Článek
Úspěch Cyrila a Metoděje na moravské misii byl jen dočasný. V zájmu politiků nebylo náboženství, ale vláda nad územím
Dost často bylo naše území historiky označované za přechod mezi západem a východem. Jako most mezi dvěma zcela odlišnými kulturami. Bylo to tak i v 9. století na Velké Moravě.
Je jistým historickým paradoxem, že svátek svatých Cyrila a Metoděje slaví křesťané 5. července. Přišli na jaře roku 863, ale přesnější datum není známo.
Tady zasáhla vlna rekatolizace, aby byla umenšena nebo zastíněna vzpomínka nekatolíků na smrt Mistra Jana Husa, slavená následující den. Realita je dnes taková, že v oněch dvou dnech si připomínáme možná největší kulturní osobnosti Čech a Moravy.
autor: Zahari Zograf /cs.wikipedia.org/volné dílo
V roce 862 vyslal velkomoravský kníže Rostislav žádost k byzantskému císaři Michaelu III. o vyslání biskupa a učitele, kteří by na Velké Moravě zavedli křesťanství. Podle tohoto tvrzení to vypadá, že území obývali pohané.
V katolických zpěvnících oblíbená píseň „Bože, cos ráčil“, známá jako „velehradská hymna“, vznikla mnohem později, v roce 1893. Poprvé ji celou, včetně poslední, bolševiky zakázané sloky, zpívali lidé na památné Velehradské pouti v roce 1985.
„I když se pyšná nevěra kol vzmáhá
a peklo seje koukol nových zmatků,
nebudem dbáti odvěkého vraha,
nedáme sobě bráti věčných statků.
[: Víře vždy věrní budou Moravané:
Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]“
Úvod písně je ovšem trochu matoucí:
„Bože, cos ráčil před tisíci roky, rozžati otcům světlo víry blahé“.
Jenže „světlo víry“ na Moravě už bylo „rozžato“ pár let před příchodem soluňských bratří. Byla to opět jen politika.
Autor: Jano Köhler/ cs.wikipedia.org/volné dílo
Křesťanské misie zde konali biskupové z Východofrancké říše. Z obavy, aby se nedostalo moravské území pod její politický vliv, kníže Rostislav francké kněze vyhnal. Když zjistil, že nejsou duchovní, požádal o jiné, ovšem z jiného politického spektra, z říše Byzantské.
Patriarcha Fotios Rostislavově žádosti vyhověl a pro znalost jazyka vybral dva velmi vzdělané bratry Konstantina a Metoděje. Během příprav Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk a spolu s Metodějem přeložil do staroslověnštiny liturgické knihy.
Díky písmu, které bylo vytvořeno pro staroslovanský jazyk, byla latinská Bible přeložena do národního jazyka už pět set let před prvním překladem do angličtiny. Metoděj si vymohl u papeže vést mše svaté v tomto národním jazyce. Čímž předběhl ostatní živé jazyky o tisíc sto let.
I toto byla samozřejmě politika. Papež chtěl mezi křesťanským východem a západem vytvořit jakési neutrální území, které by nepodléhalo ani Byzanci, ani Frankům. Což se logicky nelíbilo německému králi Ludvíku II.
Na jeho nátlak papež předchozí privilegia pro Moravu zrušil a kněze i s jejich slovanskou liturgií vyhnal na Balkán. Tam se Cyrilovo písmo stalo písmem mnoha dnešních balkánských národů a východní Evropy. A staroslovanský jazyk je v pravoslaví používán dodnes.
Jen pro upřesnění. Moravské kněze, žáky soluňských bratrů, vyhnal Rostislavův synovec, legendami opředený Svatopluk.
Autor: Jano Köhler/ cs.wikipedia.org/volné dílo
Další historie už byla spíše smutná. Byzantský císař Michael III., který věrozvěsty poslal na Velkou Moravu, byl zavražděn, patriarcha Fotios odstraněn a papež Mikuláš, ke kterému šli pro povolení sloužit mše svaté ve staroslovanštině, zemřel.
V Římě Konstantin onemocněl, vyčerpaný neustálými hádkami ohledně národního jazyka používaného při bohoslužbách. Chtěl dožít v klidu kláštera, kam vstoupil s řádovým jménem Cyril a po padesáti dnech zemřel na tuberkulózu. Bylo mu čtyřicet dva let.
Metoděj se vracel na Moravu s papežskou bulou, která země Rostislava a Svatopluka dala pod správu Říma. Jenže než došel na Moravu, byl zajat Franky a odsouzen na doživotí. Uvrhli ho do jámy jako lapenou zvěř, ve která strávil dva roky. Teprve na zásah papeže byl propuštěn a jako biskup se ujal správy moravských chrámů.
Na Moravě, respektive v Nitranském knížectví, se páni mezi sebou rvali jako psi a forma i jazyk křesťanské liturgie jim byla zcela ukradená. Svatopluk zajal Rostislava a předal jej Frankům. Ti ho oslepili a zavřeli v klášterní cele, kde brzy zemřel. Poté byl Franky zajat i Svatopluk a po roce věznění propuštěn. V čele franckého vojska byl poslán na Moravu potlačit povstání. Jenže přeběhl k Moravanům a franckou armádu pobil. Roku 872 byla Velká Morava konečně samostatná.
V roce 874 Jan z Benátek, Svatoplukův muž, obvinil Metoděje z kacířství a ten musel zase do Říma na kobereček k papeži Janovi VIII. Návrat zpět na Moravu byl komplikovaný podvodnými snahami odstranit jak staroslověnštinu, tak Metoděje. Ten v oněch neklidných dobách trpělivě pracoval na překladu Písma.
Jeho úhlavní odpůrce biskup Wiching tak dlouho tlačil na papeže, aby slovanskou liturgii zakázal, až se mu to podařilo. V těchto bojích o slovanský jazyk vyčerpaný Metoděj zemřel. Bylo mu sedmdesát dva let.
Jeho nástupce biskup Gorazd skončil ve vězení. Dvě stě kněží a mnichů bylo v okovech vyvedeno ze země.
Tak neslavně skončila staroslovanská misie na Velké Moravě.
Zdroje:
