Houby rostou. A to i na vaší zahradě.

Někdo sbírá houby pro jejich využití v domácí gastronomii, jiní se jen kochají rozmanitostí přírody. Při průzkumu zahrady bude možná převažovat druhá varianta. V našem výběru ale najdete i houby jedlé. Pojďme se na ty nejčastější podívat zblízka.

Začneme velmi vzácnou houbou, jejíž první výskyt byl v České republice údajně zaznamenán před zhruba šedesáti lety. Tato psivka pochází původně ze Severní Ameriky a do Evropy se dostala zřejmě během druhé světové války, jelikož první výskyt si připsal v roce 1942 Berlín. Čas od času se objevují příspěvky s fotografií Psivky Ravenelovy na internetových diskusích, ve kterých se zahrádkáři ptají, jaká houba jim roste na zahradě. Vězte, že pokud vám takový poklad vyroste na pozemku, měli byste být rádi, jelikož jde o vzácnou houbu. Bohužel zapáchá jako zkažená vejce nebo maso, i když ne tak moc intenzivně jako hadovka smrdutá.

Právě s tou si můžete psivku splést. Záměna je možná i s hadovkou valčickou či psivkou obecnou. Rozdíly jsou především v barvách, jak můžete poznat na následující koláži. Mladé plodnice hadovek jsou jedlé, ale psivky jsou nejedlé. Pro svůj zápach se jim však většina houbařů a zahrádkářů spíše vyhýbá. Zajímavostí jistě je, že pro své šíření využívají tyto hadovkovité houby hmyz, k čemuž napomáhá právě onen zápach. Hmyz pak roznáší na svém těle spory, čímž je zodpovězena otázka mnohých – jak se ta houba dostala na naši zahradu?

Od pozdního jara až do podzimu se po větších deštích hojně objevuje v trávě našich zahrad a luk kropenatec otavní. Jedná se o mírně jedovatou a potencionálně halucinogenní houbu, která má podobné účinky jako lysohlávky. Kromě stavu euforie by případného strávníka čekala dezoirentace, zpomalené smyslové vnímání, halucinace, panická hrůza a výjimečně může vyvolat i dlouhodobé psychické poruchy. Jelikož se jedná o drogu, je její užívání trestné. Narozdíl od lysohlávky české je mnohem hojnější, proto je častěji vyhledávanou drogou, ačkoliv obsahuje malé a nestabilní množství halucinogenní látky psilocybinu. Důrazně se proto nedoporučuje s houbou jakkoli experimentovat

Kropenatec otavní roste v udržovaných trávnících, které jsou často hnojené, nebo se zde uvolňují do půdy exkrementy koček a psů. Kropenatec také pomáhá rozkládat starou trávu v půdě.

Velmi oblíbená a díky svému vzhledu téměř nezaměnitelná houba, která se nejvíce vyskytuje na našich zahradách, polích, loukách i v lesích na sklonku léta a během podzimu. Pokud má některý z houbařů problémy najít malé plodnice hub, pak pýchavku rozhodně nepřehlédne. Její průměr se pohybuje i kolem půl metru a váží několik kilogramů. Největší nalezené exempláře měly vysoce přes jeden metr v průměru a vážily ke dvaceti kilogramům. Pýchavky jsou vhodné k úpravě spíše mladší, dokud jsou uvnitř ještě bílé. Starší a tmavší se nedoporučuje konzumovat, postupně ztrácejí svoji vůni i chuť. Řízky z pýchavek mají sýrový nádech.

V minulosti se z pýchavek využíval i výtrusný prach. Toho nejvíce obsahují již zralé plodnice. Prášek se sypal k zastavení krvácení přímo na rány, nebo také k vysušování mokvajících vředů. Podle některých studií obsahují pýchavky antibakteriální a protizánětlivé látky.

Od jara až do příchodu větších mrazů roste v trsech na tlejícím listnatém i jehličnatém dřevě třepenitka svazčitá. Dříve byla považována jen za nejedlou, ale dnes víme, že obsahuje toxiny, které způsobují silné žaludeční a střevní potíže. Otrava se projevuje zvracením, průjmy a bolestmi břicha, obvykle několik hodin po požití. Pro svoji hořkost však nebyla houbaři sbírána.

Dle starších údajů zaznamenali v Sovětském svazu, Rakousku, Itálii či Japonsku průběh otravy jako faloidní otravu, kdy dochází k poškození jater i ledvin a úmrtí v jaterním kómatu. Stejně působí i jedy muchomůrky zelené.

Třepenitka svazčitá lze zaměnit s dalšími nejedlými a jedovatými třepenitkami, ale také s jedlou třepenitkou makovou. Ta roste po celý rok na tlejícím smrkovém dřevě a je vhodná do polévek či k naložení. Výhodou třepenitky makové je, že roste i v době, kdy je ostatních jedlých hub nedostatek. Hlavní rozlišení najdeme na jejich lupenech. Třepenitka svazčitá má nazelenalé lupeny, třepenitka maková spíše šedé až šedomodré.

Někdy se uvádí taktéž jako špička travní nebo polní. Jedná se o jedlou a velmi chutnou houbu, pro kterou se v gastronomii najde velké uplatnění. Kvůli tuhému třeni se používají převážně jen klobouky špiček. Použít je můžete do polévky, rizota i omáček. Z usušených a rozemletých kloboučků lze vyrobit skvělé houbové koření. Špičky rostou po vydatných deštích na zahradách, loukách a kdekoliv v trávě od jara až do podzimu. Pokud usychají, mají schopnost „ožít“ po vydatné zálivce.

Špičky se vyskytují často v trsech – v tzv. čarodějných kruzích. Při tomto jevu se podhoubí rovnoměrně rozšiřuje do stran a na okraji kruhu vyrůstají plodnice hub. V průběhu let se podhoubí neustále zvětšuje a vytváří větší a větší kruh. V České republice se vyskytují kruhy v průměru dva až tři metry. Ve světě jsou známé několik staletí staré kruhy, které mají v průměru řádově stovky metrů. Jev je také znám jako elfí nebo vílí kruh.

Zahrada může být fascinujícím místem plným života, včetně toho houbového. Než se ale rozhodnete jakýkoli svůj zahradní úlovek ochutnat, buďte si naprosto jisti jeho určením. Pokud si nejste stoprocentně jisti, houbu nikdy nekonzumujte. Považujte ji raději za zajímavou a krásnou součást vaší zahrady.