Článek
V polovině sedmdesátých let patřil šedesátiletý Louis de Funès již k vrcholným představitelům francouzského filmu. Za sebou měl několikaletou úspěšnou kariéru, mohl si vybírat nejen scénáře, ale i herecké kolegy. Po prvním infarktu a následném krátkém odpočinku byl přemluven významným producentem Christianem Fechnerem, aby se vrátil na filmové plátno. Louis de Funès souhlasil.
Připravovaným projektem se stal film Křidýlko nebo stehýnko. Známý cholerický herec byl obsazen do hlavní role stárnoucího Charlese Duchemina, který každoročně vydává nejznámějšího francouzského gastronomického průvodce, v němž hodnotí kvalitu jednotlivých restaurací. Jeho hlavním protihráčem je podnikatel, majitel několika restaurací a továren Tricatel, který zamýšlí obohatit tradiční francouzskou kuchyni o tovární syntetické výrobky. Duchemin chce odejít na odpočinek s tím, že předá své kompetence nezdárnému synovi Gérardovi.
Právě toho měl hrát Pierre Richard, který byl ve zmíněné polovině sedmdesátých let na vrcholu slávy po velice úspěšných snímcích Roztržitý, Život plný malérů nebo Velký blondýn s černou botou. Na obsazení rolí se domlouval Funès s režisérem filmu Křidýlko nebo stehýnko Claudem Zidim, který o dva roky dříve s Richardem natočil film Hořčice mi stoupá do nosu. Oba byli nadšeni, nečekali však, že mladý herec jejich nabídku odmítne.
Pierre Richard později v rozhovoru pro televizi zavzpomínal, že mu slavný herec volal osobně, což jej tehdy mile překvapilo. Nabídku musel bohužel odmítnout, jelikož byl vázán pracovně v jiném projektu, ale přislíbil, že by se s Funèsem v budoucnu rád společně před kamerou potkal. Do role syna byl tedy obsazen nadaný komik Michel Colucci přezdívaný Coluche. Film Křidýlko nebo stehýnko zaznamenal světový úspěch i přes to, že Funès kvůli své nemoci opustil typický cholerický způsob hraní. Televizní stanice film opakují dodnes i u nás. Můžeme se jen dohadovat, jak by vedle sebe působily osobnosti typu Louis de Funèse a Pierra Richarda. Před kamerou se společně neobjevili a druhý jmenovaný, který v letošním roce oslaví devadesáté narozeniny, toho dodnes lituje.
A kvůli jakému projektu tehdy Richard nabídku odmítl? Ve stejném roce jej obsadil Francis Veber do svého režijního debutu s názvem Hračka, kde upustil od svého typického nesmělého a roztržitého „hrdiny“. Úspěch hořké komedie odstartoval Veberovu kariéru, díky které jsme se později dočkali dalších filmů nejen s Pierrem Richardem, ale i s Gérardem Depardieum, dalším slavným francouzským hercem. Právě díky nim vznikly filmy jako Kopyto, Uprchlíci, Blbec k večeři, KOndoMEDIE a Drž hubu! Rok 1976 byl tedy pro zmíněné umělce v jejich kariéře zlomový.
