Článek
Sovětské úřady dlouho nemohly uvěřit, že by vysokoškolsky vzdělaný komunista mohl být masovým vrahem
Ukrajina byla známá od počátku dvacátého století jako obilnice Ruska. Tedy do té doby, než se tlupy bolševiků rozhodly poroučet větru a dešti. Výsledkem bylo, že z obilnice se stalo místo smrti. Na Ukrajině vypukl hladomor. Do této situace se narodil Andrej, po otci Romanovič. Dětství plné bídy a hladu a když se ze spřáteleného fašistického Německa stal nepřítel, situace se ještě zhoršila. Ke hladu se přidala vojska, partyzáni, bombardování a vypalování celých vesnic.
Ke vší té bídě trpěl Andrej hydrocefalem, což mu později způsobovalo nemalé problémy. Jeho otec byl za války zajat Němci a po návratu domů mu to soudruzi dávali pěkně „sežrat“. Byl to zbabělec a zrádce, který nepadl na frontě a neměl ani tolik studu v těle, aby zemřel v zajetí.
Příjmení Čikatilo byl vypálený cejch na každém členu rodiny. Ale i tak se mladému Andrejovi podařilo přežít povinnou vojenskou službu a vystudovat na telefonního inženýra.
S děvčaty mu to moc nešlo, byl plachý a trpěl poruchami erekce. Jeho mladší sestra se už na to trápení s ženami nemohla dívat a sama mu domluvila s rande s místní dívkou Fajinou. Brzy se konala svatba, protože nebylo na co čekat. A i přes všechny problémy v citové a sexuální oblasti se jim narodily dvě děti.
Na první pohled normální rodina a už to vypadalo, že zlověstný cejch z jeho čela zmizel. Jenže v roce 1971 se Čikatilo rozhodl pro studium na univerzitě a stal se učitelem. Tady začaly jeho problémy se žáky i rodiči. Napadal děti, měl k nim množství obscénních poznámek, a tak musel neustále měnit školy, až skončil v hornické škole ve vsi Šachty nedaleko Rostova.
Všechny jeho „maléry“ se vždy vyřešily v rámci přeřazení, nikdo, ani škola ani rodiče nepodali trestní oznámení, ani neohlásili jeho chování úřadům.
Na začátku roku 1981 byl vyhozen i z hornické školy a stal se úředníkem v továrně v Rostově.
Když našla policie znásilněnou a ubodanou devítiletou holčičku, vyšetřovali to jako běžnou vraždu. Jenže obětí přibývalo. Některé byly vykuchané, jiným chyběl kus těla, svalovina nebo jazyk. Bylo jasné, že v Rostovském kraji řádí masový vrah, pedofil a kanibal v jednom.
Přestože už obětí bylo několik desítek, komunistická cenzura o vraždách a zohaveních nepsala. I tady hrála roli politika. Takové zhůvěřilosti patřily do prohnilého kapitalistického systému. Nový pokrokový sovětský soudruh by něčeho takového přece nebyl schopen. Čistý štít komunismu musel zůstat za každou cenu, i když mrtvých, zneužitých a zmrzačených těl přibývalo.
Když v roce 1984 bylo nalezeno v oblasti dalších patnáct znetvořených těl, udělala policie obrovský zátah a sebrala každého, o kom se i jen špitlo, že je „nějaký divný“. V síti uvízl i Čikatilo. Jenže jeho krevní skupina neodpovídala profilu, a tak byl po třech měsících propuštěn.
Tady vrahovi pomohla příroda. Čikatilo měl krevní skupinu „A“, zatímco podle jeho ostatních tělesných tekutin měl „AB“. Patřil mezi poměrně vzácnou skupinu lidí, zvaných „neselektoři“. Policie měla vždy jen vzorky spermatu z těl obětí, nikoliv krve. A ty se neshodovaly. Tehdejší techniky DNA tento problém nedokázaly odhalit.
Nakonec zoufalá policie přivolala psychiatra Buchanovského, který vytvořil nový profil vraha. Nekrosadista ve věku 45-50 let, který se pohybuje po celé Rostovské oblasti, možná řidič nebo obchodní zástupce.
6. listopadu 1990 si policisté povšimli, že na železniční stanici se pohybuje podezřelý muž. Když si ho na stanici prověřili, zjistili, že už jednou byl jako podezřelý zadržen. Dostal zvláštní dohled. Policie netušila, že ho zkontrolovali krátce po jeho poslední vraždě. Zatkli ho 20. listopadu, ale Čikatilo jakékoliv vraždy popíral.
Během pátrání po vrahovi byly vyslechnuty desítky tisíc lidí. Pod tlakem komunistických hlavounů používala policie k doznání mučení, takže se mnoho vyšetřovaných k vraždám přiznalo. Jeden z nich spáchal v cele sebevraždu, další Alexandr Kravčenko byl dokonce popraven.
Čikatilo učinil doznání až poté, co s ním vyšetřovatelé sehráli hru, ve které mu namluvili, že je nemocný a půjde se léčit. Čímž v něm vzbudili jistou naději, že nebude popraven. Přiznal se k padesáti šesti vraždám.
Během soudního jednání, které začalo 14. dubna 1992, byl držen v železné kleci. Rozsudek byl vynesen za dva měsíce a byl jednoznačný. Trest smrti. K jeho vykonání došlo 14. února 1994 v Rostově na Donu v Rusku. Popraven byl střelou do týla.
Jeho manželka ani obě děti nevěřily, že jejich otec byl „rostovskou bestií“, jak Čikatila nazývala média.
Zdroje:
https://www.biography.com/crime/andrei-chikatilo
