Článek
V den, kdy zemřel papež, zemřely na celém světě desítky tisíc lidí. Staří i mladí, nemocní i zdraví, oběti násilí i dopravních nehod, a přesto jejich smrt nezajímá nikoho, kromě jejich nejbližších.
Smrt papeže je ovšem něco jiného. Přestože neovlivnil a nezasáhnul do života naprosté většiny lidí a s jejich rodinami neměl nic společného, ovlivnila tato událost, alespoň podle novinářů, „celý svět“.
Autor: Cronholm144/cs.wikipedia.org/volné dílo
Když zemře papež, popřípadě když odejde do důchodu, musí být vybrán nástupce. Papež Benedikt odstoupil z funkce v roce 2013, což bylo rozhodnutí, které žádný z papežů neučinil téměř 600 let.
Nejdřív pohřeb, potom konkláve, volba nového papeže.
Církevní doktrína požaduje, aby byl papež pohřben čtyři až šest dní po jeho smrti. Papežové nejsou pitváni. Jeho pokoje jsou zapečetěné, stejně tak veškeré listiny, a papežský prsten je zničen.
Pohřební rituály, z nichž některé jsou staré více než 1 500 let, proběhly už u více než 250 papežů. Čtyř set stránková kniha „Ordo exsequiarum Romani pontificis“ obsahuje veškeré informace a pokyny týkající se papežských pohřbů.
Druhá kniha, podstatně slabší „Universi Dominici Gregis “, je modernější příručka z roku 1996 a stanovuje, jak postupovat od smrti jednoho k začátku volby druhého.
Do čela církve se dočasně postaví kardinál komoří neboli „camerlengo“ Kevin Farrell. Ten potvrdí, že František je mrtvý. „Vere, Franciscus mortus est“. Toto je oznámeno i městu Římu, protože papež je biskupem římským.
Rozezní se zvony a v celém Římě budou bílo-zlaté vatikánské vlajky staženy na půl žerdi.
„Camerlengo“ zajistí papežovy místnosti, provede inventuru věcí a vyhledá poslední vůli nebo závěť mrtvého. Před dveře pokoje je postavena vatikánská stráž.
Mezitím bude mrtvý papež oblečen do svých pohřebních šatů. Jeho prsten zvaný „Rybářův“ bude obřadně rozbit. Tím se zabrání zneužití papežského prstenu jako pečetidla k zapečetění například falešného dokumentu.
Následující den kardinálský sbor plánuje datum pohřbu a převezení těla do chrámu svatého Petra, kde bude uloženo během devítidenního období smutku, tak zvaného „Novemdiales“.
Papežovo tělo bude umístěno do tří rakví: jedné vyrobené z cypřiše, druhé z kovu a třetí z jilmu nebo dubu.
Vedle něj bude umístěna jeho mitra, papežův špičatý klobouk a „crozier“ neboli pastorační hůl. Poté, co je papež požehnán svěcenou vodou, je jeho tvář pokryta bílým hedvábím. V rakvi je také umístěn malý sáček s mincemi raženými za jeho vlády. Jan Pavel II. byl pohřben s dvaceti šesti mincemi, s jednou za každý rok jeho úřadu.
„Rigorito“, právní dokument obsahující papežův život, je poté před uložením do rakve přečten a podepsán všemi přítomnými. Někdy bývá kosmeticky ošetřeno tělo nebo tvář mrtvého.
Rakev je nakonec před množstvím úředníků a kněží zapečetěna. Všichni zpívají žalm 42: „Jako jelen touží po tekoucích potoků, tak má duše touží po tobě, můj Bože“.
Bez ohledu na to, kde papež zemře, se pohřeb vždy koná ve Vatikánu, konkrétně na Svatopetrském náměstí, pokud počasí dovolí. Obvykle trvá latinská bohoslužba dvě a půl hodiny.
Švýcarská garda poklekne při požehnání chleba a vína, které se pak podle tradice stanou tělem a krví Ježíše Krista. Kázání se týká života zesnulého papeže.
Po bohoslužbě tělo vynesou „dveřmi smrti“ nalevo od oltáře a rozezní se desetitunový pohřební zvon. Doprovod zesnulého zpívá Žalm 117 a 41. „Otevřete mi bránu spravedlnosti“ a „V nádherné společnosti svatých půjdu do Božího domu“.
Sbor vysokých kardinálů a úředníků doprovází rakev do krypty, kde jsou uloženy ostatky 148 papežů z celkového počtu více než 260. Cypřišová rakev je svázána červenou stuhou s „camerlengovou“ pečetí. Kovová rakev je poté zaletována a umístěna do jilmové rakve. Následuje spuštění do krypty.
Poslední vůle papežů mohou být v rozporu s pohřební tradicí a nemusí na ně být brán zřetel. O tom rozhodnou kardinálové. Papež František si přál být pohřben jen v jedné rakvi a v bazilice Santa Maria Maggiore, která je mimo území Vatikánu.
Jan Pavel II. si přál, aby bylo jeho tělo navráceno do Polska. Ale kardinálové rozhodli jinak a byl pohřben ve Vatikánu.
Papežský pohřeb je událost mimořádného významu a vyžaduje i rozsáhlá bezpečnostní opatření. Během pohřbu Jana Pavla II. v roce 2005 se v ulicích Vatikánu tlačily zhruba čtyři miliony lidí. K tomu osm tisíc členů bezpečnostního personálu, dva tisíce uniformovaných policistů a tisíc čtyři sta důstojníků v civilu.
Zdroje:
