Článek
Jednoho dne přijdete jako obvykle do kurníku. Nasypete slepicím, zkontrolujete vodu a z hnízd posbíráte vejce. Nic zvláštního. Jen cestou zpátky máte pocit, že vás něco šimrá na ruce. Přejedete po ní dlaní, možná zahlédnete nepatrnou tečku, a dál tomu nevěnujete pozornost. Každým dnem se ale šimrání vrací. A nemusí to být jen na rukou. Něco drobného se pohybuje po odložených vejcích, oblečení, nebo i po displeji telefonu.
Zároveň se ve stejnou dobu začínají chovat podivně slepice. Jsou nervóznější, neustále se ošívají, probírají si peří, vzájemně se klovou a večer se některým z nich do kurníku očividně nechce. Stačí za nimi přijít později, až se venku setmí, otevřít dvířka kurníku a pořádně se rozhlédnout s baterkou. Kdo má dobré oči, může si pod kuželem světla všimnout, že kurník i bez slepic najednou ožil.
Po bidlech, dveřích, spojích dřeva a kolem dalších nejrůznějších škvír pobíhají desítky drobných teček. Některé jsou téměř průsvitné, jiné načervenalé či tmavé. Kdo hůře vidí, nemusí zpočátku zahlédnout vůbec nic. Jenže ony tam jsou. Přes den čekaly schované ve spárách a s příchodem noci vyrazily za potravou - krev vašich slepic. Drobný tvor, jehož počet rychle narůstá, se jmenuje čmelík kuří.
Pálení kurníku
Chovatelé slepic mají většinou svoji zaběhnutou rutinu - nasypat zrní, dolít vodu a posbírat vejce. Ti pečlivější přidají zelené krmení, vitamíny, pravidelně mění podestýlku a čistí kurník. A někteří dokonce v zimě slepicím přisvěcují, aby jim prodloužili krátký den a podpořili snášku vajec. O to víc pak člověka naštve, když mu do dobře fungujícího chovu začne zasahovat někdo další. Proti lišce, kuně nebo jiným predátorům pomůže pořádný plot, síť nebo dobře zabezpečený kurník. V posledních letech se navíc stále více řeší i ptačí chřipka. Veterináři doporučují zamezit volně žijícím ptákům přístup ke krmivu a vodě a pokud možno omezit jejich kontakt s domácí drůbeží. Právě divocí ptáci totiž bývají jedním ze zdrojů zavlečení nákazy do malochovů. Ale nejde jen o ptačí chřipku.
Také krevsající roztoč čmelík kuří parazituje na řadě druhů ptáků a ke slepicím se může dostat zvenčí. Není to ale jediná cesta. Do chovu si jej můžete přivézt spolu s novými slepicemi, přepravkou nebo jiným již zamořeným vybavením. U větších chovů se za významný způsob šíření považuje právě přesun ptáků a kontaminovaného materiálu. A tady začíná problém.
Milimetrový čmelík je například proti až čtyřikrát většímu klíštěti skoro směšně malý, nenápadný a hladový jedinec může být světlý až téměř průsvitný. Přes den se navíc většina z nich schovává. Takže zatímco vy spokojeně sbíráte vejce a máte pocit, že je všechno v pořádku, několik centimetrů od slepic se může připravovat na další noční hostinu. Proto je zpočátku tak těžké jej objevit. Ani samotné sledování slepic nemusí včas pomoci. Jejich stav upozorní na problém až ve chvíli, kdy už těch krevsajících hladových krků není zrovna málo. A zbavit se čmelíka není jednoduché.
Vlevo čmelík na papíru po nasátí krve (cca 1mm dlouhý) a vpravo mikroskopický snímek roztoče.
Někteří chovatelé v takových chvílích prohlásí, že by bylo lepší spálit celý kurník, jako to musejí dělat například včelaři při silném napadení včelstva morem. U čmelíka ale pomohou méně radikální pomůcky, ačkoliv nestačí kurník vymést, vyvětrat, nebo čekat na mráz. Ani přestěhování slepic nemusí problém vyřešit, protože skrytý čmelík dokáže vydržet až 9 měsíců bez jediné kapky krve. Když se pak slepice vrátí, může celý koloběh začít znovu.
A nejde přitom jen o nepohodlí nebo několik vajec méně. Čmelík saje krev opakovaně každou noc a při silném napadení může slepice postupně přivést až k chudokrevnosti. Varováním bývá nápadně světlý až bledý hřebínek a laloky, úbytek hmotnosti, slabost a další pokles snášky. Odborné práce uvádějí, že při těžkém napadení může nosnice během jediné noci přijít o více než 3 % objemu krve. V krajním případě mohou silně napadené slepice na následky těžké anémie dokonce uhynout. Objevit se mohou i krvavé skvrnky na skořápkách vajec, jejichž výskyt s množstvím čmelíků v chovu také souvisí.
Léčba na předpis
Co tedy proti čmelíkovi pomáhá? Jistě jste slyšeli, že se slepice rády popelí. Pálit se totiž nemusí celý kurník, ale jiné, čisté dřevo, z něhož vychladlý popel hodíte slepicím. Pomáhá i písek nebo křemelina. Ony se v sypkém materiálu usadí, prohrábnou jej křídly a prachem si důkladně obalí peří. Takhle se zbavují všech možných škůdců. Zvláště křemelinu je vhodné rozhodit do kurníku i výběhu, nejlépe blízko různých spár, protože čmelíci po kontaktu s ní uhynou. To ale funguje jako prevence, která má ale ve vlhkém prostředí menší účinek.
Jakmile je čmelík v kurníku ve větším množství, je nejlepší obrátit se na veterináře. Existuje totiž léčivo pro slepice, které je na předpis a přidává se do pitné vody. Obsahuje účinnou látku fluralaner. Ta se po vypití dostane do krevního oběhu slepice a čmelík ji při sání krve dostane do sebe. Látka naruší fungování jeho nervového systému a čmelík následně hyne. Jinými slovy - otráví se vlastní večeří.
Slepici se nic nestane, a dokonce se nemusíte bát ani o svá vejce, na které není ochranná lhůta. Léčivo se podává ve dvou dávkách s odstupem sedmi dnů, aby zasáhlo i další čmelíky, kteří se mezitím vylíhnou. Jenže ani lék neznamená, že můžeme zavřít dveře kurníku a považovat problém za vyřešený. Čmelík totiž většinu života netráví na slepici, ale ukrytý kolem ní. A jsou tam i jeho další vývojová stadia a vajíčka. Proto je nutné společně s každou dávkou provést i pořádné ošetření kurníku. Vyčistit a aplikovat některý z vhodných postřiků, kterých je na trhu několik. Pozor je nutné dát na způsob aplikace i dobu, během níž se nesmí slepice zdržovat uvnitř kurníku.
Najdou se přitom chovatelé, kteří tvrdí, že slepice mají desítky let a se čmelíky se nikdy nesetkali. Možná měli štěstí, možná si menšího napadení nevšimli a možná sehrála roli právě pravidelná péče o kurník. Jiní naopak prevenci berou velmi vážně. Na internetu lze najít chovatele, kteří si vezmou respirátor, křemelinu nasypou do práškového aplikátoru a snaží se jí dostat do každé spáry dřeva. Čmelíka sice křemelina neotráví, ale její drobné částice narušují ochrannou vrstvu jeho těla a postupně ho vysušují.
A kdo namítne, že naši předci žádnou křemelinu do kurníku nefoukali, má samozřejmě pravdu. Pomáhali si ale jinak. Kurníky se mimo jiné pravidelně čistily a bílily vápnem. Dnešní možnosti jsou podstatně širší, základní pravidlo se však nezměnilo: čím čistší prostředí a čím méně škvír čmelík dostane k dispozici, tím hůře se mu bude dařit.
Jako prach či nepořádek může vypadat místo, kde se ukrývají i stovky čmelíků. Teprve při bližším pozorování zjistíte, že se drobné tečky pohybují.
Napadnout může psy i lidi
Čmelík kuří je roztoč příbuzný například klíšťatům. Jeho velikost a způsob života z něho dělají nepříjemného protivníka. Za vhodných podmínek může celý jeho vývojový cyklus trvat přibližně týden. Z několika nenápadných jedinců se tak během poměrně krátké doby stane početná kolonie. Ačkoliv parazituje na mnoha druzích ptáků, při nedostatku obvyklého hostitele si troufne i na savce. Popsány byly případy napadení psů a především lidí. U člověka může způsobovat svědivé červené pupínky a podráždění kůže. Problém je v tom, že roztoč po nasátí zase odchází, takže člověk může mít svědivé projevy, ale při návštěvě lékaře už na kůži nemusí být vůbec nic vidět.
Známé jsou dokonce případy lidí žijících ve městech, kteří žádné slepice ani jiná domácí zvířata neměli. Zdroj se nakonec našel například v hnízdech holubů nebo jiných ptáků poblíž domu. Čmelík tedy rozhodně není pouze problémem vesnických kurníků. A ještě jednu nepříjemnou vlastnost má. Může se podílet na přenosu některých původců onemocnění mezi drůbeží, například salmonely. Neznamená to však, že každý čmelík automaticky přenáší salmonelózu nebo že vás při kousnutí běžně nakazí. Je to ale další důvod, proč několik pobíhajících teček nepodceňovat.
Pokud po vás čmelík přece jen leze, nepanikařte. Na člověku běžně trvale nežije ani se nezavrtává do kůže. Po nasátí krve se snaží znovu ukrýt v okolí. Pomůže proto osprchování, vyprání oblečení a ložního prádla při vyšší teplotě a důkladně vysát i vytírat. Použít lze i různé spreje proti roztočům. Samotné štípance mohou u citlivějších osob způsobit svědění a zarudnutí. Pokud jsou ale projevy silné, je samozřejmě lepší obrátit se na lékaře.
Pokud vás při příštím sbírání vajec začne něco podivně šimrat na ruce, možná nebude od věci podívat se do kurníku po setmění ještě jednou. Tentokrát s baterkou a trochu pozorněji.
Anketa
Zdroje: Mendelu.cz, Rozhlas.cz, Wikipedia, YouTube - Jiří Reichel
