Článek
Většina rodičů za první republiky nebyla nadšená, když jim dítě oznámilo, že chce k divadlu nebo k filmu. Tehdy to bylo u mnohých pořád ještě vnímáno jako povolání nestabilní a neslušné.
U Babků tomu bylo jinak. Matka Ludmila, která si občas zazpívala jako sboristka v Národním divadle, cpala obě dcery do reklamních agentur už od raného věku. Možná v tom viděla uspokojení svých vlastních nenaplněných ambicí.
Ve dvanácti hrála Zorka Babková v komedii Madla z cihelny. V hlavní roli její sestra Lída, už ne Babková, ale Baarová. Jako by už tady osud rozhodl, že Zorka bude vždy hrát druhé housle. Nicméně i těch vedlejších rolí bylo dost.
Když se konečně dostala k hlavní roli v romanci Ohnivé léto, byl rok 1939 a její o sedm let starší sestra Lída už byla hvězdou první velikosti. Ta své mladší sestře provedla medvědí službu. Řekla si o roli, samozřejmě ji dostala a Zorka byla zase odsunuta na vedlejší kolej. V tom filmu Lída svedla studenta, jinak Svatopluka Beneše, a Zorka se z nešťastné lásky k němu vrhla ze skály do řeky. Filmová role se po několika letech stala rolí skutečnou.
Labilní Zorka se zhroutila a místo filmových ateliérů trávila čas v sanatoriu ve Vráži. Po propuštění natáčela další filmy, opakovaně se zamilovávala do těch nesprávných mužů, hroutila se, a tak pořád dokola.
Starší Lída, už hvězda evropského filmu, si nechala postavit luxusní funkcionalistickou vilu. Dvoupodlažní dům se sluneční terasou a druhou částí pro rodiče. Pro Zorku byla připravena zlatá klec. Pokud dosud šlo všechno špatně, pak teď to začalo být mnohem horší.
Rodiče se v luxusním bydlení chovali jak dva vzteklí rotvajleři. Řev, hádky, pláč. Sestra pořád někde se svými německými kumpány. Proplakané noci, deprese, hádky. Taková situace by položila i mnohem silnější bytost, než byla Zorka. Hlavně obavy z konce války a co bude potom, byly více než oprávněné.
Její zdravotní problémy narůstaly. Noci beze spánku, migrény, téměř nejedla a kolaps přímo na jevišti během děkovačky.
Drastické diety, počáteční stádium leukémie, nulové sebevědomí a zoufalé, nikdy nenaplněné lásky. František Kožík, o dvanáct let starší spisovatel, ženatý, čekající dítě. František Salzer, režisér Vinohradského divadla. První pokus o sebevraždu otravou prášky. A. M. Brousil, divadelní kritik, Karel Höger a další.
Válka skončila a začal hon na kolaboranty, herce, kteří si zadali s nacisty a Lída Baarová, dříve Babková, byla v seznamu hodně nahoře. Samozřejmě i její rodina.
Lída byla velice rychle zadržena a skončila ve vězení. To ji dost dobře možná zachránilo od veřejného lynče.
Matka Ludmila dostala během tvrdého policejního výslechu mrtvici, kterou nepřežila.
Otci kvůli vážné nemoci museli amputovat nohu.
Zorka zůstala v luxusní vile sama v depresích jen s invalidním otcem na vozíku. Z Komorního divadla ji vyhodili. Hlavní bolševický sekerník Václav Vydra nejstarší jí zabránil vstoupit do budovy: „Dovnitř nesmíte, sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří.“
Všichni v divadle věděli, že si s nacisty v ničem nezadala, na rozdíl od mnoha jiných. A přesto se jí nikdo nezastal. Tolik se komedianti báli o svá koryta a prebendy. Slušnější mlčeli, ti, co sami měli máslo na hlavě, přidali jedovatou slinu.
Přišla o to poslední, co jí zůstalo. O divadlo. Přestala mluvit, jíst, stáhla se do sebe. Další zoufalý pokus o sebevraždu. V noci se napila benzínu, který ihned vyzvracela.
24. března 1946 byla tak slabá, že jí jednonohý otec pomohl do koupelny. Měla potřebu se vykoupat. Pak něco prolétlo kolem okna. Rozbité tělo leželo na pískovcových schodech vily. Zemřela za dlouhých dvacet minut, kdy chrlila krev. Bylo jí dvacet pět let.
Byla druhou herečkou, kterou stál nacistický režim život. Tou první byla popravená Anna Letenská.
Zdroje:
