Článek
Jednou pro vždy: ne, hřib kovář není chráněný. Ani není zakázáno jej sbírat. Krásný tmavohnědý klobouk, žlutozelené rourky a skoro celá červená noha (třeň), vše při dotyku a zakrojení začne modrat. Svým vzhledem zvláštní druh hřibu, který se některým houbařům zdál (a zdá) strašidelný. V některých oblastech dostal název červený hřib, hřib cikán, jedlový modrák a jistě znáte mnohé další. Proč jej mnoho houbařů považuje za vzácný a chráněný?
Nevím. Historicky byl zaměňován s hřibem kolodějem, který vzhledově vypadá jinak, ale také není chráněný. Hřib kovář má mnoho forem a variant. Pouze jediná je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jakožto kriticky ohrožený druh: hřib kovář žlutý (dříve pouze hřib žlutý). Jeho nálezy jsou poměrně vzácné. Oficiálně však jeho sběr není zakázán. A opět, vzhledově se liší od běžné formy.
Opravdu chráněné hřiby
Na seznamu kriticky ohrožených a zvláště chráněných druhů hub jsou jen tři hřiby. Hřib Fechtnerův, hřib královský a hřib moravský. První dva jmenované bychom mohli zaměnit, ale rozhodně ne s kovářem, protože mají mnoho rozdílných znaků. Zmiňuji jen ty hlavní: hřib královský na řezu nemodrá, má růžovočervený klobouk a žlutou nohu, oproti tomu hřib Fechtnerův sice zmodrá, ale honosí se šedohnědým kloboukem a citronově žlutou nohou.
Zleva: hřib Fechtnerův (chráněn), hřib koloděj, hřib kovář, hřib královský (chráněn) a hřib kovář žlutý.
Všechny výše zmíněné hřiby jsou jedlé. Doporučuji však nesbírat ty chráněné, za jejichž sběr může fyzická osoba dostat pokutu až 50.000 Kč za každou plodnici. Pokud na vzácnou houbu narazíte, zkuste ji vyfotit a oznamte její výskyt mykologům. Těm se omlouvám za neuvedení všech konkrétních podrobností hub, ale článek je psán hlavně pro prosté sběrače, kteří se rozčilují nad uloveným kovářem v košíku.
