Článek
Kanibal Joachim Kroll, zavraždil minimálně čtrnáct obětí
Malý, plešatý a obrýlený strýček Joachim byl oblíbeným obyvatelem nájemního domu ve Friesenské ulici v městečku Laar v tehdejším západním Německu. S každým se zastavil na kus řeči a dětem rozdával bonbony.
Byl teplý letní den 3. července 1976 a policisté od rána pátrali po nezvěstné čtyřleté holčičce Marion Kettnerové. Hrála si na dětském hřišti a pak zmizela. Policie několik hodin prohledávala městečko i blízké okolí, ale marně.
pixabay.com/photos/volné dílo
To v domě ve Friesenské ulici měli nájemníci jiné starosti. Někdo nebo něco ucpalo společný záchod. Jeden z nájemníků, Oskar Müller, se na chodbě srazil se strýčkem Joachimem, tedy panem Krollem, a oznámil mu nemilou zprávu. Toaleta je mimo provoz. Něčím je ucpaná. Pan Kroll bezelstně odvětil, že ví, že to jsou vnitřnosti a odešel do svého bytu.
Pan Müller to nepovažoval za zrovna povedený vtip, ale i tak se šel na toaletu podívat. Chvíli trvalo, než mu mozek začal fungovat a vydal povel. S hysterickým řevem vyběhl na ulici, kde prvnímu policistovi vykoktal, co na záchodě viděl.
Když policisté vešli do bytu strýčka Joachima, odbíhali postupně jeden po druhém zvracet na chodbu. Kromě vnitřností a kousků masa na poličce se v hrnci na sporáku spolu s mrkví a bramborami vařila malá dětská ruka.
Joachim Kroll se nesnažil ani zapírat. Jak se později zjistilo, vzhledem k jeho podprůměrné inteligenci, ho to ani nenapadlo. Byl okamžitě zatčen a přiznal se ke čtrnácti vraždám. Za některé z nich byli odsouzeni jiní muži.
pixabay.com/photos/volné dílo
Joachim se narodil jako osmé dítě (některé prameny uvádí jako šesté dítě z devíti) v roce 1933, když se v Německu drali k moci nacisté. V chudé rodině byl Joachim nejmenší a nejslabší, v noci se počurával. Válečné dětství plné hladu a ústrků bylo ještě horší, když se otec nevrátil z ruského zajetí. Fyzicky i mentálně zaostalý chlapec, jehož IQ se pohybovalo někde na hranici lehké mentální retardace, chodil po dobu tří let občas do školy, ale číst ani psát se nikdy nenaučil.
V roce 1948 Kroll ukončil svoji školní docházku a šel pracovat do zemědělství. Během porážek prasat, které ho vzrušovaly, poprvé pomyslel na vraždu. Kontakty se ženami mu žádné vzrušení nepřinášely a po jednom neúspěšném pokusu o sex se ženou pochopil, že takhle to nepůjde.
Jako jediný ze svých sourozenců žil se svou matkou, která v lednu 1955 zemřela. Byl na ni nezdravě fixovaný a zcela závislý. Necelé tři týdny po její smrti se dopustil první vraždy.
První byla devatenáctiletá Irmgard Strehl. Nejprve ji uškrtil, pak znásilnil, a nakonec jí rozřízl břicho. Z druhé oběti, čtyřiadvacetileté Klary, si už odnesl domů maso z hýždí a stehen. Za tuto vraždu byl zatčen jistý Heinrich Ott. Přestože byl nevinný, vzal si ve vězení život.
Jednou měl Kroll namále. Vyrušil milence v autě. Muže zabil, ale ženě se podařilo nastartovat auto a snažila se vraha přejet. Ten na poslední chvíli uskočil.
Kroll neodřezával maso ze všech svých obětí. Pouze z těch mladých. Nesbíral trofeje, nad kterými by se ukájel. Jeho důvody byly ryze praktické. Maso pro něj bylo drahé, a tak podle potřeby a chuti vycházel „na lov“, aby si nějaké obstaral.
pixabay.com/photos/volné dílo
Za nějakou dobu zavraždil a následně znásilnil třináctiletou Petru. Obviněn a odsouzen byl nevinný Vinzenz Kuehn. Ten se zhroutil a posléze strávil šest let na psychiatrii.
Dvanáctiletou Moniku Kroll zabil v parku, zohavil a odnesl si vyřezané kusy masa. Obviněn byl ale nevinný Walter Quicker. Přesto, že ho soud viny zprostil, jeho okolí ho dohnalo k sebevraždě. Oběsil se v nedalekém lese.
Z další vraždy a následného zohavení mladé dívky padlo podezření na jejího snoubence. I když byla jeho nevina později prokázána, po několika měsících spáchal sebevraždu.
I v případě jiné Krollovy oběti byl obviněn nevinný člověk, považovaný za Duisburského lidožrouta.
Celkem dvacet jedna let unikal kanibal a masový vrah Joachim Kroll policii. Za některé jeho vraždy byli obviněni a odsouzeni jiní. Všechny vraždy provedl na poměrně malém území několika desítek kilometrů čtverečních. Všechny měly stejný rukopis, a přesto se nikdy nestal podezřelým.
Po dopadení a během vyšetřování si dokonce nebyl schopný ani vzpomenout, kolik dívek a žen vlastně zavraždil. Bylo jich „prostě mnoho“. Nakonec odsouhlasil čtrnáct vražd, které si dokázal vybavit. Při svém hodně nízkém IQ měl pocit, že se tak moc nestalo. Domníval se, že dostane nějaké prášky na potlačení svých choutek a pustí ho domů.
Soudní proces s Joachimem Krollem trval 151 dnů. Protože byl v tehdejším západním Německu zrušen trest smrti, byl odsouzen k devítinásobnému trestu doživotí. Ve věznici v Rheinbachu strávil pouhých devět let. Zemřel 1. 7. 1991 na infarkt. Bylo mu padesát osm let.
Zdroje:
