Článek
Středověká „taneční epidemie“ ve Štrasburku skončila po dvou měsících smrtí čtyř stovek tanečníků
Někdy od začátku devadesátých let se v různých koutech Čech a Moravy začaly pořádat masové hudební akce. Začalo se jim říkat „technoparty“.
Před dvaceti lety k jedné takové došlo v malé vesnici Mlýnce u Tachova. Aby si potápějící strana ČSSD naklonila část dříve narozených voličů, publikoval tehdejší sexy mozek Paroubek pomatený text o tančících dětech, které jsou lidmi nebezpečnými státu.
Poté na místo narukovala tisícovka policajtů podporovaná vodními děly, dýmovnicemi, slzným plynem, transportérem s kulometem a vrtulníkem. A pak přišel rozkaz velitele oddílu: „Krokem, hoši, a řezat, řezat, řezat“.
Autor: Pieter Brueghel the Younger/commons.wikimedia.org/volné dílo
Ve městě Kölbigk se na Štědrý den roku 1021 před kostelem shromáždilo asi osmnáct lidí a začali tančit. Kněz, který sloužil sváteční mši, tanečníky několikrát napomenul, ale nebylo to nic platné. Ti se naopak chytili za ruce a začali tančit něco jako „kolo, kolo mlýnský“. Kněz je proklel tak, že nemohli přestat, dokud neodpadli vyčerpáním nebo v „tanci hříchu“ nezemřeli.
Opět v Německu ve městě Erfurt se o dvě stě let později pustilo z ničeho nic do tance asi dvě stě lidí. Dav se postupně přesunul na most přes řeku Moselu, který nevydržel takovou váhu a zřítil se. Většina tanečníků ve vlnách zahynula.
Na počátku šestnáctého století se ve Štrasburku konala techno párty, i když ani ne tak techno, jako spíše párty. Tančilo se a zpívalo nejen přes noc nebo přes víkend, ale od července do září roku 1518.
Jistá Frau Troffea a její dcera Frauline Emma Götz jen tak podomácku oděné vyšly z domu a na vydlážděné ulici Štrasburku se pustily do tance. Nebyla žádná kapela, žádní zpěváci, jen matka s dcerou.
Postupně začali v úzké uličce tančit další lidé, kteří šli kolem nebo se podívali z okna. Do večera už se podél zdí motalo a křepčilo asi třicet tanečníků, žen i mužů.
Těla zalitá potem sebou křečovitě zmítala a oči měli vyvrácené dovnitř jako v transu. Od třetího dne jim začaly otékat nohy a z opuchlých prstů a rozedřených chodidel vytékala krev.
Někteří muži i ženy ze sebe začali strhávat oděvy, plivali kolem sebe, nadávali, rouhali se světcům a volali ďábla.
Autor: Pieter Bruegel/cs.wikipedia.org/volné dílo
Je logické, že během nepřetržitého řádění po několika dnech a nocích začali první odpadávat. Vysílením se ještě pár hodin v křečích škubali na dlažbě a v blátě, jiné skolil infarkt a zcepeněli ještě dřív, než stačili dopadnout na zem.
Ale i ty nejodolnější dostala dehydratace, vyhozená kolena a kyčelní klouby, zlomená žebra, takže když na začátku září „fesťák“ skončil, výsledkem bylo kolem čtyř set mrtvých tanečníků.
Samozřejmě, že brzy po vypuknutí tanečního reje se snažila městská rada k situaci postavit čelem. Nepovolali sice policajty, jako tomu bylo v Mlýnci u Tachova, ale svolali konzilium lékařů. Žádné léky nepomohly, tak se alespoň snažili zajistit pomoc těm vyčerpaným nebo zraněným.
Když se zákaz tance a později hudby minul účinkem, radní ve spolupráci s církví nastolili větší kalibr. Tanec podle nich očišťoval od hříchu. Tančícím bylo nařízeno odhopsat do svatyně svatého Víta, jejich boty kněží pokropili svěcenou vodou a pokud to bylo možné, namalovali na podrážky znamení kříže. Samozřejmě, že celé davy tanečníků doprovázela oblaka kouře z kadidelnic a latinská zaříkávání. Jakmile byli tanečníci, tedy ti, kteří toho byli schopni, odvedeni na kopec za neustálých modliteb o odpuštění a rozhřešení, taneční epidemie skončila.
Co bylo příčinou takových „morových tanců“ je dodnes záhada. Nejrozšířenější verze ergotismus byla zpochybněna. Otrava námelem, který se vyskytoval v žitě a mohl se dostat do mouky, byla nepravděpodobná.
Protože ergotismus vyvolával odkrvení dolních končetin, postižení by nemohli tančit tolik dnů a nocí. A ne všichni by reagovali stejným způsobem, tedy vyčerpávajícím tancem.
Stresem vyvolaná masová hysterie je druhý důvod, podstatně věrohodnější. Oblasti, ve kterých docházelo k propuknutí „morového tance“, zažívaly i na tu krutou dobu zlé časy. Několik neúrodných let za sebou, opakující se epidemie moru, malomocenství a nově syfilis.
Ale i kdyby zoufalství obyvatel v regionu pomohlo k vytvoření podmínek pro takovou extrémní reakci, pořád to nevysvětluje, proč se do tance pustil tak velký počet lidí.
A tak zůstává příčina a původ „morového tance“ jednou z největších záhad evropského středověku.
Zdroje:
