Článek
Vítězství bolševiků v Mongolsku stálo život královskou rodinu. Panovníkova žena Genenpil byla popravena v pátém měsíci těhotenství
Kdysi dávno v dobách rozvinutého socialismu soudružka učitelka ruského jazyka a občanské výchovy každoročně dávala novým žákům „záludnou“ otázku. Protože jsme na její představení byli dávno upozorněni staršími spolužáky, kteří ji dovedně napodobovali, věděli jsme o co jde. A hlavně jsme byli poučeni, jaká citoslovce údivu a překvapení máme vydávat.
„Jí to udělá radost“,říkali „a vy z toho budete mít srandu“. Pravda je, že vyspělejší spolužáci říkali, že jí to udělá ještě něco jiného, ale to jsem tehdy nechápal.
Když přišel onen den a soudružka se rozvyprávěla o té úžasné zemi sovětů, oči se jí zalily slzami. Stékaly jí po dobře vykrmené tváři, když se zalykala nad láskou dvou sovětských řek, Jeniseje a Angary. „Jako dva milenci, kteří k sobě hledají cestu, než po dlouhém putování spočinou ve své náruči“. Tady už si rozmazávala slzy po obličeji pánským kapesníkem a hlasitě štkala.
Když se uklidnila, přišla ona otázka: „Zdali pak víte pionýři, která druhá země na světě přijala socialismus?“ Poučeni od starších jsme věděli, jak reagovat: „Sóško, to jsme byli my“. Soudružka zakroutila hlavou a předchozí výraz dojetí vystřídal šibalský kukuč. Úmyslně jsme vyjmenovali země pod správou rusáků a soudružka si mohla hlavu vykroutit.
Lumen třídy dokonce tvrdil, že Němci, ale ti hodní, a nakonec jsme řekli, že se dáme podat. „Byla to Mongolská lidová republika“, vydechla. Celá třída se dle domluvy rozhýkala, že to není možné, chytali jsme se za hlavy, dělali grimasy překvapení a ona skutečně byla několik minut šťastná.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Ano, druhým socialistickým státem na světě se skutečně stalo, bohužel, Mongolsko. Dodnes se z toho vzpamatovává.
Dvacáté století začalo pro Mongolsko tak špatně, že hůř už to snad ani nešlo. V roce 1911 sice získalo nezávislost na Číně, ovšem za podpory Ruska. Podej ďáblovi ruku a odmění se ti peklem. Za osm let se vrátili Číňani, poté se v zemi objevil samozvaný baron von Sternberg a po něm Rudá armáda.
Bolševický režim, který instalovala, vydržel sedmdesát let. Výsledkem byla zničená země. Násilná kolektivizace stád dobytka kočovných pastevců měla za následek, že více než sedm milionů kusů dobytka v péči sovchozů uhynulo. Ekonomika se zhroutila a ozbrojené nepokoje vyřešila Rudá armáda podle svých zvyklostí.
Autor: Marzan Sharav(commons.wikimedia.org/volné dílo
V roce 1937 žilo v mongolských klášterech 83 203 buddhistických mnichů, kteří tvořili více než deset procent tehdejší populace Mongolska. Po necelém roce vlády bolševiků jich žilo jen 562. Ze 746 klášterů zůstaly celkem dva. Buddhismus jako opium lidstva byl totálně zlikvidován, knihovny vypáleny.
Posledním mongolským vůdcem byl Bogd. Uznávaná autorita a vládce Mongolska zemřel včas, a tak se vyhnul bolševickým mučírnám a popravišti.
Takové štěstí neměla jeho žena Genenpil, poslední mongolská královna. Byla vybraná z patnácti vhodných kandidátek, které se musely narodit ve stejný den jako chán Bogd. Pocházela ze šlechtického rodu a byla vdaná. Po intronizaci byla prohlášena za reinkarnaci předchozí královny. Bylo jí slíbeno, že pokud by přežila chána, mohla by se ke svému manželovi vrátit.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Když panovník v roce 1924 za záhadných okolností zemřel, vrátila se Genenpil ke své rodině a manželovi. Měli dvě dcery Tsermau a Dorjhandu a syna Gantamura.
Když komunisté likvidovali i vzdálené členy bývalé královské rodiny, přišla na řadu i Genenpil. Byla zatčena a obviněna ze spolupráce s Japonci, z podkopávání moci lidu, z organizování povstání a podpory buddhismu.
Po nelidském mučení se soudruhům z Čeky přiznala ke všemu. Přiznání neobsahovalo její podpis, přestože uměla číst i psát, ale jen nějaké neidentifikovatelné skvrny, snad otisky prstů. Zřejmě byla natolik ztýrána, že už nebyla schopna podpisu. Popravena byla se skupinou buddhistických duchovních.
Genenpil bylo třicet tři let a byla v pátém měsíci těhotenství.
Autor neznámý/https://commons.wikimedia.org/volné dílo
Autor neznámý/https://commons.wikimedia.org/volné dílo
