Článek
Z pastýře maršálem Sovětského svazu. Když nad vámi drží ruku sám Stalin, jde všechno
Kdysi dávno, během výkonu „nejčestnější občanské povinnosti“, rozuměj povinné vojenské služby, nám často major Huška v alkoholovém opojení říkal: „Sudružkovia, každý vojak nosí v tom oném maršalskú onú, húlku“.
V pracovním praporu, který byl složen z vojínů maďarské, slovenské, české a romské národnosti a z kriminálníků, kteří museli narukovat až po letech strávených v nápravných zařízeních, to samozřejmě byla řeč opilcova.
Jenže tehdy jsem ještě neznal životní příběh maršála Sovětského svazu Klimenta Jefremoviče Vorošilova, zvaného Rudý maršál. A neznal ho ani major Huška.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
V normální zemi by to Vorošilov na vojně nedotáhl ani na svobodníka. Jenže Sovětský svaz není normální zemí a nebyl jí ani na začátku dvacátého století. Tehdy se za jistých okolností mohl i absolvent dvou tříd základní školy stát maršálem.
V rodině železničáře se na vzdělání nehledělo, takže zvládnout dva ročníky základní školy se základní znalostí písma a jednoduchého čtení pro kluka bylo až moc. Bylo třeba vydělávat a mladý Kliment, ještě dítě, dělal, co se dalo. Pastýře, dělníka u pásu, v dolech. Měl ovšem pod čepicí a v dobách rozvíjejícího se dělnického hnutí pochopil, že mnohem snadněji si na chleba vydělá jako profesionální revolucionář než jako proletář. Přeci jen papouškování frází na schůzích není tak namáhavé, jako deseti hodinová šichta v dolech.
Za organizování stávek byl poslán do vyhnanství a v 1906 se osobně poznal se Stalinem a Leninem. Potom už nechybělo mnoho a stal se kovaným bolševikem.
Ve funkci komisaře Petrohradského vojenského revolučního výboru se zúčastnil říjnové socialistické revoluce v roce 1917. Tady začala jeho vojenská kariéra.
Během občanské války úspěšně velel Rudoarmějcům na frontách v oblasti Donu. Aby se zalíbil svému vzoru Stalinovi, nechal sepsat v roce 1929 oslavný paján na největšího vojevůdce občanské války. „Skutečný stratég“, „prvotřídní organizátor“, „geniální vůdce“.
A to bylo asi tak všechno, co Vorošilov ve vojenské oblasti dokázal. Jeho nekompetentní zásahy do zbrojních programů se měly brzy projevit. Před tanky dával přednost kavalerii. V tom si notoval s dalším maršálem Buďonnym. Přesto se v roce 1935 stal jedním z prvních maršálů Sovětského svazu.
Během Velkého teroru schvaloval Vorošilov „Seznamy úmrtí“, tedy těch určených k likvidaci. Takových seznamů podepsal sto osmdesát sedm, což v součtu znamenalo gulag nebo popravu pro osmnáct tisíc lidí. Během rusko-finské války měl Vorošilov hlavní zásluhu na zdrcujících porážkách v prvních dvou měsících. Nakonec ho musel jeho kamarád Stalin nahradit Timošenkem.
Během druhé světové války byl Vorošilov jmenován velitelem partyzánského hnutí. To bylo v září 1942. V květnu následujícího roku byl „pro velké úspěchy“ odvolán. Poté byl uklizen do různých politických funkcí.
Po válce se začal propadat nejen na stranickém žebříčku, ale i ve Stalinových očích. Odsunutý do Maďarska dohlížel na kontrolní komisi a z armády definitivně zmizel. Po Stalinově smrti se stal předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. Odvolán byl v roce 1960 a na jeho místo nastoupil ambiciózní Leonid Iljič Brežněv.
Samozřejmě, že jako většina neschopných velitelů, i Vorošilov popisoval své ohromující vojenské úspěchy stylem vyprávění barona Prášila.
Na jedné oficiální večeři s prvním americkým velvyslancem v SSSR Vorošilov i Buďonnyj po litrech vypité vodky bájili, jak za občanské války dobyli Kyjev.
„Ve městě bylo jedenáct tisíc důstojníků carské armády spolu s manželkami a dětmi. Rudá armáda měla pouze dva tisíce vojáků. Tak jsme využili propagandu. Vyzvali jsme je, aby složili zbraně, a tím zachránili své rodiny. A potom? Potom jsme zastřelili všechny muže a chlapce a manželky a dcery rozdali vojákům, aby se potěšili.“
Přestože oba byli vrazi světového formátu, Vorošilov ani Buďonnyj Kyjev nikdy nedobývali.
Maršál Kliment Jefremovič Vorošilov zemřel 2. prosince 1969 ve věku 89 let. Pohřbený je mezi svými u kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.
Zdroje:
