Článek
Mansá Músa, král Mali, byl nejbohatším člověkem v dějinách lidstva. Dnes je Mali jednou z nejchudších zemí
Mansá Músa se narodil v královské rodině, ale na trůn musel čekat, až zemře jeho bratr Abú Bakr I. Stal se tak desátým „mansou“, tedy „králem králů“.
Abú Bakr I. neopustil svůj trůn jen tak, z nějakého rozmaru. Naopak. Vydal se s výpravou hledat hranice „nekonečného moře“, nám známého jako Atlantický oceán. Výpravu tvořilo dva tisíce lodí s posádkou, vojáky a služebnictvem. Dalších několik tisíc lodí vezlo proviant, vodu a zlato. Nikdo se už nikdy nevrátil a po celé výpravě se slehla zem. Nebo voda.
Reproduction of the Catalan Atlas/commons.wikimedia.org/volné dílo
Po dobu vládcovi nepřítomnosti byl ustanoven regentem právě Mansá Músa. Protože se vládce z nešťastné expedice nevrátil ani po něm nezůstala žádná zpráva, podržel si Mansá Músa trůn a stal se vládcem říše Mali.
Přesto, že rozšířil území říše, nebyl to žádný dobyvatel. Okolní země se většinou dobrovolně a rády přidružily. Důvody byly ryze ekonomické. Zlato a sůl, které poskytovala těžba z místních dolů a jejich následný prodej, učinily v první polovině 14. století Mali jednou z nejbohatších zemí na světě.
Dnes patří republika Mali mezi jednu z nejchudších zemí světa a proudy emigrantů se snaží uchytit v bohaté Evropě. Dlouhodobý vojenský konflikt mezi vládními jednotkami a militantními složkami Islámského státu a jeho různých odnoží situaci v zemi také neprospívá.
Detail from the Catalan Atlas /commons.wikimedia.org/volné dílo
Různé ekonomické portály se snaží převést bohatství krále do současných poměrů. Včetně inflačního faktoru a vychází jim neuvěřitelné číslo. Vládce říše Mali měl k dispozici pro svoje potřeby zhruba pět set miliard dolarů.
Nebyl to žádný skrblík a během své vlády nechal postavit množství vzdělávacích institucí a mešit. Údajně každý pátek jednu mešitu. Budoval nová města s veškerou tehdy možnou vybaveností. V jeho říši bylo takových měst více než čtyři stovky.
Do Mali přicházeli ti nejlepší učenci z islámského světa. Věhlasní architekti, stavitelé dokonce i z Evropy. V pouštní říši vznikly ty nejhonosnější budovy, paláce a zahrady, které neměly v Evropě konkurenci. Mešity a univerzity v Djenné, Ségou, Gao nebo královna pouště, bájné Timbuktu.
Timbuktu bylo nejen jedním z nejvyhledávanějších center islámu a vzdělanosti v Africe. Bylo to obchodní centrum, kam se sjížděly karavany obchodníků dokonce až Egypta nebo Benátek a Granady. Ještě za pět set let bude slovo Timbuktu přitahovat evropské cestovatele a objevitele jako rozsvícená lampa noční můry. A mnozí z nic za svoji posedlost „královnou pouště“ zaplatí životem.
Autor: Dieudonné Lancelot/commons.wikimedia.org/volné dílo
Jako zbožný a oddaný muslim měl Mansá Músa za povinnost vykonat „hadždž“, pouť do Mekky na Arabský poloostrov. Náboženskou pouť do svatého města Mekky vykoná každoročně několik milionů věřících, většinou v malé skupince nebo i jednotlivě.
V roce 1324 se za splnění povinnosti vydal i Mansá Músa I. Jeho doprovod tvořilo šedesát tisíc mužů, včetně dvanácti tisíc otroků. Každý otrok nesl cihlu zlata zabalenou v hedvábném šátku. A každý z pěti set velbloudů nesl padesátikilogramový náklad zlata, které zbožný poutník rozdával během své cesty. Zbytek výpravy tvořilo množství služebnictva, harém a stáda ušlechtilých koní.
Cesta celému šedesáti tisícovému davu trvala rok s tříměsíční pauzou v Káhiře u sultána Al-Násira.
Všudy kudy Mansá Músa prošel za sebou nechával nesmazatelnou a nezapomenutelnou stopu zlata. To se v praxi projevilo mimo jiné i tím, že cena zlata v Káhiře, ale i v Mekce a Medíně byla na dalších deset let znehodnocena. Což v praxi znamenalo několikanásobný nárůst ceny zboží a výrobků.
Autor: Mousssa NIAKATE/commons.wikimedia.org/volné dílo
Po návratu do své říše se dál věnoval výstavbě mešit, měst a vzdělávacích institucí. Jako jeden z mála panovníků na africkém kontinentě zemřel přirozenou smrtí po pětadvaceti letech panování. Poslední roky svého života už nemohl chodit, dokonce si nepamatoval svoje jméno, ani že byl vládcem velké říše i nejbohatším člověkem na planetě. Podle historiků jeho smrt oplakávala celá země.
Mansá Músa zemřel v roce 1337 a po něm na trůn nastoupili jeho synové. Prvním byl Maghan Músa. Tomu stačily pouhé čtyři roky vládnutí na to, aby říši připravil téměř o vše, co jeho otec vybudoval. Spory a intriky na královském dvoře oslabovaly říši čím dál víc.
Později se chopil trůnu Maghanův strýc Sulejmán a během své devatenáctileté vlády ztratil důležitou provincii Dyolof, patřící dnes Senegalu. Města a oblasti na severu říše se vzbouřily a jejich opakované nájezdy znamenaly konec říše.
Stačily pouhé dvě generace po smrti nejbohatšího člověka a krále Mansá Músy I. a po bohatství nezůstalo ani stopy.
Zdroje:
