Článek
Biskup Philipp Adolf von Ehrenberg v honu na čarodějnice nechal upálit devět set nevinných včetně malých dětí
Když v roce 1631 umíral ve Würzburgu biskup Philipp Adolf von Ehrenberg, nemohl tušit, že jeho celoživotní rekatolizační dílo upalování čarodějnic bylo k ničemu. Po pětihodinové bitvě katolických a protestantských vojsk u Breitenfeldu měli vítězní Švédové volný prostor v celém Německu a sen o sjednocené katolické Evropě se rozplynul.
Autor: Johann Jakob Wick/cs.wikipedia.org/volné dílo
Ještě nedávno ve Würzburgu hořely hranice, které měly spálit všechny nekatolické služebníky ďábla. Byla to práce knížecího biskupa Philippa Adolfa z Ehrenbergu. Poté co byl roku 1623 zvolen knížetem-biskupem, pustil se do náboženské očisty míst zasažených protestanstvím, čarodějnictvím a samotným ďáblem.
Nebyl jen duchovním, ale jako kníže-biskup spojoval světskou i církevní moc. Jeho panování bylo neomezené a stačilo osm let, aby jeho čarodějnické procesy ochromily běžný život v celé oblasti.
Nikdo se necítil v bezpečí bez ohledu na to, zda šlo o poddané nebo duchovní, mladé či staré, dokonce i děti.
Představy lidu o posedlosti ďáblem byly tak fantasmagorické, že téměř každý mohl upadnout do podezření. Stačila výpověď souseda, osobní msta, označení lidí vynucené na mučidlech a dotyčný byl odveden do vazby, odkud vedla cesta na hranici. Sestavený tým inkvizitorů, právníků, písařů a katových pomocníků pracoval nejen nepřetržitě po dobu osmi let, ale s německou pečlivostí zaznamenával jména, výpovědi a způsoby mučení.
Autor: Johann Jakob Wick/cs.wikipedia.org/volné dílo
Běžnou praxí bylo natahování na skřipec, pálení rozžhaveným železem či drcení prstů. Popravy byly veřejné a měly zastrašit ostatní. Je ovšem pravdou, že takové „divadlo“ si nenechaly ujít stovky lidí, pro které bylo sledování upalovaných obětí hezkou podívanou. Rozsudky nikdo nenapadal, protože víra v čarodějnice a působení ďábla na lidi bylo něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Podle zásady padni, komu padni neušetřil nikoho, ani členy vlastní rodiny. Biskup obvinil i vlastního synovce z tajného spojení se satanem. Důkazy nikoho nezajímaly a mladík skončil na hranici stejně jako stovky jiných. Nikdo nebyl výjimečný a ďábel mohl posednout kohokoliv. I inkvizitorovi příbuzné.
Stejně tak se čarodějné praktiky nevyhýbaly ani stavu duchovnímu. Jako důkaz, že se ďábel neštítí obcování ani s lidmi pomazanými byli i kněží, kteří také skončili na hranici. V některých případech byla celá města téměř vylidněna. Hrůza z inkvizičních procesů se rychle šířila.
Pod vládou knížecího biskupa Philippa Adolfa z Ehrenbergu bylo vyhlazeno celé městečko Zeil, všechny ženy ve věku nad patnáct let byly obviněny a následně popraveny. Mnohá okolní sídla přišla během několika měsíců o většinu obyvatel. Místní kronikáři popsali toto období jako „vládu ohně a popela“.
Atmosféra strachu a šílenství se šířila jako virová epidemie. Jako by toho nebylo málo, přesuny armád a bitvy na německém území likvidovaly obyvatelstvo podobně jako kníže-biskup.
Autor: Johann Jakob Wick/cs.wikipedia.org/volné dílo
Během pěti let biskupova řádění bylo popraveno přes devět set lidí, včetně starců a dětí. Mezi popravenými bylo devatenáct kněží a přes čtyřicet školních dětí, nejmladšímu bylo pouhých sedm let.
Philipp Adolf zemřel jako vážený církevní představitel v roce, ve kterém švédská vojska pod velením krále Gustava obsadila větší část Německa a protestantismus se stal hlavním náboženstvím země.
Masové mučení a upalování nevinných lidí ukončila až biskupova smrt. Zemřel 16. července 1631 a byl pohřben v dómu ve Würzburgu.
Zdroje:
