Článek
Nejděsivější usedlost v Čechách se jmenuje Pohádka, ale k pohádkovému vyprávění má hodně daleko
Bylo nebylo. V malebném podhůří Šumavy stála chaloupka, pojmenovaná příznačně Pohádka. Kdysi dávno, v šestnáctém století, to byly chaloupky tři. Spíše statky, ve kterých žila rodina Pangerlových. Protože to byla rodina německá i chaloupky se jmenovaly německy, tedy Christlhof.
Autor: Xb.h595/commons.wikimedia.org/volné dílo
Statek se dědil z otce na syna a všem se dařilo dobře, dokud se v nedaleké vesnici Strážov neobjevila jedna žena. Podivínská stařena obývala osamělou chatrč blízko usedlosti Pohádka, ve které vařila všelijaké lektvary a masti.
Požár, který vypukl ve Strážově 12. května 1828, spálil většinu dřevěných stavení na uhel. Vina padla na stařenu, kterou místní vytáhli na louku, zlynčovali a ukamenovali.
Ta se z posledních sil doplazila k bříze, kterou objala a hlasitě proklela celé místo i s majitelem. Pohádka se od této chvíle změnila na prokleté místo.
Autor: Xb.h595/commons.wikimedia.org/volné dílo
S rodinou Pangerlových to šlo najednou z kopce. V každé generaci umíraly děti na běžné choroby, kravám ani koním se nedařilo, hospodářství chátralo a přírodní katastrofy na Šumavě spojené s válkami k prosperitě také nevedly.
Když skončila ta poslední válka, syn Panglerových, který přežil všelijaké boje, se před statkem zastřelil a v roce 1947 byl zbytek rodiny na základě Benešových dekretů vyhnán do Bavorska.
Potyčka dvou amerických vojáků o místní dívku v blízkosti Pohádky skončila smrtí obou mužů a dívku poté už nikdo nikdy nespatřil. Žena, která v chalupě bydlela později, se pomátla natolik, že i s dětmi utekla do lesa. Její muž se v rozpadávajícím domě oběsil.
Nebylo divu, že celé místo získalo nepěknou pověst navzdory svému pohádkovému jménu. Také se tvrdilo, že kdo v Pohádce přespí přes půlnoc, do roka zemře.
Nájemníci na zbídačelém statku, většinou přistěhovalci, se střídali jeden za druhým, ale žádný z nich dlouho nevydržel. Někteří přišli jen vyrabovat to málo, co tam ještě zbylo, jiní měli divné sny, noční můry a raději sami odešli.
Autor: Xb.h595/commons.wikimedia.org/volné dílo
Opravdové hrůzy se ve zchátralém statku začaly odehrávat po roce 1991, kdy si objekt pronajal k chovu vietnamských prasat muž jménem Ivan Roubal. Zajímal se o náboženství, mystiku a okultismus, k čemuž bylo místo Pohádka jako stvořené. Kromě uvedených zájmů a aktivit měl ještě jednu, podstatně závažnější.
Zabíjel lidi a jejich těla házel prasatům. Přímo na statku měl zavraždit podnikatele Františka Heppnera a jeho ruskou přítelkyni. Celkem mu soud prokázal pět vražd, ale těla se nikdy nenašla.
Byl odsouzen na doživotí a roce 2015 zemřel ve věznici v Karviné. Jestli měl na jeho vražedné choutky vliv prokletý statek Pohádka psychiatři neřešili.
Po jeho uvěznění stavení dál chátralo, v roce 2010 ho někdo zapálil, ale oheň velké škody nezpůsobil. I po požáru byl na zdi patrný nápis: „K posezení k rodinnému krbu zve Ivan Roubal. Už to mám za pár.“
Zdroje:
