Článek
Co měli společného bývalí prezidenti Masaryk a Gottwald? Jejich původ je dodnes nevyřešenou záhadou
Na post prvního československého prezidenta si dělají nárok dva. Oba měli start do života dost podobný. První prezident byl tatíček Masaryk, druhý byl první dělnický prezident Gottwald.
Zatímco při narození malého Klémy se žádná oslava nekonala, pohřeb měl parádní. Desetitisíce lidí lemovaly pražské chodníky a nestyděly se za slzy. Rakev se zesnulým na lafetě děla do poloviny zakrytá státní vlajkou. Průvod se pomalu ploužil jako černý had a zpod skleněného poklopu zíral k nebi odulý obličej těžkého alkoholika.
Určitě byli i tací, kteří potají, ukrytí ve svých domovech, připíjeli na jeho poslední cestu do pekla. Muklové, kteří dřeli v pracovních lágrech, k přípitku neměli nic, ale určitě netruchlili.
A potom už následovalo jen postupné hnití mrtvoly a neumělé pokusy odborníků udržet v přijatelném stavu rozkládající se tělo v generálské uniformě. Nakonec spálení zbytků a nezájem rodinných příslušníků o urnu s popelem.
Autor: Pavel Fric/commons.wikimedia.org/volné dílo
O místo jeho narození se v dřívějších dobách přely dvě moravské vesnice. Dnes se k němu nehlásí ani jedna. Jeho původ je zahalen stejným tajemstvím, jako původ jeho předchůdce v prezidentském úřadě.
Tomáš Masaryk byl pojmenovaný podle světce, který připadl na den jeho narození. Ne po otci, jak bývalo a bývá na Moravě zvykem. Protože jméno otce nebylo nebo nesmělo vejít ve známost.
Podobně i Kléma získal jméno z kalendáře. V den jeho narození 23. listopadu 1896 měl svátek svatý Klement, kdysi čtvrtý papež. Věří se, že papežovy ostatky, konkrétně čelist, k nám přinesli svatí Cyril a Metoděj. Čelist je uložena ve svatovítském chrámu v Praze.
Ostatky Klementa Gottwalda, papežova jmenovce, jsou uloženy ve společném hrobě č. 137 na Olšanských hřbitovech ve společnosti ostatních bolševiků, o něž jejich potomci nestáli.
Matky obou prezidentů byly služky. Ta Tomášova byla přeci jen na vyšší společenské úrovni než ta Klémova.
Tomášova matka se jmenovala Terezie a syna porodila na statku Nathana Redlicha, kde sloužila. Bylo jí třicet sedm let. Otcem dítěte byl oficiálně stanoven o deset let mladší pologramotný slovenský kočí Jozef. Hned po porodu bylo lidem v okolí jasné, že skutečným otcem je někdo jiný. První z adeptů byl majitel statku Redlich. Časem přibyl i samotný císař.
Klémova matka se jmenovala Marie a porodila na statku u sedláka Skácela. Bylo jí dvacet dva let a v matrice je narození syna Klementa uvedeno bez otce. Až jméno jejího dítěte vejde ve známost, začnou se rodit všelijaké legendy a zaručené zvěsti o jeho otci i místu narození. Byl otcem sedlák František Skácel nebo jeho bratr kněz? Každopádně dávala rodina Skácelova Marii na syna tři zlatky měsíčně.
A místem narození byly Dědice nebo Hoštice-Heroltice?
Autor: Pavel Fric/commons.wikimedia.org/volné dílo
Klémův dědeček sloužil v Dědicích, v domě č. 102. Možná to byl důvod, proč se z domu v roce 1954 museli jeho obyvatelé Štarkovi vystěhovat. Bolševici potřebovali „rodný“ dům, který by se stal centrem jejich rudých poutí. Takový bolševický Hostýn.
Podle jiných porodila Marie o pár domů dál, u Zabloudilových, kteří se jí ve vysokém stupni těhotenství ujali. Měli štěstí. Za rodný dům Klémy soudruzi vybrali ten Štarkových.
Poslední verzí místa narození budoucího prezidenta mělo být pole někde na konci Dědic.
Jenže dům č. 102, odkud soudruzi vyhnali Štarkovi, neodpovídal roztrubované chudobě prvního dělnického prezidenta, a tak se musel upravit. Z celkem moderního stavení vyrobili atrapu odpovídající předchozímu století, kterou zanesli množstvím krámů. Od všelijakých hadrů až po kolíbku, samozřejmě nic z toho malému Klémovi nepatřilo.
Do domu začala jezdit procesí, která zde skládala byzantinský hold největšímu z dělníků. Poté se přesunula na náměstí k jeho soše. Dnes je socha uklizena do depozitáře a dům byl využit na skladové prostory.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Dům u Zabloudilových, druhé místo Klémova narození, už sice nestojí, ale na jeho místě je kasino. Alespoň tam bývá občas živo.
V Hošticích-Herolticích, kde se také možná Kléma narodil, ale stoprocentně chodil do školy, si také užili svých čtyřicet let slávy. Na budově školy umístili desku s textem:
„V této škole učil se věrný syn dělnické třídy, žák Lenina a Stalina, president republiky Klement Gottwald.“
Noviny psaly o slavnosti i nápisu, který zdobil průčelí školy: „Vděčný lid svému presidentovi“. A lid tleskal a skandoval Klémovo jméno. „Pozdravujte od nás pana presidenta a řekněte mu, že my všichni za ním stojíme,“ stálo v novinách Rovnost.
Desku po listopadu 1989 uložili do skladu, ale jistý přičinlivý občan ji ukradl a zpeněžil ve sběrných surovinách.
Autor: Lukášos Maieros/commons.wikimedia.org/volné dílo
V dětství neměl Kléma na růžích ustláno. Ve škole se mu posmívali a šikanovali ho za jeho nemanželský původ. Matka ho nechala v Dědicích a odešla do Brna, kde se živila jako kojná. Až ve školních letech si syna vzala k sobě a nastěhovala se do Hoštic-Heroltic, kde se provdala za obecního pasáka Leoše.
Atmosféra v rodině nebyla pro Klému slušně řečeno ideální, a tak raději odešel jako dvanáctileté dítě do Vídně ke strýcovi. Přece jen byl pro manžela své matky parchant. Ten si navíc pořídil vlastní dítě, dceru Marii.
Vídeňský strýc Krušina byl manželem matčiny sestry a měl truhlářskou dílnu a knihovničku. Knihy uchvátily Klému mnohem víc, než pila a hoblík ve strýcově truhlářské dílně.
Jenže na počátku dvacátého století byla Vídeň nejen hlavním městem říše, ale i místem, kde se scházely socialistické a anarchistické živly z půlky Evropy. Z Ruska tam kul své plán jistý Gruzínec Stavropulos, což bylo falešné jméno pozdějšího Stalina. Nebo Žid Bronštejn, později zvaný Trockij, který skončil v Mexiku s cepínem v hlavě. Z Balkánu přišel Josip Broz, pozdější Tito, který se živil jako mechanik v automobilce Daimler.
První světová válka je rozehnala do všech koutů. Kléma narukoval jako kanonýr do rakousko-uherské armády. Po válce ještě chvíli zůstal v uniformě jako rotný. Vrátit se do truhlárny se mu zřejmě příliš nechtělo, ale nakonec nebylo zbytí. Čekala na něj továrna Tusculum v Rousínově.
Svoji budoucí ženu Martu měl poznat jako zákazník, využívající jejích profesionálních služeb. Narodila se jim dcera Marta a Kléma se stal profesionálním komunistickým funkcionářem. Sbohem stolárno a „práci čest“. Jen do svatby se nehrnul. Musel zasáhnou ústřední výbor strany a soudruhovi domluvit.
A také oficiálně vystoupil z římskokatolické církve, což bylo zapsáno v knize pokřtěných z Dědic.
www.mza.cz/actapublica/matrika/
V sovětském exilu během války byla Martička tatínkovou překladatelkou a sekretářkou. Zamilovala se do Srba Branislava Djurdjeva a narodila se Marta nejmladší. Děda Kléma se rozpomněl na doby, kdy četl i jiné knihy než bolševické slátaniny a vnučce říkal Batul. Byla to postava z britské, tedy imperialistické knížky Háta a Batul.
Marta nejmladší pak žila po válce s dalším vrcholovým soudruhem Bedřichem Geminderem, kterého nechal dědeček popravit. Volba třetího soudruha dopadla o poznání lépe. Z Alexeje Čepičky, komunisty okresního formátu, udělal tchán Kléma ministra obrany.
V roce 1956 šel Čepička pomalu ke dnu, ale provaz od soudruhů už ho nečekal. Dožíval v zapomnění s Alzheimerovou chorobou v dobříšském sanatoriu. Po jeho smrti si Marta nejmladší ve svých sedmdesáti letech našla dalšího partnera, se kterým strávila posledních sedm let svého života. Při přecházení vozovky v Praze ji 18. února 1998 srazilo auto. Následky nehody nepřežila.
Zdroj:
