Zapomenutá cesta mnichů ožívá. Skrývá dva skvosty severního Plzeňska

Cisterciácký řád utvářel ráz zdejší severoplzeňské krajiny dlouhá staletí. Některé stavby i cesty ale postupem času ztrácely svůj původní význam. Chátraly a s nimi mizely i související krajinné prvky. Jednou z nich byla i Stará cesta. Ta kdysi propojovala cisterciácký klášter v Plasích s nedalekou Mariánskou Týnicí. Původní trasa postupně zanikla. Místy zarostla stromy, jinde ji překryl asfalt a jinde skončila zaoraná hluboko v zemi. Stejně jako nynější obnova různých remízků na polích probíhala v posledních několika letech i obnova staré plaské cesty, a tak se nyní můžete projít mezi dvěma výjimečnými místy.

Výlet je ideální zahájit v Kralovicích. Odtud se můžete pěšky přesunout do osady Mariánský Týnec k jednomu z největších skvostů západních Čech - Mariánské Týnici. Nejde o obyčejné poutní místo, ale o mistrovské dílo geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

Málokdo z návštěvníků tuší, že jsme o tuto památku málem přišli. V minulosti areál katastrofálně chátral a hrozil mu úplný zánik. Nebýt obrovského úsilí významného architekta Hanuše Zápala, který se v minulém století zásadně zasadil o jeho záchranu, zbyla by tu dnes pravděpodobně jen hromada kamení. Jeho výjimečný odkaz v těchto dnech připomíná i tematická výstava přímo v areálu. Zajímavostí také je, že z Mariánského Týnce pocházel Vojtěch Kapsa, spoluzakladatel legendární stavitelské firmy Müller a Kapsa, jejíž inženýrský rukopis dodnes budí respekt po celé republice.

První obnovená a mírně schovaná část Staré cesty začíná přímo u probošství, mezi sochami archanděla Rafaela a sv. Jana Nepomuckého. Po několika stovkách metrů se pak kříží se zbytky staré železniční lokálky z Kralovic do Mladotic. Pokud se v těchto místech otočíte zpět, naskytne se vám fantastický pohled na barokní památku - ideální místo pro fotografování. Právě tady by v budoucnu měla vzniknout konečná zastávka na trati od Rakovníka. Trasa zbylé a téměř zrušené trati vede kolem Mariánské Týnice směrem do lesa k zastávce Trojany jako podle pravítka. Původně mělo být všechno jinak.

Když se po Staré cestě dostanete k „Zelenému křížku“, stojíte v místech, kde mělo původně při stavbě trati na konci 19. století vzniknout nádraží pro Hadačku, respektive tehdy pro větší Výrov a Sechutice. Tehdejší majitel panství, kníže Richard Metternich (syn známějšího rakouského ministra Klementa Metternicha) totiž striktně odmítal stavbu železnice přes nedalekou Olšanskou oboru. Při přípravách trati byla už v blízkosti křížku vytyčena červená vlaječka. Jenže Richard Metternich zemřel a panství zdědil jeho mladší bratr Pavel. Ten s vedením železnice skrz oboru souhlasil. Výsledkem bylo narovnání trasy, kvůli čemuž vlaky zastavovaly až uprostřed Olšanské obory, kde vznikla zastávka Trojany a kde se nakládalo vytěžené dřevo. Obyvatelé Výrova a jeho částí tak přišli o plánované spojení.

Od Zeleného křížku se nám Mariánská Týnice poněkud schovává za horizontem a případně výsadbou na polích. Můžete se však kochat výhledem na zmíněnou Hadačku, případně bývalý hospodářský dvůr Sechutice, ke kterému Stará cesta míří po hrázi rybníka Pivovárek. Ten byl dřív opravdu zdrojem vody pro zdejší pivovar, který založil majitel někdejší majitel panství Florián Gryspek. Pivovar však již neexistuje. Voda z rybníka se pak používala pro dobytek a nyní je Pivovárek chovným rybníkem.

O krutém konci rodu Gryspeků se vypráví v regionu dodnes. Ale u samotného dvora Sechutice a v okolí Pivovárku se zase tradovala jiná, mrazivá pověst o záhadném světle, které lidé viděli z dálky. Kdo měl tu smůlu, že ho spatřil zblízka, nezůstal prý mezi živými. Dost už bylo strašení. Od Sechutic vystoupáte do mírného kopce k další soše sv. Jana Nepomuckého. Tato část cesty patří mezi ty obnovené a cestu lemují lavičky k odpočinku. Málokdo ví, že název „u sv. Jána“ nese i přímo zdejší kopec (514 m n.m.).

Od sochy sv. Jana Nepomuckého následuje vcelku přímá část Staré cesty kopírující silnici I/27 z Mostu na Plzeň. Pravdou je, že tento úsek je opět obnovený, jelikož původní Starou cestu překryl asfalt. Vysekaný pruh pro pěší vás nejprve dovede k samotě Rouda, odkud si můžete pár metrů odskočit na „Roudskou mýť“ k ukrytému malému rybníčku (možná spíše bahníčku), ze kterého budou nadšeni převážně čtyřnozí parťáci. Další, poněkud větší samota se jmenuje Sokolka. Tady nejprve opatrně překonáte hlavní silnici, a pak začíná ta nejpříjemnější část cesty - poslední necelé tři kilometry z kopce do cíle v Plasích.

Když vyjdete z lesa, nejprve se před vámi otevře výhled na celé město Plasy. Následuje ulice s příznačným názvem Stará cesta, po které dojdete až k místnímu parku s hrobkou rodu Metternichů, případně přímo do areálu plaského kláštera. I tento areál skrývá nejedno fascinující tajemství. Tím nejznámějším jsou základy komplexu, které spočívají na tisících dubových pilotech zaražených v bažinaté půdě. Pod nimi neustále proudí voda, aby dřevo nevyschlo, jinak by se celá stavba zřítila. Dalším zdejším nedávno objeveným tajemstvím je například tajná chodba, která by měla být v příštím roce zpřístupněna i návštěvníkům.

Cíl tak můžete zakončit prohlídkou konventu, historické sýpky, klášterního pivovaru nebo návštěvou Centra stavitelského dědictví Národního technického muzea. Obnovená stará plaská cesta nemusí být jen jednorázovým výletem. Blízké okolí láká i na víkendový pobyt, během kterého můžete navštívit například město Kožlany, rodiště druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. V  kostele sv. Petra a Pavla v Kralovicích jsou zas v renesanční hrobce uloženy mumie rodu Gryspeků. Okolí Plas láká na další pěší procházky, třeba po naučné stezce geniálního vynálezce Ludvíka Očenáška, který zde několik let pobýval a tvořil.

Zdroj: vlastní archiv, Wikipedia, Dějiny politického okresu kralovického (Václav Kočka)