Článek
Před padesáti devíti lety vyhlásil Mao kulturní revoluci. Dnes je tato událost kostlivcem v čínské skříni
Každá země má ve své skříni historie množství kostlivců. Někteří v průběhu dějin vypadnou ze skříně, jiní naopak. Zamčeny na mnoho západů a běda tomu, kdo by se je pokusil vytáhnout.
Jeden z takových v čínské skříni kostlivců se jmenuje Čínská kulturní revoluce. Drží ji tam i přes všechny ty řeči o vypořádání se s minulostí a uznání „drobných omylů a přehmatů“ při cestě budování socialismu.
Bude to šedesát let, co se v Číně „doba vymkla z kloubů“ a mládí mělo zelenou. Červenou, tedy stopku tomu šílenství učinila armáda až za tři roky. Výsledkem byly desítky milionů mrtvých.
Autor: Cheng Kuande/commons.wikimedia.org/volné dílo
Pro bolševiky bylo a je příznačné, že svoje svinstva označovali a označují termíny z opačného spektra nebo eufemismy. Okupace byla bratrská pomoc, totalita demokracie a povraždění milionů nejvzdělanějších lidí neslo honosný název „Kulturní revoluce“. S kulturou běsnění zfanatizované mládeže mělo společného jen to, že ji zlikvidovalo. A jako i při jiných krvavých divadlech ti, kteří vraždili, po dvaceti letech své oběti rehabilitovali a mnohé vyznamenali řády „in memoriam“. Praxe známá ve všech zemích, kde si bolševická sebranka uzurpovala moc.
Všechno to začalo oběžníkem z 16. května 1966 o nové politické linii, který vydal ministr obrany Lin Piao. To netušil že si sám podepsal rozsudek smrti:
„Zničíme všechny staré ideje, starou kulturu, staré zvyky vykořisťovatelských tříd… Srazíme ty u moci, kteří jdou cestou kapitalismu. Srazíme reakční buržoazní autority, srazíme všechny buržoazní royalisty, srazíme všechny nestvůry a démony!“Klasická komunistická rétorika, slovník kovaných bolševiků.
Velký kormidelník Mao pomalu ztrácel vliv a nová generace komunistů začala vystrkovat růžky. A ty musely být odťaty. Mao se tedy obrátil k té nejnaivnější a nejsnadněji manipulovatelné skupině obyvatel, k mládeži. Poskytl jim svůj literární skvost „Rudou knížku“. Ta sloužila jako teoretický návod. Zároveň vytvořil Rudé gardy jako nástroj praxe.
Boj proti „čtveru starému“: myšlení, kultuře, tradicím a způsobům. Ale hlavně proti politickým špičkám začal.
Čistky ve straně, veřejné mučení, věznění, popravy. Z tisícileté historie zbyly jen trosky. Aby bylo vymýceno staré myšlení, bořily se kláštery, pálily knihy.
Protože třídní nepřítel nebyl konkrétně definován, strhl se boj všech proti všem. Nejvíce to odneslo duchovenstvo a inteligence. Školáci v Rudých gardách a mladí dělníci se s nadšením pustili do boje s „nepřítelem“. Studenti začali chytat, týrat a vraždit své učitele, dělníci zase své nadřízené.
Autor: 《人民画报》 - 《人民画报》1967年/commons.wikimedia.org/volné dílo
„Rudé gardy jsou nebeští válečníci, kteří se zmocňují moci vůdců buržoazie.“
„Zabíjejte všechny krysy utíkající po ulicích“ vyzíval Mao.
Jeden univerzitní student se v dopise pochlubil: „Někteří učitelé nezvládají naši kritiku a v naší přítomnosti umírají. Necítím ani špetku soucitu s nimi ani s těmi, které vyhazujeme z oken, hážeme do ohňů, nebo je vaříme zaživa!“
Rudé gardy napadaly lidi na ulicích. Když nebyli schopni odříkat Maovy citáty, byli biti nebo zabiti. Zfanatizované děti byly velice kruté a jejich fantazie ve vymýšlení dalších druhů mučení byla bezbřehá. Aby nešťastník nemohl vykřikovat „protistátní hesla“, přeťali mu nožem průdušnici a nahradili ji ocelovou trubičkou.
Autor: 《人民画报》/commons.wikimedia.org/volné dílo
Kulturní život se v zemi zastavil ze dne na den. Byla zavřena všechna knihkupectví a jedinou knihou, která se mohla prodávat, byly spisy Maových citátů. Mnoho stranických představitelů bylo těmito knihami ubito k smrti, aby se z nich „vyrazil kapitalistický a buržoazní jed.“ Divadla hrála pouze „revoluční opery z moderního života“ od Maovy manželky Ťiang Čching. Tak byla uskutečněna kampaň za „socialistickou převýchovu“. Kláštery a chrámy byly vypáleny, část Velké čínské zdi byla zbořena. Cihly byly potřebné pro výstavbu vepřínů.
Většina Rudých gard byly děti z chudých rodin, zvyklé na krutost a násilí. I mladí v Rudých gardách se začali dělit na jednotlivé gangy. „Rudé“ tvořily děti z komunistických rodin a „černé“ z rodin diskriminovaných bolševiky. A začaly válčit mezi sebou. Řádění gardistů se zcela vymklo kontrole a zfanatizovaná mládež začala rabovat a vraždit bez výhrad.
Musela zasáhnout armáda a v září 1967 byly oddíly Rudých gard rozpuštěny. Zhruba milion vůdců bylo vyhoštěno na venkov na zemědělské práce, ti nejhorlivější byli veřejně postříleni.
A to byl konec „Velké kulturní revoluce“.
Zdroje:
