Hlavní obsah
Věda a historie

Smrt Lenina a uchování jeho ostatků v podobě mumie je stále turistickou atrakcí Moskvy

Foto: Autor: ArticCynda/commons.wikimedia.org/volné dílo

Těžce nemocný Lenin zemřel 21. ledna 1924 v Gorkách. Soudruzi rozhodli, že jeho nabalzamované tělo bude vystaveno na věčné časy v moskevském mauzoleu. Jeho žena Naděžda Krupská nesouhlasila, ale názor komunistické strany měl větší váhu.

Článek

Přestože bolševický básník Vladimír Majakovskij hřímal z pódií, že Lenin žil, žije a bude žít, realita byla a je zcela jiná. Minimálně od 21. ledna 1924.

Po krvavé občanské válce a vítězství bolševiků v Rusku bylo v prosinci 1922 oznámeno zrození nového státu. Doslova z krve a popele vznikl Svaz sovětských socialistických republik. Zhruba v té době se začalo rapidně horšit zdraví jeho zakladatele Uljanova zvaného Lenin.

Foto: Autor: Maria Ulyanova/commons.wikimedia.org/volné dílo

Autor: Maria Ulyanova/commons.wikimedia.org/volné dílo

Svého dítěte, nové socialistické společnosti, si užil pouze dva roky. A i v nich byly chvíle, kdy přestával vnímat realitu, upoutaný na invalidní vozík.

Jeho přítel Nikolaj Bucharin, který byl později na Stalinův rozkaz popraven, byl svědkem Leninova umírání: „Jeho tvář zbledla a strašně zbledla. Zasípal, ruce mu klesly. Iljič… už nebyl.“

Leninovi bylo padesát tři let, když zemřel, ale vypadal jako osmdesátiletý zdevastovaný stařec.

Ani po smrti neměl klid. Soudruzi rozhodli, že jeho tělo nabalzamují po vzoru orientálních vládců a bude vystaveno na veřejnosti. Jenže se začal rozpadat ještě před uložením do sarkofágu. Během přestavby mauzolea a později v roce 1941, kdy mumii rychle evakuovali do Tumeně, utrpěla další šrámy.

V roce 1934 se mrtvolu pokoušel „zastřelit“ N. M. Michajlovič, v roce 1957 další jeho „obdivovatel“ hodil na tělo láhev s inkoustem a následující dva pokusy o útok na mauzoleum výbušninou také nebyly stoprocentně úspěšné.

Foto: Autor: Sukkoria/commons.wikimedia.org/volné dílo

Autor: Sukkoria/commons.wikimedia.org/volné dílo

Prostě balzamovači a maskéři už sto let neví co dřív, aby zastavili čas, který se už na mumii důkladně podepsal. Od roku 1941 se tělo scvrklo o patnáct centimetrů a podle poslance ruské dumy Vladimira Medinského vystavená turistická atrakce na Rudém náměstí obsahuje pouhých deset procent původního organického materiálu.

Otázka, na co vlastně nesmrtelný Lenin zemřel, je stále živá a odpovědi světových kapacit se nedokáží shodnout.

Ve hře je několik variant, popřípadě i jejich kombinace. Mrtvice, syfilis nebo otrava jedem.

Ve svých 53 letech prodělal Lenin několik mrtvic. Podle pitevní zprávy byly cévy v jeho mozku ztvrdlé, což bylo s podivem vzhledem k jeho relativně nízkému věku. Lenin nekouřil, netrpěl nadváhou ani vysokým krevním tlakem, neměl cukrovku. Obecně se tvrdilo, že příčinou jeho předčasné smrti byl syfilis.

Vzhledem k tomu, že Leninův otec zemřel ve věku 54 let na kornatění tepen, mohla sehrát roli i genetická predispozice.

Od roku 1921 se Leninovo zdraví začalo prudce zhoršovat. Zapomínal slova, po jedné mrtvici se znovu učil mluvit, psát mohl jen levou rukou a z invalidního vozíku už nevstal. Zotavoval se na své dače v Gorkém. Stalin zařídil, aby byl v zájmu svého zdraví izolován od všech negativních zpráv a návštěv, které by ho mohly rozrušit.

I v tomto stavu se snažil diktovat dopisy, které byly později vnímány jako Leninova závěť. V nich mimo jiné označil Stalina za „příliš hrubého“ a „rozmarného“ a chtěl, aby byl odvolán z funkce generálního tajemníka.

Další záchvat mrtvice 10. března 1923 způsobil celkové ochrnutí pravé strany těla. Po poslední mrtvici 21. ledna 1924 upadl Lenin do kómatu. Doba smrti byla stanovena na 18:50 hodin.

Foto: Autor: Christopher Scott/commons.wikimedia.org/volné dílo

Autor: Christopher Scott/commons.wikimedia.org/volné dílo

Deník o posledních dnech Lenina vedli tři lékaři. Od roku 1922 popisovali, jak byl pacient stále častěji dezorientovaný, zmatený a nevěděl kde je. Často skřípal zuby a zvracel. Kolem vily byla neustále přítomná ozbrojená ostraha. Její velitel P. P. Pakalnem a jeho lidé byli v roce 1937 během stalinských čistek zastřeleni.

Pode lékařů byl Lenin léčen pouze na „neurosyfilis“. Jenže oznámit světovému proletariátu, že jejich vůdce zemřel na takovou nemoc se bolševikům příčilo. Dlouho hledali tu správnou formulaci, která by byla přijatelná. Nakonec ji našli a zněla: „skleróza z opotřebení“.

Nejenže v pitevní zprávě nebyla napsaná latinsky, ale německy. Navíc taková diagnóza neexistovala. To ale soudruhům nebránilo, aby ji oficiálně druhý den oznámili nejdříve hlavním soudruhům a potom i lidu.

Politbyro rozhodlo, že potřebuje svatou relikvii a nařídilo uchovat Leninovo tělo zakonzervované, aby i budoucí generace se mohly klanět mumii. Čerstvá vdova Naděžda Krupská byla zásadně proti, ale strana se nikdy nemýlí a má vždy pravdu.

Architekti dostali za úkol vytvořit grandiózní mauzoleum, které bylo dokončeno v roce 1930. Uvnitř ve slabě osvětlené prostoře v obleku a kravatě leží za neprůstřelným sklem nejsvětější relikvie bolševického pantheonu.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz