Článek
Rufina Cambaceres byla uznaná za mrtvou a pohřbená zaživa. Udusila se při pokusu dostat se z rakve
Paříž má dva slavné hřbitovy. Père Lachaise, založený v roce 1804, a Montparnasse, založený o dvacet let později. V Londýně je nejznámější viktoriánský Highgate, v Normandii American Cemetery and Memorial, největší americký vojenský hřbitov v Evropě.
Ovšem znalci funerální problematiky a turisté po světových hřbitovech označují za nejkrásnější hřbitov La Recoleta v argentinském Buenos Aires. Nejen pro jeho mramorové hrobky v neoklasicistním a secesním stylu, ale především pro osoby tam pohřbené. A jejich příběhy.
Často strašidelné, s duchy zemřelých, kteří se zjevují mezi zdobenými hrobkami a majestátními sochami.
Autor: Deensel/en.wikipedia.org/volné dílo
Hřbitov La Recoleta je místem posledního odpočinku argentinské smetánky. Kdo v Argentině něco znamenal, je pohřbený právě tady. Boháči všech možných profesí od herců až k prezidentům a jejich rodinám. Hrob Evy Perónové, nejslavnější argentinské ženy, patří mezi nejnavštěvovanější.
Pokud jde o návštěvnost, směle s ním může soupeřit úžasná hrobka, ve které leží tělo devatenáctileté Rufiny. Dívky, která zemřela dvakrát. Byla totiž pohřbena zaživa. I její duch má bloudit po nocích po hřbitově. Je to jedna z legend, které příběh Rufiny doprovází už ode dne jejího pohřbu. Ale její život a dvojí smrt nejsou legendou.
Narodila se v Paříži 31. května 1883. Jejím otcem byl známý argentinský spisovatel a politik Eugenio Cambaceres. V Paříži se seznámil s Luisou Bacichi a bezvýznamný flirt přerostl v lásku. Jenže se brzy objevily problémy. Eugenio a jeho rodina patřili v Argentině mezi horních deset tisíc, zatímco Italka Louisa byla obyčejnou tanečnicí.
Autor neznámý/es.wikipedia.org/wolné dílo
Eugenio byl zvyklý na svobodný život, zajištěný jeho spisovatelskou slávou a penězi jeho rodiny. Psal, jak bylo v jeho generaci módou, o úpadku společnosti, o pařížských doupatech neřesti, prostitutkách a žebrácích. Dekadence byla módním směrem a dekadentní spisovatel se přece nemohl nechat zotročit nějakým dítětem.
K malé Rufině se neznal a o sňatek s tanečnicí nestál. Jak by vypadal ve společnosti svobodomyslných dekadentů a také před svými rodiči? Bylo mu jednačtyřicet a na nějaké závazky si připadal mladý.
Jenže brzy se dostavily záchvaty kašle, prudké bolesti na plicích a z pařížského světáka se stal během dvou let nemocný muž. Přátelé z dřívějších nočních tahů ho opustili, a tak nakonec požádal Luisu o ruku a Rufinu uznal za vlastní. Z kankánové tanečnice se rázem stala dáma a manželka bohatého spisovatele a budoucnost vypadala růžově.
Jenže manželova nemoc, jak se ukázalo byla to tuberkulóza, postupovala rychle a Eugenio Cambaceres v pětačtyřiceti letech zemřel. Dceři Rufině byly čtyři roky.
Následovalo stěhování z Paříže do Buenos Aires, kde žili rodiče zesnulého Eugenia. Vnučku přivítali s nadšením a poskytli jí všechno, co považovali za vhodné pro mladou slečnu z významné a majetné rodiny.
Rufina vyrostla krásná a vzdělaná dívka, která hovořila pěti jazyky, vyznala se v historii, filozofii, literatuře i malířství a začaly se kolem ní točit bohaté argentinské rodiny, které měly dospívající chlapce.
I přes svůj půvab, mládí a vzdělání měla dědička obrovského impéria jednu „vadu“ na kráse. Trpěla epilepsií. Během záchvatů zírala nehnutě do prázdna a poté bývala zamlklá a skleslá. Prarodiče se snažili tento zdravotní handicap skrývat, protože léčba této nemoci dosud neexistovala. I v důsledku záchvatů byla Rufina melancholická vážná dívka, čímž vyčnívala mezi svými vrstevnicemi, plnými vášně a latinskoamerického temperamentu.
Se snachou měli Cambaceresové vztah opačný. Byla to pro ně jen tanečnice, která se živila ukazováním podvazků a na jejich syna se přilepila jako na zdroj peněz. Ještě pohrdavějšího postoje se jí dostávalo od argentinské společnosti. Její nízký původ jí často připomněli z očí do očí, což italská dáma špatně nesla.
Nějakou dobu se snažila nebrat urážky a ponižování vážně, ale jednoho dne pohár její trpělivosti přetekl. „Když už mě považujete za lehkou ženu jenom proto, že jsem se nenarodila v paláci jako vy a živila se tancem, tak jí tedy budu“.
Byla pořád ještě mladá a krásná a o zájemce neměla nouzi. Brzy se pověst o bohaté a veselé vdově roznesla po Buenos Aires a do jejího paláce v Barracas na jižním předměstí Buenos Aires se sjížděli muži všech věkových kategorií, kteří měli jedno společné. Bohatství.
Dospívají dcera se na matčin životní styl dívala s odporem a vztah mezi matkou a dcerou byl na úrovni oboustranného pohrdání. Pro matku byla dcera díky své nemoci „neplnohodnotnou“, pro dceru byla matka zase hodna pohrdání.
Jenže spousty nápadníků se začaly točit i kolem Rufiny, jejíž klidná, vážná a melancholická tvář přitahovala muže více než temperamentní, rozjívené a rozmazlené dcerušky místních boháčů.
V devatenácti letech bylo třeba Rufinu oficiálně představit ve společnosti. Oslava jejích narozenin měla být událostí roku a připravovala se v Teatro Colón. Bylo třicátého prvního května 1902.
A v tomto místě se zprávy o následujících událostech rozcházejí. Jedna tvrdí, že během přípravy na oslavu se mladá dáma náhle zhroutila ve své ložnici a byla lékaři prohlášena za mrtvou.
Článek v místních novinách po smrti Rufiny napsal následující: „Když se Rufina chystala jít do opery, zaskočila ji v jejím sídle na Avenida Montes de Oca smrt v den, kdy 31. května dovršila 19 let. Krásná slečna byla přímým a jediným potomkem Eugenia Cambacerese, význačného argentinského spisovatele …“.
Jenže v tomto vyprávění je jistá drobná, ale podstatná nesrovnalost. Teatro Colón na Plaza de Mayo bylo uzavřeno už v roce 1888. A nové divadlo bylo slavnostně otevřeno až v roce 1908. Je tedy otázka, kde se konala narozeninová slavnost a proč noviny uvedly nepřesnou informaci?
Jiná verze událostí tvrdí, že Rufina měla na toaletách spatřit matku, jak se oddává sexuálním radovánkám s Hipólitem Yrigoyenem. V té době to byl populární argentinský politik, který se později stal prezidentem země.
Autor: Alfredo Dalerole/commons.wikimedia.org/volné dílo
Pohled na souložící matku vyvolal v dceři šok a v mdlobách se skácela k zemi. Přivolaný lékař mohl jen konstatovat smrt. Příčinou měl být infarkt nebo mrtvice. Tělo bylo ihned převezeno do pohřebního ústavu.
Tam, aniž by byla provedena pitva nebo úprava těla dívky balzamováním, byla uložena do té nejdražší rakve a za dva dny se konal pohřeb. Už na něm si lidé kladli otázky, proč tak nezvykle brzy. Rakev s tělem Rufiny byla uložena do krypty rodinné hrobky, která byla uzamčena.
Ovšem i samotný pohřeb měl svou druhou verzi. Smutná událost se měla odehrát v noci kvůli utajení. Jenže prudká bouře a silný liják odložily pohřeb na druhý den a rakev byla provizorně umístěna ve hřbitovní kapli.
Třetího června 1902 si hrobník všimnul, že s hrobkou Cambaceres není všechno, jak má být. Prý je víko od Rufininy rakve posunuté a rozbité. Okamžitě poznatek oznámil správci a ten hned zalarmoval policii. Důvod byl jednoduchý. Vlastně byly dva.
Tím prvním byla pověst hřbitova, který využívaly ty nejzazobanější rodiny Argentiny. Pokud by se ukázalo, že správa hřbitova nedokázala zajistit bezpečnost, pracně a dlouho budovaná pověst nejlepšího hřbitova by přišla vniveč.
Druhým důvodem mohli být vykradači hrobů. Rufina byla pohřbena v róbě, ve které měla být v divadle, se spoustou drahých a vzácných šperků.
Když policie i s lékařem dorazila na místo, velice rychle zjistila, že existuje bohužel ještě jiný důvod. Policejní záznam uvedl následující:
„Když otevřeli dveře, zjistili, že rakev je posunutá. Nenašli tam ale žádného člověka nebo zloděje, dveře byly zamčené. To se jim samozřejmě nezdálo, hrobka byla prohledána, pak se vrátili k rakvi. Na pokyn policistů ji hrobník otevřel a všichni přítomní málem umřeli také…“
Uvnitř bylo tělo Rufiny ovšem ne tak, jak je uložili. Obličej zmodralý a rozškrábaný, zlomený nos, rty modré, ztrhané nehty na rukou a ruce položené přes obličej. Stopy škrábanců nesl i vnitřek rakve.
Lékař asistující policii potvrdil hrůznou skutečnost. Dívka byla pohřbená zaživa. Když se probudila, sváděla marný boj o život. Zemřela na následky udušení. Poté lékař zkolaboval.
Jako by podivných kuloárových řečí o rodině Cambaceres nebylo málo. Objevily se „zaručené“ informace, že nebožka se z rakve dostala, ale jak bloudila zmatená mezi hrobkami, upadla a rozbila si hlavu nebo zlomila vaz.
Jiná verze tvrdila, že zhanobenou mrtvolu má na svědomí nekrofilní hrobník. Podle jiné to byla všemi opovrhovaná matka, která si přišla po drahocenné šperky.
Rufina byla tedy znovu pohřbena, ovšem podle tvrzení místních její duch stále bloudí po hřbitově a nahání strach návštěvníkům.
Lékaři vidí příčinu v celém hrůzostrašném případě celkem jasně. Mělo jít o katalepsii. Což je „stav specifické strnulosti, doprovázený symptomy jako jsou ztuhlost a vnější manipulovatelnost těla a končetin, netečnost, ztráta vědomé svalové kontroly apod… Dalším příznakem je zpomalení tělesných funkcí, jako například dýchání, snížená citlivost k bolesti a jakási „vosková ohebnost“. Vědomí bývá většinou zachováno v bdělosti, ale často je přítomen druhý stupeň hlubokého spánku.“
Autor: Barcex/commons.wikimedia.org/volné dílo
Rodina nechala vystavět pro nebohou Rufinu nádhernou secesní hrobku se sochou v životní velikosti. Socha je postavená před vchod a vybízí příchozí ke vstupu. Otevírá dveře vlastního hrobu.
Luisa, matka zemřelé dívky, postupně upadala do depresí, byla čím dál zmatenější, až se definitivně pomátla. Vysvobozením pro ni byla smrt v roce 1924. Bylo jí šedesát devět let. Její bývalý milenec Hipólito Yrigoyen, kterého Rufina přistihla se svou matkou in flagranti na záchodcích divadla, byl dvakrát zvolen argentinským prezidentem. Zemřel v roce 1933 ve věku 82 let.
Zdroje:
