Článek
Vánoce, dříve slavnost zimního slunovratu, dnes největší byznys v roce
Vánoce navazují na advent a ten začíná první nedělí po 26. listopadu. Trvá čtyři adventní neděle do Štědrého dne. Už podle názvu „adventus“, což znamená „příchod“, to má být doba, kdy se křesťané připravují na příchod, tedy narození Krista. Doba usebrání, kajícnosti a pokory. Má být. Ale realita je dávno zcela jiná.
Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá nemá s církevními Vánocemi nic společného. Je to jen barevné značení největšího byznysu v roce.
pixabay.com/photos/france-paris-church-west-rose-1930733/
Podle evangelií vyhlásil císař Augustus sčítání lidu. Panna Maria a sv. Josef se tedy vydali do Betléma, aby se tam zapsali. Protože se ve městě sešlo množství lidí a Josef nesehnal nocleh, ubytovali se ve chlévě, kde Panna Maria porodila.
Znamením narození Spasitele byla hvězda, považovaná za kometu. Tu spatřili daleko na Východě i tři mudrci a šli za jejím světlem. V Jeruzalémě se vyptávali na místo narození židovského krále. Jenže židovským králem byl Herodes a obával se konkurence. Proto poslal tři mudrce do Betléma, aby mu o narození budoucího krále přinesli nějaké informace.
Samotné slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten, složeného z Nacht, noc a Wah, světit.
Protože datum pro první křesťany nebylo tak důležité, uváděly se během století různé termíny narození Ježíše. Datace podle historických událostí zaznamenaných v evangeliích není spolehlivá. Nejen přesný den, ale ani rok se nedá se stoprocentní jistotou určit.
pixabay.com/photos/gifts-surprise-made-christmas-4678018/
Teprve ve 3. století se událost začala připomínat a od 4. století se v Římě začalo užívat datum 25. prosince. V nejkratší den roku spojený se zimním slunovratem a svátkem Sol invictus, tedy „neporaženého slunce“. V tom dnu začíná naděje, že slunce překoná zimu, tmu a smrt, stejně jako Ježíš.
Vzhledem k tomu že různých spekulací a výpočtů přibývalo, rozhodl papež Liborius v roce 336, že Vánoce budou začínat vždy 25. prosince.
Význam křesťanských Vánoc narůstal a po Velikonocích se staly druhým nejvýznačnějším svátkem.
V roce 1223 během půlnoční mše poprvé sv. František z Assisi postavil jesličky s děťátkem, svatou rodinou a domácími zvířaty. Tradice betlémů se rozšířila po celé křesťanské Evropě. Jako z každé masové akce se postupně vytratil duch pokory a oslavy narození Spasitele. Do vánočních oslav se zapojily různé skupiny kumštýřů a potulných muzikantů. Brzy oslavy přerostly do podoby římských saturnálií a musela zakročit církev.
Další projevy a zvyky už měly ryze náboženský charakter. Bdění o Velké noci, pohoštění a almužny pocestným a samozřejmě sváteční jídlo. Každá země a každý kraj měly svoje vánoční speciality, které přetrvaly generace. V Čechách to byla vánočka, kterou do 18. století mohli péct jen pekaři. Poté byla povolena i domácí výroba.
autor: Chmee2 /cs.wikipedia.org/CC BY 3.0
Betlém, který se rozšířil v křesťanských rodinách, byl po nějakou dobu zakázán výnosem císařovny Marie Terezie. Šlechtě připadalo nedůstojné, aby mezi postavami, které nesou Ježíškovi dary, byli řemeslníci, babky s nůší a venkovský lid. Zákaz byl oficiálně zrušen až v roce 1825.
Ozdobení vánočního stromku je poprvé zaznamenáno v Brémách roku 1570. V Čechách stál první u pražského Stavovského divadla v roce 1812. Ozdoby byly perníčky, ořechy nebo sušené ovoce, později přibyly svíčky.
Některé předkřesťanské zvyky se postupně staly vánočními i když se je snažila církev eliminovat. Jedním z nich bylo věštění. Krájela se jablka nebo lilo olovo do vody a z uspořádání jader nebo tvaru slitku se věštilo, co přinese nový rok.
Obdarovávaní nebyli jen pocestní a žebráci, ale i členové rodiny. Jednalo se o dárky praktické, oblečení, obuv, služebné dostávali menší finanční obnos.
autor: Ludek/ cs.wikipedia.org/ CC BY-SA 3.0
Pro současné Vánoce jsou dárky hlavním atributem svátků. Celý Advent lidé shání a nakupují, což se projevuje shonem, nervozitou a často i finančním vyčerpáním. Obchody mají největší zisky, a i když si lidé přejí klidné, šťastné a veselé, zároveň se mačkají v supermarketech, nervózní z tlačenice, kterou sami spoluvytváří.
Finančně zruinovaní z nákupů dárků, z nichž velká část je koupená z povinnosti, a ne z lásky. „Něco mu/jí přece musím dát“ je velmi časté zdůvodnění nákupů povinných dárků.
Rodina vyčerpaná nejen finančně, ale i konzumací nadměrného množství jídla, sleduje v křeslech a na pohovkách vánoční pohádky. Ty staré i tu úplně novou. Ještě dlouho po Vánocích se probírá, co to bylo za hovadinu, zlatá Popelka nebo Princezna ze mlejna.
Ale hlavně, že ten blázinec už je za námi.
autor: Rémi Diligent/cs.wikipedia.org/volné dílo
Zdroje:
