Článek
Salem bylo starověké město několikrát zmíněné ve Starém Zákoně. Zde došlo k setkání Abrahama se sodomským králem a Absolon, syn krále Davida, tam vztyčil sloup. Město, jehož jméno znamená „pokoj“.
Mnoho míst v Evropě i Spojených státech má vlastní Salem. Města, která vznikla nebo byla pojmenována protestantskými skupinami, libujícími si v biblické symbolice.
Salem rovná se pokoj. Ironie dějin si pohrála se severoamerickým městem téhož jména na konci 17. století. V komunitě přísných puritánů státu Massachusetts byl „pokoj“ nastolen až poté, co bylo za čarodějnictví usmrceno dvacet pět osob.
Bylo jí devět let a jmenovala se Betty Parrisová. Její sestřenici Abigail bylo o dva roky víc. Únor roku 1692, zima byla tuhá a sluneční paprsky se ne a ne objevit. V domě Parrisových se začaly dít prapodivné věci. Obě děvčata se z ničeho nic jako by pomátla. Začala křičet, vydávat zvířecí zvuky, házet o zeď vším, co jim přišlo pod ruku, válela se po zemi nebo se schovávala za nábytkem. To byl ten lepší případ.
Když se zklidnila, vyprávěla, jak je ve chvílích záchvatu někdo nebo něco bodá dlouhými jehlami po celém těle. Přivolaný lékař žádné vpichy nenašel a pokud šlo o vysvětlení oněch stavů, byl docela bezradný. Jako by toho nebylo málo, podobných případů začalo ve městě přibývat.
Jelikož dlouhé zimě předcházely epidemie pravých neštovic a ergotismu, netrvalo dlouho, než kdosi nahlas vyslovil názor, že to vše je dílem čarodějnic, které mají za úkol zničit zbožnou společnost a její Církev.
Jakmile slova o čarodějnicích došla k uším trpících dívek, jejich rodiče i celá veřejnost se dozvěděla jména osob, která stojí za jejich utrpením.
Prvního března 1692 byly zatčeny tři ženy a ihned obviněny z čarodějnictví. Jakmile jedna z nich, v naději že se vyhne mučení a popravě, označila další obyvatele za spolupachatele, roztrhl se se jmény domnělých služebnic ďábla pytel.
Nakonec seznam obsahoval přes dvě stě jmen, mezi kterými kromě žen středního věku bylo i několik mužů a dva chlapci.
V červnu 1692 byl v Salemu vytvořený speciální soud a jako první byla pověšena Bridged Bishopová, žena třikrát vdaná, podle morálních měřítek komunity osoba s pochybnou pověstí. Na šibenici ji následovalo v krátkém sledu třináct žen a pět mužů. Na mučení se všichni přiznali k ohavnostem, páchaným ve jménu ďábla vyjma jednoho muže. Giles Corey byl proto usmrcen nákladem kamenů, kterým mu popravčí rozdrtil hrudník.
Ve chvíli, kdy padlo obvinění z čarodějnictví na Mary Phipsovou, ženu guvernéra, bylo všem obyvatelům Salemu jasné, že spojencem ďábla už může být kdokoliv. Guvernér, který trávil čas válkami s indiány, se konečně do celého případu vložil a 12. října 1692 rozkázal zastavit činnost soudního tribunálu. Tímto jednáním sice dokázal ochránit svoji ženu a některé další už uvězněné, ale nezabránil dalšímu kolu soudních slyšení, ke kterým došlo následujícího roku.
Z desítek obviněných byly vybrány pro šibenici tři ženy, které provozovaly s ďáblem všelijaké nechutnosti s úmyslem zničit Salem a jeho zbožné věřící. Nakonec se i tyto tři poslední odsouzené dostaly na svobodu. Život jim zachránil guvernérův generální pardon, týkající se i všech ostatních zadržených.
Poslední obětí salemského šílenství byla Lydia Dustinová, která nepřežila mučení a zemřela ve vězení 10. března 1693.
Celkem byly během honu na čarodějnice obviněny více než dvě stovky obyvatel města. Čtrnáct žen a pět mužů bylo oběšeno. Jeden zemřel rozdrcený kameny a pět dalších, včetně dvou chlapců mladších pěti let, zemřelo na útrapy věznění v žaláři.
V roce 1711 byla všem odsouzeným navrácena jejich práva a potomkům vyplaceno šest set liber odškodného. Poslední rehabilitovanou byla Elisabeth Johnsonová, která sice byla odsouzena, ale nakonec k popravě nedošlo. Od roku 2022 už Elisabeth není úředně čarodějnicí.
Zdroje:
