Za sběr chráněných hřibů hrozí pokuta až 100 tisíc. Jak vám to ale dokážou, když důkaz sníte?

Houbařská sezona je v plném proudu a z lesů si opět odnášíme plné košíky hub. Čeští houbaři přitom tradičně nejvíce touží po hřibech. Pravák v košíku zkrátka potěší víc než hromada babek. Zatímco většina z nás dobře ví, že neznámou houbu není radno bezhlavě hodit do smaženice, na jednu věc myslíme podstatně méně - i houba, která je jedlá, může být natolik vzácná, že ji z lesa odnést nesmíme.

Vyhláška k zákonu o ochraně přírody a krajiny uvádí celkem 46 zvláště chráněných druhů hub. Z nich je 27 kriticky, 13 silně a 6 ohrožených. Za porušení zákona hrozí pokuta až 100 tisíc. Neznamená to však, že by se jednalo o automatickou sazbu, kterou člověk dostane za jednu plodnici, ale o maximální hranici. Pokuta za porušení zákona se přitom nevztahuje pouze na sběr, ale i poškození houby či rostliny.

A právě mezi kriticky ohroženými najdeme také tři hřiby, které jsou přitom jedlé: hřib královský, hřib Fechtnerův a hřib moravský. Nejde přitom o houby, které by z české přírody úplně zmizely. Stále se objevují, někdy dokonce na lokalitách, kde by je člověk příliš nečekal. Právě jejich vzácnost je ale důvodem, proč mají zůstat tam, kde vyrostly.

Hřib královský patří k těm houbám, nad kterými by nejeden houbař zajásal. Klobouk má růžový až růžově červený, někdy může dosahovat průměru kolem 20 centimetrů. Rourky i třeň jsou žluté a na rozdíl od řady jiných barevných hřibů jeho dužnina po rozříznutí téměř nemodrá. Roste zejména od května do září v teplých listnatých lesích, nejčastěji pod duby. Vyhovují mu vápnité půdy v nížinách a pahorkatinách.

Houbaři nejčastěji hlásí nález této houby v Polabí, na Lounsku, Berounsku či v severozápadních Čechách. V červnu 2024 byl fotograficky zaznamenán dokonce i v Praze. Ještě v 19. století byl v Čechách podstatně běžnější než dnes. Byl oblíbený a často se prodával na pražských trzích. S postupnou úpravou půdy, kácením lesů a suchem se začal vyskytovat vzácně. Na Českobudějovicku jsou lokality, kde se po desítkách let znovu objevil. Podle mykologa Svatopluka Holce hřib královský dříve nerostl v Plzeňském kraji, ale v posledních dvaceti letech se na několika zdejších lokalitách objevil.

Méně nápadně působí hřib Fechtnerův. Jeho klobouk bývá bělavý až šedostříbřitý, žluté rourky při otlaku výrazně modrají a na třeni může být patrný růžový pás. Také dužnina po rozříznutí modrá. Lze jej najít ve světlých listnatých lesích, parcích či na hrázích rybníků od června do října. Česká mykologická společnost eviduje nález tohoto hřibu z 10. září letošního roku ve Středočeském kraji. Opakovaně se vyskytuje v Polabí nebo Podorlicku.

Jistě si řeknete, po kom dostal své jméno. František Fechtner byl zahradník Botanické zahrady Karlovy univerzity, později preparátor a úředník Botanického ústavu Univerzity Karlovy. Především byl ale houbařem. Rád hledal a sbíral i málo známé houby, čímž pomáhal svému kolegovi profesoru Josefu Velenovskému ke vzniku knihy České houby. Rozhodně však neplatí, že by Fechtner objevil jen tento tehdy nepojmenovaný hřib. Jeho jméno neslo minimálně třináct druhů hub a dokonce i rod Fechtneria, který však dnešní odborné názvosloví už samostatně neuznává.

Hřib moravský může jménem poněkud mást. Rozhodně neplatí, že by rostl jen na Moravě. ČMS jej v minulosti zaznamenala i ve středních Čechách. Roste od července do října v teplejších oblastech, především pod duby. Najít jej lze v listnatých lesích, ale také například na hrázích rybníků. Klobouk je méně nápadný než u hřibu královského - béžový, okrový až rezavě hnědý. Zajímavější poznávací znak se skrývá v jeho vůni, která připomíná kopr a kokos. Po rozříznutí nemění barvu.

Za objevením hřibu moravského stál mykolog Václav Vacek. Během třicátých let jej pravidelně sbíral na jižních svazích Ždánického lesa na jižní Moravě. Mnoho let se jej snažil přiřadit k již známému druhu, ale nepodařilo se mu to. Po druhé světové válce ho tedy popsal jako nový druh. Vacek ho tehdy nepovažoval za nikterak vzácný, ale během dalších let se z něho i na původním území stala taková vzácnost, že měli mykologové problém ho znovu najít. Později se ukázalo, že roste i na několika místech v Evropě.

Kromě hub chráněných zákonem existuje také Červený seznam hub, který hodnotí, nakolik jsou jednotlivé druhy v české přírodě ohrožené. Samotné zařazení na tento seznam ještě automaticky neznamená zákaz sběru ani pokutu. Přesto bych vzácné houby nechal tam, kde vyrostly. Jednak pomůžete tomu, že se houba může rozšířit i tam, odkud už zmizela, ale také jsou na Červeném seznamu hub vzácné hřiby nejedlé až jedovaté: například satan, Le Galové, rudonachový, nachový či měďový. Paradoxně tedy můžeme mít jedovatý a vzácný hřib, jehož utržení samotná vyhláška nezakazuje, zatímco jedlý hřib královský musí zůstat v lese.

Zákon přitom nechrání jen vzácné hřiby. Na seznamu najdeme i muchomůrky, holubinky, klouzky, šťavnatky, čirůvky a řadu dalších skupin hub. Mezi další chráněné jedlé houby patří například muchomůrka císařka, lanýž letní, klouzek žlutavý a šťavnatka smrková (plžatka smrková).

Houby mají proti mnoha chráněným živočichům jednu zvláštnost. Nikdo jim nenasadí obojek s vysílačkou ani čip, podle kterého by šlo sledovat, co se s nimi stalo. Plodnice vyroste, několik dní stojí v lese a potom zase zmizí. Může zetlít, sežrat ji slimák či zvěř, nebo skončit v houbařském košíku. Právě tady přichází na řadu oblíbená lidová vychytralost, která se objevuje téměř pod každým příspěvkem o chráněných houbách - když houbu sním, nebudou žádné důkazy.

Rozhodně to není rada, kterou by bylo dobré zkoušet. Nikdo sice běžně nestojí u lesní cesty a nekontroluje každému houbaři obsah košíku. Zato sami houbaři mají potřebu se povedeným úlovkem pochlubit. Fotografie putuje na sociální sítě či do houbařských skupin, často i s otázkou houbařů, co že to vlastně našli. Ačkoliv se ostatní diví, proč někdo sbírá něco, co nezná, je to téměř na denním pořádku. V takovém případě může někdo odhalit, že jste sebrali i chráněnou houbu.

Les není úplně beze svědků. Existují i jiná zařízení, která mohou snímat místo nálezu chráněné a vzácné houby - fotopast. Srnka si s tím, zda právě okusuje chráněnou houbu, těžkou hlavu nejspíš dělat nebude. Houbař s mobilem v kapse a chráněnou houbou v košíku by ale možná měl!

Zdroj: Česká vědecká společnost pro mykologii, Wikipedia, Houby (veřejná skupina na FB), Rozhovor se Svatoplukem Holcem (2012)