sv. Jan byl odsvěcen a areál se dostal do soukromých rukou. A právě tehdy se z někdejšího kostela stala prádelna, později zde fungovala také čistírna koberců. Odtud pochází označení „Na Prádle“. A kde je prádelna, bývají často i strašidla.
Podle jedné pověsti se zde zjevovala tajemná jeptiška, která dohlížela, aby pradleny o poledni nepracovaly. Když zákaz porušily, usadila se prý na mandlu a čtyři dny s ním nikdo nedokázal pohnout. Ještě drastičtější je vyprávění o lakomé vdově a přízračném mnichovi, který o půlnoci přijížděl v kočáře taženém kozly a vybíral peníze na obnovu kostela. Vdova se ho pokusila ošidit falešným tolarem. Mnich jí za trest rozpálenou minci vtiskl do čela a nešťastnice pak měla v okolí kostela sama strašit.
Kostel byl ve 20. století obnoven a znovu začal sloužit náboženským účelům. Prádlo zmizelo. Jméno zůstalo.
Kostel Panny Marie pod řetězem
Panna Marie pod řetězem. Který řetěz to vlastně byl?
Snad nejromantičtější pražské kostelní jméno patří Panně Marii pod řetězem na Malé Straně.
Chrám patří k někdejší komendě johanitů, dnešního Maltézského řádu. Johanité získali zdejší pozemky ve 12. století u malostranského konce tehdejšího Juditina mostu a kostel se také označoval archaickým názvem Panny Marie pod řetězem konce mostu.
Podle jednoho výkladu se řetězem uzavírala brána opevněné johanitské komendy. Podle druhého měl být řetěz spojen s provozem u Juditina mostu. A nejmalebnější verze tvrdí, že se natahoval přes Vltavu, aby zastavil lodě a vory, dokud jejich majitelé nezaplatili clo. Prague City Tourism uvádí jako možné vysvětlení, jak řetěz u brány komendy, tak přehrazování řeky kvůli vybírání cla.
Jenže historik architektury Jan Herain už roku 1913 upozornil, že oblíbené vysvětlení řetězem nataženým přes Vltavu může být pozdější konstrukcí. Připomněl jinou možnost. V kostele bývala uctívána socha Panny Marie, nad níž visel řetěz. Historické výklady názvu si tedy navzájem konkurují, takže kdo ví.
Kostel je podivuhodný i bez svého názvu. Dnešní podoba je totiž vlastně torzem velkolepého gotického projektu. Západní průčelí se dvěma mohutnými věžemi působí, jako by za ním musel následovat obrovský chrám. Místo toho člověk projde branou a ocitne se pod širým nebem. Zamýšlená gotická loď nebyla dokončena a dnešní kostel tvoří především někdejší presbytář.
Uvnitř stojí mramorová socha velkopřevora Rudolfa Colloreda-Wallsee, obránce Prahy proti Švédům roku 1648. Na hlavě má klobouk, což je v katolickém kostele u podobné sochy nezvyklé. Vysvětlení je prosté. Dílo Emanuela Maxe bylo původně zamýšleno jinam a teprve dodatečně se rozhodlo o jeho umístění v chrámu.
Kostel Zvěstování Panny Marie Na trávníčku (Na slupi)
Panna Marie Na trávníčku. Vzpomínka na dobu, kdy tu byla louka
Dnešní Nové Město rozhodně nepůsobí jako venkov. Ve 14. století to ale na jeho okrajích vypadalo úplně jinak. Když Karel IV. roku 1360 založil klášter servitů s kostelem Zvěstování Panny Marie, začala stavba podle dobových poměrů jednoduše na zelené louce. A právě odtud pochází půvabné označení Panna Marie Na trávníčku.
Setkat se můžeme také s označením Na Slupi, podle starého místního názvu. Kostel je pozoruhodný nejen jménem. Jeho štíhlá věž patří mezi nejvíce nakloněné pražské kostelní věže. Podle Prague City Tourism se její vrchol od svislice odchyluje asi o 63 centimetrů.
Se založením kláštera se navíc pojí tradice spojená přímo s Karlem IV. Podle legendy císař během pobytu u servitů ve Florencii onemocněl a slíbil, že pokud se uzdraví, založí tomuto řádu klášter také v Praze. Z někdejší louky je dnes hustě zastavěná část města. „Trávníček“ ale v názvu kostela přežil šest a půl století.
Kostel sv. Václava na Zderaze
Svatý Václav na Zderaze. Tajemství ukryté ve jménu osady
Kostel sv. Václava na Zderaze stojí nedaleko dnešní Resslovy ulice. Zderaz zní dnešnímu uchu téměř jako sloveso jako by tu snad někdo něco „zde razil“. Ve skutečnosti jde o staré místní jméno.
Ještě před založením Nového Města zde existovala osada Zderaz. Kostel sv. Václava sloužil jako její farní svatyně a později byl spojen s křižovníky – Strážci Božího hrobu. Klášterní tradice této lokality sahá do 12. století a zpráva o svěcení kostela sv. Václava se vztahuje k roku 1181.
Samotné jméno Zderaz je tedy mnohem starší než dnešní uliční síť. Kostel nám vlastně uchovává adresu vesnice, kterou dávno pohltila Praha. Jeho osud byl bouřlivý. Roku 1420 byl vypálen, později jej užívali kališníci, následně se dostal k bosým augustiniánům a za josefínských reforem byl odsvěcen. V 19. století chátral natolik, že mu hrozila demolice.
Okolí se mezitím změnilo k nepoznání. Velká část někdejšího klášterního areálu Na Zderaze byla na počátku 20. století zbořena. Staré jméno však přežilo v názvu ulice i kostela.
Kostel sv. Martina ve zdi dnes
Svatý Martin ve zdi. Kostel, který spolklo městské opevnění
Svatý Martin ve zdi byl skutečně ve zdi. Původně stál u osady Újezd. Když bylo ve 13. století budováno opevnění Starého Města, dostal se kostel do bezprostředního kontaktu s městskou hradbou, a právě tato neobvyklá situace se otiskla do jeho jména.
Takové názvy jsou pro poznávání staré Prahy mimořádně cenné. Podobně jako u sv. Jana Na smetišti nebo Panny Marie Na trávníčku je tak přídomek přesnější než lecjaká pamětní deska. Nevypráví totiž jen historii kostela, ale také historii jeho okolí.
Panna Marie Na louži. Zmizelý kostel se jménem téměř pohádkovým
Kostel stával na dnešním Mariánském náměstí na Starém Městě, tedy v místech, kde dnes není pouze ani těch největších lijácích. Svatyně byla pravděpodobně románského původu a vznikla zřejmě v polovině 12. století. Za josefínských reforem byla zrušena a roku 1791 zbořena. Její pozůstatky byly archeologicky doloženy pod dnešním terénem.
Jméno „Na louži“ patřilo ke starému místnímu označení a objevuje se i v historických matričních pramenech jako název celé farnosti. Louže zmizela, kostel zmizel, ale jejich společné jméno přežilo v historických knihách.
Podivná jména kostelů jsou na první pohled kuriozity. Ve skutečnosti ale fungují jako mimořádně přesná paměť města. Na smetišti připomíná dobu, kdy za staroměstskou hradbou končil městský odpad. Na Prádle uchovalo vzpomínku na ponižující, ale vlastně záchrannou druhou kariéru zrušeného kostela. Na trávníčku se připomíná louka uprostřed dnešní kamenné metropole. Ve zdi vyznačuje dávnou hranici Starého Města. Na Zderaze zachovává jméno zaniklé osady. A pod řetězem je trochu hádanka, jestli šlo o řetěz v klášterní bráně, mostní mýto, řetěz přes řeku nebo mariánskou sochu s řetězem.
Staré město totiž nebylo jen městem králů, paláců a katedrál. Bylo také městem pradlen, špitálníků, lodníků, výběrčích cla, smetišť, hradeb, brodů, luk a bezejmenných osad.
Zdroje:
prague.eu/cs/objevujte/kostel-zvestovani-panny-marie-na-travnicku/
cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_Na_lou%C5%Bei
