Článek
O pogromech na Židy v Polsku během druhé světové války, které spáchali samotní Poláci, je podle zákona zakázáno mluvit
Jedwabne je bezvýznamná zemědělská vesnice v severovýchodním Polsku. Necelé dva tisíce obyvatel žije poklidným venkovským životem, jako po staletí. Velký kostel svatého Jakuba postavený v letech 1926-1935 bývá hojně navštěvován především o nedělích a svátcích. Ve vesnici není ani restaurace, a tak muži posedávají po lavičkách nebo na schodech a popíjejí lahvové pivo zakoupené v prodejně.
V roce 1939 mělo Jedwabne asi 2 700 obyvatel, z nichž zhruba čtyřicet procent tvořili Židé.
Autor: S. Zaborowski / commons.wikimedia.org/volné dílo
V Berlíně představitelé Polska a Německa uzavřeli 26. ledna 1934 smlouvu o neútočení, která měla mít platnost deset let.
Další smlouvu ze srpna 1939 uzavřelo nacistické Německo se Sovětským svazem. Smlouva o neútočení mezi oběma zeměmi byla známá jako „Pakt Molotov-Ribbentrop“.
Měsíc poté, v září 1939 obsadili Němci západní část Polska a po nich vtrhla do východní části země Rudá armáda.
V září 1939 obsadili Jedwabne Němci, kteří vesnici po krátké době předali do správy Rusům, aby ji od roku 1941 opět převzali Němci. Židé ve velké většině vítali Rudou armádu, ve které viděli záruku ochrany před německým antisemitismem, naopak Poláci byli tvrdě diskriminováni. Po nacistické invazi do SSSR 22. června 1941 se situace výrazně změnila a Poláci měli navrch.
Na okraji vesnice stála devatenáct metrů dlouhá a sedm metrů široká dřevěná stodola, ve které se skladovalo seno a sláma pro dobytek.
Od rána 10. července 1941 se do místa sjížděli lidé z okolních vesnic a usedlostí. Těžko říct, jestli na trh nebo na předem ohlášenou „židovskou akci“.
Autor: Jacques Lahitte/ commons.wikimedia.org/volné dílo
10. července 1941 na příkaz starosty Mariana Karolaka začali místní muži vyhánět své židovské sousedy z domů a shromaždovali je na náměstí. Němečtí vojáci celou akci sledovali, ale nijak nezasahovali. Bez ohledu na věk a pohlaví byli Židé několik hodin týraní, byli nuceni k vysilujícím cvikům a ponižováni. Asi čtyřicet až šedesát zbitých mužů v čele s místním rabínem muselo nést v průvodu kolem náměstí rozbitou bustu Lenina a zpívat sovětské písně. Poté je místní odvedli do stodoly, kde je povraždili.
Mezi tím Poláci prohledávali domy a kůlny a přiváděli další oběti. Židovský majetek samozřejmě rozkradli.
Zbytek shromážděných, asi tři sta převážně starých lidí, žen a dětí bylo o pár hodin později nahnáno do stodoly, kde ležela mrtvá těla mužů, včetně rabína. Poláci stodolu[IC1] [IC2] [IC3] uzamkli na řetěz, tak aby se nikdo nemohl dostat ven. Poté ji ze všech stran polili petrolejem a všechny zaživa upálili. Spálená těla naházeli do dvou jam vykopaných přímo ve stodole.
Zhruba dvě stovky fanatických Poláků povraždilo tři sta padesát svých židovských sousedů a nic se nedělo.
Vrazi byli úplně „normální“ lidé, ševci, zemědělci, starosta a vedení obce, prostě všichni. Žádní zapálení nacisti nebo němečtí vojáci, kteří plnili rozkazy.
Po válce v letech 1949 a 1950 bylo za tento zločin souzeno dvanáct Poláků. Jeden dostal trest smrti, ostatní nepodmíněné tresty od osmi do patnácti let.
V roce 1953 proběhl dodatečný soud jednoho z nejaktivnějších pachatelů Józefa Sobuty. Všichni polští svědci svá předchozí tvrzení odvolali a vrah Sobuta byl zproštěn všech obvinění.
Zbytek obyvatelstva, který se na pogromu podílel, zůstal nepotrestán.
Autor: Aw58/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Pogrom v Jedwabnem nebyl ojedinělý. Desítky podobných se počátkem roku 1941 odehrály v oblasti Lomže a Białystoku.
Přestože všichni v Jedwabnem a okolí o pogromu věděli, vina se po válce hodila na Němce. Němci přece likvidovali židovské obyvatelstvo.
Masakr, který byl po desetiletích od konce války téměř vymazán z paměti lidí, oživila v roce 2000 kniha Sousedé od amerického historika Jana Tomasze Grosse. V ní označil za vrahy polské občany a ne Němce, jak tvrdila oficiální verze. Poláci v ní nebyli v roli obětí, do které se sami po válce pasovali, ale v roli vrahů.
Jan Tomasz Gross patří mezi největší odborníky na holokaust a v roce 1996 mu polská vláda udělila řád Za zásluhy o Polskou republiku. Po vydání knihy Sousedé mu ho chtěla odebrat, protože ten, kdo tvrdí, že se Poláci účastnili masového vraždění Židů nemůže být vlastenec.
Navíc novelizace zákona o Ústavu národní paměti zakazuje spojovat Polsko a Poláky se zločiny druhé světové války.
Na místě hromadné vraždy v Jedwabnem dnes stojí malý kamenný pomník se zabudovaným kusem dřeva, připomínajícím dřevěnou stodolu.
Zdroje:
