Článek
Mumie v Guanajuatu vyděsily i spisovatele Bradburyho natolik, že se ze zážitku musel vypsat
V roce 1947 budoucí úspěšný autor sci-fi literatury Ray Bradbury navštívil ospalé městečko Guanajuato ve středním Mexiku a nemohl uvěřit vlastním očím. To, co uviděl ho natolik vyděsilo, že chtěl z Mexika co nejrychleji zmizet. Jen co dorazil domů, usedl k psacímu stroji a na jeden zátah napsal „Další v řadě“. Mrazivou povídku o zlomyslných nadpřirozených silách.
Později o své cestě řekl. „Měl jsem noční můry o umírání a o tom, že budu muset zůstat v síni mrtvých s těmi podepřenými a drátem obdařenými těly.“
Autor: ReyungCho/commons.wikimedia.org/volné dílo
Ve 30. letech 19. století zasáhla svět epidemie cholery, která způsobila prudký nárůst úmrtnosti po celém světě. V důsledku toho onemocněly miliony lidí.
V hlavním městě Mexika zemřelo minimálně pět procent obyvatel. V Guanajuatu severně od Mexico City začalo docházet místo na hřbitovech. Mrtví byli pohřbíváni v nově vybudovaných nadzemních kryptách v pantheonu Santa Paula.
V roce 1865 místní vláda zavedla „pohřební“ daň, která nutila rodiny platit určitou částku peněz za pohřbení jejich blízkých. Pokud rodiny nebyly schopny daň zaplatit, těla byla z pantheonu přemístěna do skladu. Tam v teplém a suchém prostředí začaly částečně nabalzamované mrtvoly mumifikovat.
Autor: Osvaldo Martinez Alc…/commons.wikimedia.org/volné dílo
Zde majitelé krypty poprvé spatřili mumifikovaná těla s tvářemi zmrazenými do něčeho, co vypadalo jako výkřiky hrůzy. Mumie ve skutečnosti nezemřely křikem v agónii, ale jejich čelistní svaly se po smrti přirozeně uvolnily. To, co viděli, bylo moc i na zkušené hrobníky. Mumie byly postupně přeneseny do budovy, kde zaměstnanci hřbitova za pár drobných pouštěli zvědavé turisty, aby se pokochali místním unikátem. Od roku 1969 jsou vystaveny pod strašidelným osvětlením reflektorů v Muzeu de las Momias.
Ostatně Mexičané si se smrtí tykají. Jejich Nuestra Señora de la Santa Muerte, tedy „Naše paní svatá Smrt“ je personifikací smrti a je spojovaná s ochranou a bezpečnou cestou do světa zemřelých.
Svátek Día de los muertos, „Den mrtvých“, který oslavuje smrt, je nejdůležitější událostí roku. Mexičané věří, že je jejich zesnulí příbuzní navštíví z Říše mrtvých, aby pro ně tolik netruchlili. Tradice kultu smrti v Mexiku je velmi stará.
Proto lidé v Mexiku vnímají vystavená těla s respektem. Rozhodně ne s odporem, jak tomu často bývá u zahraničních návštěvníků.
Autor: Osvaldo Martinez Alc…/commons.wikimedia.org/volné dílo
Mumie byly vystaveny tak, jak zůstaly zachovány. V botách, původních šatech a se jmenovkami, které turisté kradli jako suvenýry. Aby zvýšili zájem o mumie, začali si průvodci vymýšlet různé příběhy o jednotlivých mrtvých, včetně nových pojmenování.
Ženské tělo deformované těžkou skoliózou nazvali La Bruja „Čarodějnice“, další mumii pokřtili na El Ahogado, což je „Utonulý muž“. Je tam chlapeček oblečený jako svatý, což byla běžná praxe pro pohřby kojenců. Muž s protáhlou čelistí, nemluvňata s drsnou kůží a pravděpodobně nejmladší existující mumie, dvaceti čtyř týdenní plod.
U některých mumií se dochovala jména. Ignacia Aguilarová byla pochovaná zaživa. Její mumifikované tělo našli se jmenovkou a čelisti měla zakousnuté do paže. Byla pohřbená po zástavě srdce a když se probudila v hrobě, v hrůze si prokousla paži a ústa se naplnila krví.
Autor: Anders Lagerås/commons.wikimedia.org/volné dílo
Mnoho těl v Muzeu de las Momias v Guanajuatu je vystaveno ve stoje, takže návštěvník, který projde špalírem vysušených lidských těl, získá nezapomenutelný zážitek.
Ze sto jedenácti dochovaných mumií je jich vystaveno padesát devět. Protože přináší každoročně do obecní pokladny nemalé peníze, je muzeum doporučováno snad všemi tištěnými průvodci po Mexiku.
Zdroje:
