Článek
Tři potenciální oběti byli význační muži „první“ Československé republiky. Alois Rašín, ministr financí. Karel Kramář, poslanec a Jaroslav Preiss, ředitel Živnobanky.
Onen mladík se jmenoval Josef Šoupal a z jeho životopisu lze těžko usuzovat, zda to byl marxistický pomýlenec nebo psychicky narušený jedinec. I když jedno nevylučuje druhé. Na rozdíl od jiných jeho náklonost k radikální levici nebyla zapříčiněna žalostnými rodinnými poměry a bídou. Vystudoval obchodní školu a místo úředníka v pojišťovně mu zajišťovalo slušnou existenci. Přesto se stal zavilým nepřítelem kapitalismu, bankovnictví a buržoustů obecně.
Členství v komunistické straně ho neuspokojovalo. V té době ještě českoslovenští komunisté nesouhlasili s násilnými činy ve prospěch světlých zítřků. Proto odmítl platit členské příspěvky, za což byl ze strany vyloučen. Daleko bližší mu byl anarchokomunismus.
S myšlenkou zavraždit prvního ze seznamu smrti, ministra financí Rašína, se celkem nepokrytě svěřoval svým blízkým známým. Dokonce o tom mluvil veřejně na taneční zábavě v Německém Brodu.
Pátého ledna 1923 v Žitné ulici v Praze střelil ze zakoupeného browningu ministra financí Aloise Rašína. S pistolí v kapse čekal až se k němu Rašín přiblíží na pět kroků a poté na něj zezadu vystřelil. Když ministr ležel na zemi, vypálil Šoupal ještě jednu ránu, ale minul. Utíkal do Příčné ulice, kde se v domě č. 4 schoval do sklepa. Tam byl nalezen četnictvem a odveden na komisařství do Salmovské ulice.
Ministr Alois Rašín následkům střelného zranění podlehl osmnáctého února.
Šoupal byl obžalován ze zločinu úkladné vraždy a soudní přelíčení probíhalo v Brně. Obžalovaný téměř nevypovídal. Suše oznámil, že tento soud považuje za nelegitimní, neuznává ho a vůbec nechápe, co tam dělá, když je nevinný. Protože byl nezletilý, namísto trestu smrti dostal 18 let těžkého žaláře.
Fešácký kriminál První republiky mu umožňoval odmítat pracovat a dožadovat se práv, jaká měli tehdejší političtí vězňové na rozdíl od vězňů kriminálních. To znamenalo stravu z restaurace, pravidelné návštěvy, neomezené psaní dopisů a možnost výběru studia.
Přesto se opakovaně snažil simulovat ztrátu řeči. Jindy zase naopak hovořil pouze německy a předstíral, že česky nerozumí. Z Kartouz ho poslali na psychiatrické vyšetření na Pankrác, poté do věznice na Bory a zase zpět do Kartouz.
Po letech potíží se přece jen zklidnil a věnoval se studiu jazyků, četbě a práci. Takové to bývaly těžké žaláře za zbídačelé První republiky. Propuštěn byl 6. února 1942. Jenže to už byl předchozí režim vystřídán mnohem brutálnějším. Protektorátem Čechy a Morava.
Po válce se začal podepisovat svým novým jménem. Ilja Dněprostroj. Oficiální změnu mu však matriční úřad nepovolil kvůli neobvyklosti příjmení. Nové jméno, které si zvolil, už prošlo. Ze Šoupala se stal Ilja Pravda.
V dalším režimu za vlády dělníků a rolníků se snažil vstoupit do politiky a opakovaně i do komunistické strany. Ani v jednom neuspěl. Jako přesvědčený komunista bez stranické legitimace zemřel v roce 1959.
Zdroj:
