Článek
Vyplní se proroctví svatého Malachiáše o posledním papeži a Soudném dnu?
Současná doba, o které se domníváme, že je materialisticky zaměřená a záležitosti duchovní se týkají malé skupinky mentálně slabších či nevyzrálých jedinců, je v jedné oblasti velice podobná období zvaném středověk. Tou oblastí je zájem o věštby, předpovědi, vypočítávání konce světa nebo roku, kdy zanikne civilizace. Chceme znát budoucnost pode všelijakých věštců a prognostiků, ať už současných nebo minulých.
V posledních letech vzbudila velký zájem kniha plná proroctví, nazvaná podle údajného autora svatého Malachiáše. Tento téměř zapomenutý světec byl irským arcibiskupem v prvních desetiletích 12. století. Jeho kniha „Proroctví papežů“ uvádí, že než nastane soudný den, bude sedět na Petrově stolci sto dvanáct papežů.
Benedikt XVI. měl být údajně papežem v pořadí sto jedenáctým. Právě po jeho rezignaci Malachiášovo proroctví získalo na popularitě, přestože mnozí teologové a církevní představitelé tuto „předpověď“ považují za nesmysl.
https://pixabay.com/cs/images/search/posledn%c3%ad%20pape%c5%be/
Stejně tak považují za fikci autorství této knihy, přisuzované irskému arcibiskupovi. Knihu poprvé zveřejnil jistý benediktin Arnold de Wyon až v roce 1590. Tedy o 400 let později, než se uvádí doba sepsání. Během oněch 400 let není o knize ani vidu ani slechu. Je tedy považována za padělek.
Během svého pobytu v Římě, kam se Malachiáš dostavil na pozvání papeže Inocence II., prožil vizi o následujících papežích, kterou zapsal. Rukopis se pak kdesi ve vatikánských archívech ztratil a byl znovu nalezen v roce 1590, právě při papežském konkláve.
Celé proroctví tvoří sto dvanáct nejasných frází v latině pod názvem „Proroctví svatého-arcibiskupa Malachiáše o nejvyšších papežích“. Bez ohledu na tradiční báchorky o vzniku na počátku 12. století, je knížka mladší zhruba o 400 let a byla napsána patrně v průběhu konkláve v roce 1590. Měla podpořit kandidaturu kardinála Giovaniho Simoncelliho ve druhém konkláve. Žel, volba dopadla jinak a na papežský stolec usedl kardinál Niccolò Sfondrati , který přijal papežské jméno Řehoř XIV.
První papež uvedený v knize proroctví je Celestýn II. Na něj se snažili vykladači aplikovat označení „Ex castro Tiberis“. Tedy „z hradu na Tibeře“. Celestin II. Vlastním jménem Guido de Castello se skutečně narodil v Cittá di Castello na Tibeře.
Označení „lilium et rosa“, má patřit papeži Urbanu VIII., protože v erbu jeho rodiny byly lilie a růže.
„De labore Solis“, což znamená „zatmění slunce“, připisují vykladači proroctví papeži Janu Pavlu II., občanským jménem Karol Wojtyla. Narodil se totiž během zatmění Slunce.
Podobné přiřazování latinských označení k jednotlivým následujícím papežům jsou ale ve většině případů dost krkolomné konstrukce.
Samozřejmě, že největší zájem je o posledního sto dvanáctého papeže, protože celá kniha končí podivným varováním:
„V extrémním pronásledování svaté římské církve bude sedět …
Petr Římský, který bude pást své ovce v mnoha souženích:
a až to skončí, město sedmi pahorků bude zničeno
Jedním za strašný soudce bude soudit svůj lid.
Konec.“
https://pixabay.com/cs/photos/vatik%C3%A1n-budova-miniaturn%C3%AD-pape%C5%BE-92803/
Zbývá jen drobnost. Zjistit kdo je nebo bude oním posledním papežem zvaným Petr Římský, protože za jeho funkčního období město sedmi pahorků, což je zcela jistě Řím, bude zničen.
V případě, že tento seznam odpovídá nebo je dokonce opsán z oficiálního seznamu papežů, tím předposledním by byl „Gloria olivae“, Sláva oliv. Což by měl být Benedikt XVI. Zdůvodňuje se to tvrzením, že řád svatého Benedikta je také známý jako Olivetané.
Jedním z problémů ohledně určení posledních dvou papežů ze seznamu je věta: „V extrémním pronásledování ve Svaté církvi římské bude sedět…“. Ta věta nemá konec, a pro mnohé vykladače je toto znamením, že mezi č.111 „slávou oliv“ a č. 112 „Petrem Římanem“ mohou být ještě jiní, neznámí papežové.
Nástupce Benedikta XVI. současný papež František je původním jménem Jorge Mario Bergoglio. Tedy žádný Petr. Narodil se v Buenos Aires, i když jeho rodiče pochází z Itálie, rozhodně ale ne z Říma.
Zničení Říma je považováno za konec evropské civilizace. Rostoucí krize, nejen v Evropě, válka na Ukrajině, napětí mezi Spojenými státy, Čínou a Ruskem, nestabilita na Blízkém východě, migrační vlny, to všechno vede část lidstva k obavám o budoucnost. Pro některé je už Soudný den docela blízko a odvolávají se právě na takové knihy a apokalyptickými vizemi.
Zdroje:
