Článek
Byla to slušná a hodná dívka s katolickou výchovou. Měla tři sestry a zbožné rodiče, se kterými chodila dvakrát týdně do kostela. Život rodiny v bavorském městě Klingenbergu se odvíjel v klidném a pravidelném střídání studia, domácích prací, návštěv mší svatých a neškodných zábav dospívajících dívek. Anneliese Michel prodělala v dětství spalničky, příušnice i spálu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že historie jejího krátkého a tragického život přesáhne hranice Německa.
Bylo jí šestnáct let, když na ni přišly během školního vyučování podivné křeče. Trvaly jen pár vteřin a během dne na ně Anneliese zapomněla.
Další podobný záchvat dostala doma v posteli. Tentokrát mnohem delší a doprovázený křečemi. Neurolog diagnostikoval epilepsii temporálního laloku. Život rodiny se obrátil o sto osmdesát stupňů. Už nic nebylo jako dřív. Anneliese dostala léky na epilepsii a od roku 1973 začala navštěvovat univerzitu ve Würzburgu.
Jenže léky vůbec nepomáhaly, naopak, její zdravotní stav se neustále zhoršoval. Tak se dívka ocitla v bludném kruhu mezi neurology s množstvím léků a antiepileptik. Začala slýchat hlasy a vídat „démonické tváře“. Ty ji pronásledovaly téměř na každém kroku. Je prý zatracená a bude hnít v pekle. Rodiče usoudili, že je posedlá ďáblem.
Anneliese ze sebe strhávala šaty, dělala až 400 dřepů za den, schovávala se pod stolem, štěkala jako pes nebo pila vlastní moč. Často přecházela úplně jiným hlasem do plynulé latiny nebo jiných nerozpoznatelných jazyků.
Rodiče se rozhodli, že když nepomáhají lékaři a jejich léky, vyhledat kněze k provedení exorcismu. Jenže kněží, na které se obrátili, odmítli. Jedna z podmínek k vykonání rituálu bylo vyloučení mentálního onemocnění. A Anneliese duševně nemocná byla.
Poté co se rodina seznámila s knězem Ernstem Altem, který věřil, že dívka je posedlá ďáblem, požádal Alt o povolení k vykonání rituálu biskupa Josefa Stangla. Zkušeným exorcistou, kterého Alt oslovil, byl Arnold Renz. Würzburský biskup udělil povolení k vymítání ďábla podle pravidel Rituale Romanum, sepsaných roku 1614.
První rituál proběhl 24. září 1975. Během následujících deseti měsíců jich provedli kněží Alt a Renz celkem šedesát sedm.
Během nich Renz odhalil, že dívku posedlo šest démonů. Jednalo se o vládce pekel Lucifera, bratrovraha Kaina, zrádce Jidáše, nacistického vůdce Adolfa Hitlera, římského císaře Nerona a exkomunikovaného kněze Valentina Fleischmana. Ten žil v 16. století a exkomunikován byl kvůli alkoholismu, pokusu o vraždu a měl praktikovat černou magii.
Všech šest „osob“ promlouvalo skrze dívku hlubokým vrčivým hlasem.
Během deseti měsíců vymítání démonů strávila Anneliese v kleče na modlitbách tolik hodin, že jí praskly šlachy na kolenou. Bývala připoutána k posteli, když s jejím tělem démoni házeli ode zdi ke zdi, odmítala jídlo i pití, vypadávaly jí celé chomáče vlasů, až se z ní stala kostra potažená kůží plná ran a boláků. Dočasně ochrnula a prodělala řadu křečových záchvatů.
Dvakrát týdně probíhal v rodině čtyřhodinový vyčerpávající rituál. Reakcí Anneliese na kříž a svěcenou vodu byly křeče, vytí a kopání kolem sebe. Na pořízených audio záznamech mluvila hlubokým chraplákem prokládaným nekontrolovaným řevem.
Během posledních rituálů se její stav začínal, alespoň na pohled, zlepšovat. Přestala mluvit za oněch šest osob v ní, neupadala tak často do transu a její vize zmizely. Tělo ovšem trpělo nedostatkem spánku a jídla a na konci své pozemské cesty vážila pouhých třicet kilogramů. Zemřela 1. července 1976. Bylo jí dvacet tři let.
Po provedené pitvě byla určena jako příčina smrti dehydratace a celkové vyčerpání organismu. Její tělo bylo v otřesném stavu, plné boláků a otevřených ran, kolena rozdrcená a v okamžiku smrti trpěla zápalem plic.
Kněží Ernst Alt, Arnold Renz a rodiče ubohé Anneliese byli obviněni ze zabití a souzeni. Biskup tvrdil, že nevěděl, jak žalostný byl stav mrtvé a odmítl vypovídat ve prospěch obžalovaných.
Rodiče Anneliese obhajoval Erich Schmidt-Leichner, který proslul jako právník několika nacistických zločinců.
Po dvou letech soudních jednání byli oba exorcisté odsouzeni za zabití ke třem rokům podmíněně. Rodiče Josef a Anna Michel vyvázli bez trestu. Poté, co soudce slyšel celou nahrávku exorcismu, dospěl k přesvědčení, že oba již trpěli dost.
Církevní komise, která celou kauzu vyšetřovala, dospěla k závěru, že se exorcisté mýlili a dívka ďáblem posedlá nebyla.
Ale i tak se u jejího hrobu scházeli poutníci a požadovali její blahoslavení. Tvrdili, že se její tělo nerozkládá a proto byla 25. února 1978 exhumována. Ostatky jevily běžné známky rozkladu.
Na konci roku 2023 působilo v České republice třináct exorcistů.
Zdroje:
