Článek
Politický Jidáš Zdeněk Fierlinger prodal v roce 1948 Sociální demokracii komunistům podobně jako se o to snaží dnešní vedení strany
Tři bratři, synové středoškolského učitele v Olomouci Fierlingera nikdy nepoznali bídu nebo těžkou dřinu, ale přesto jim příslušnost ke střední třídě byla málo. Všichni měli mnohem vyšší ambice než být jako otec bezvýznamným učitelem. Pochopili velice brzy, že cesta k bohatství a moci je nejsnadnější skrze politiku.
Otakar vstoupil po studiích do státní služby, kde sloužil jako oddaný úředník trůnu rakouskému a císaři až do rozpadu Rakouska-Uherska. Poté se stal obdivovatelem nové masarykovské republiky a vydržel dvacet let na ministerstvu veřejných prací.
V roce 1941 během banální operace zemřel. Jestli by jeho další život v poválečných poměrech byl podobný životu jeho bratrů se už nedozvíme.
Jan Fierlinger si od československého státu vysloužil dokonce funkci obchodního atašé v Japonsku. Konečně život, po kterém tolik toužil. Bohatství, moc, diplomatické večírky, život v luxusu. Být přisátý ke strukům a sát co nejdéle, pokud možno celý život, musí být snem každého, kdo se dá na politiku. Protože dojit státní krávu se vyplatí.
Idylka prvorepublikového masarykovského diplomata skončila po Mnichovu a musel se i s rodinou vrátit do Prahy. Ještě během zpáteční cesty se z rozhlasu dozvěděl, že německá vojska jsou v Československu. Podle svědectví svého syna propadl zoufalství a volal: „Co s námi bude?“ Představa, že by se měl postarat o sebe i svoji rodinu sám byla pro něj naprosto nemyslitelná.
Ale bratr Zdeněk pomohl. Protože měl zajištěnou pozici v Sovětském svazu jako milovník všeho „pokrokového“. Stalinův oblíbenec Zdeněk poslal bratra Jana do USA, aby tam dělal kapitalistickou kariéru, kdyby to po válce nedopadlo. Jan Fierlinger se dostal na Generální konzulát v New Yorku.
A tak to oba bratři „politici a diplomaté“ měli pojištěné na obou stranách.
Idylku ukončil dopis od bratra Zdeňka, který informoval o poválečném rozdělení Evropy. Bylo rozhodnuto, že Československo zůstane v sovětském bloku. Takže bratrova rada zněla: „Okamžitě si přestaň hrát na amerikanofila a vstup do komunistické strany“. Diplomat Jan se opět zhroutil a ze dne na den se stal kovaným bolševikem. Aby odčinil své „americké hříchy“, začal v New Yorku dokonce pracovat pro sovětskou zpravodajskou službu.
Po válce se hned vrátil do Prahy, kde jeho rodině poskytla komunistická strana velký byt v moderním domě na Letné. Žádnou pavlačovou vlhkou ratejnu, šlo přeci o velkého soudruha, který chtěl i pro druhé vybudovat socialistický ráj. Musel proto mít zajištěný veškerý dostupný luxus a blahobyt. Potravinové lístky, šatenky, uhlí na příděl? K smíchu. To by asi přecitlivělý Jan zase omdlel. Později dostal ještě větší byt s výhledem na Hrad. Bylo to celé patro i se služebnou „soudružkou Aničkou“, jak ji soudruh Jan oslovoval. A samozřejmě letní sídlo na vsi.
Velice brzy si soudruzi začali jít po krku a Jan Fierlinger stále častěji vyhledával láhev a svůj strach utápěl v alkoholu. Samozřejmě ze státních zásob. Pouze prvotřídní koňak, žádná samohonka. Ale všemocný a všehoschopný bratr Zdeněk jako ministerský předseda nad ním držel ochranou ruku.
U státního struku se soudruh Jan Fierlinger za pomoci svého bratra udržel až do smrti. Byl zmocněncem pro obchod se Sovětským svazem do roku 1957, poté generálním konzulem v Šanghaji a opět v Praze na Ministerstvu zahraničních věcí.
Prostřední z bratrů Fierlingerových Zdeněk se už za svého života stal jednou z nejodpornějších figur československé politické scény. A to už je co říct.
Prezident Beneš jako uhlazený diplomat neměl ve zvyku používat expresivní výrazy. Když se v březnu 1948 zahleděl k vile svého souseda a bývalého přítele Zdeňka, muselo to z něj ven: „Rozdupat ho jako hada! Ten musí viset na nejbližším stromě!“
Ovšem tak, jak se Beneš mýlil v politice, mýlil se i ve své prognóze. Zdeněk Fierlinger se dožil v luxusu a opovržení krásných 85 let. To první k životu potřeboval, to druhé ho ani v nejmenším nevzrušovalo.
S odřenýma ušima získal maturitu na obchodní škole, když ho z gymnázia vyhodili. Potom se jako zástupce jedné americké firmy dostal v roce 1910 do Ruska. Pracovat pro imperialisty mu nevadilo, ale když se během války vytvořily v Rusku československé legie, přihlásil se. Po bitvě u Zborova si ho vyhlédl Masaryk a poslal ho do USA dělat nábor do legií.
V nové Československé republice využil Zdeněk Fierlinger své známosti s Masarykem a jako bývalý legionář měl cestu k diplomatické kariéře volnou. Velkou protekci získal od svého přítele a souseda v Sezimově Ústí Edvarda Beneše. Dělal velvyslance v několika zemích a v roce 1937 byl zástupcem republiky v Sovětském svazu.
Brzy poté byl naverbovaný sovětskou NKVD, ale po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov odjel do Anglie. Dobře věděl, že jako zástupce země nepřátelské nacistickému Německu by mu v Sovětském svazu hrozil gulag nebo rovnou kulka.
Do Moskvy se vrátil až když se Hitler se Stalinem přestali kamarádit, v roce 1941. Vetřel se do přízně Klementa Gottwalda, přestože byl členem sociálně demokratické strany. A začal se chovat jako Stalinův poskok. Tehdy se na Beneše obraceli mnozí s otázkou, čí je vlastně Fierlinger vyslanec?
V dubnu 1945 se stal předsedou Košické vlády a zůstal jím i po válce až do voleb v roce 1946.
Po návratu do Prahy se Fierlinger, bojovník za práva proletariátu, nastěhoval do vily Na Zátorce, která patřila Schwarzenbergům. A všechno knížecí služebnictvo přešlo k soudruhovi. Kuchařka, řidič, komorník, zahradník a početná ochranka.
Přesvědčil Beneše a vládu k podpisu velice nevýhodné smlouvy o těžbě a vývozu uranu, přesně podle instrukcí sovětského poradce Valeriana Zorina. Ve funkci předsedy Sociální demokracie se choval jako stalinista. V únoru 1948 všichni tři sociálně demokratičtí ministři neodporovali komunistům, nepodali demisi a za odměnu získali místa v další vládě bolševiků.
Nadešel památný den 27. červen 1948 a několikanásobný zrádce Zdeněk Fierlinger celou stranu předal na stříbrné míse komunistům. Odměna na sebe nenechala čekat a následovala řada vysokých státních funkcí včetně člena předsednictva ÚV KSČ.
Jako zarytý bolševik začal plivat na všechny, kteří mu dopomohli ke kariéře diplomata a životu v luxusu. Ješitný, mstivý a bez páteře zemřel tento československý Jidáš, jehož celé jméno bylo Zdenko Jindřich Eugen Maria Fierlinger, v roce 1976. Jeho hrobka na olomouckém hřbitově je v dezolátním stavu, nikdo se o ni nechce starat. Dokonce ani Sociální demokracie, jejímž byl tolik let předsedou, nemá zájem.
Není se čemu divit.
Zdroje:
