Článek
Se čtyřmi dobrodruhy se na konci června letošního roku přišel rozloučit do Hodslavic nedaleko Nového Jičína početný dav kamarádů a příbuzných. Nechybělo dojetí ani slzy. Jan Kudělka se synem Šimonem a kamarády Tomášem Kyselým a Martinem Jiříčkem tehdy vyráželi na cestu dvěma velorexy z roku 1966, respektive 1959. Cílem se stalo Japonsko, odkud plánovali začátkem září návrat letecky a jejich velorexy by je pak následovaly kontejnerovou dopravou. Cesta plná zážitků z Evropy přes Bělorusko, Rusko, Mongolsko, následně podél čínských hranic opět přes Rusko však skončila „téměř na dohled“ Japonska – v ruském Vladivostoku. Od vysněného cíle je momentálně dělí „pouze“ Japonské moře.
Nesmrtelní dědci
Parta nadšenců podniká různé cesty do zahraničí již několik let. Začalo to v roce 2015, když objeli na starých Čezetách hranice České republiky. Postupně se měnily stroje i cíle cest. Své zážitky dokumentují a zveřejňují na sociálních sítích i na Stream.cz. Jejich nadšení a obliba od diváků netkví pouze v cestování historickými stroji, ale velkou část publika zajímá hlavně technická část. Opravy, renovace a přípravy před cestou, následně i poruchy během cest. Však na jejich youtubovém kanále Nesmrtelní dědci mají největší počty zhlédnutí právě renovace starých strojů – Tatra 148 či Škoda Octavia z roku 1960.
Skupina kolem Nesmrtelných dědků je mnohem početnější než zmínění čtyři odvážlivci, kteří jsou momentálně ve Vladivostoku. Nesmrtelnými dědky však nazývají právě své stroje, které mají již nějaký ten věk a oni se je rozhodli nadále udržovat. Svým způsobem tak vzdávají hold i našim dědům a pradědům, kteří tyto stroje zkonstruovali. Poukazují i na to, že šikovné (české, pardon, v tomto případě vlastně moravské) ruce si dokáží vždy nějak poradit a není nutné „hromadu plechů a železa“ házet do sběrného dvora, ale pokusit se je zachránit, opravit a zrenovovat. V mnoha případech se podaří obnovit i jejich původní funkci, nejde jen o výstavní exponáty.
Do Japonska přes Jižní Koreu
Na své nynější pouti zažili již mnohé. Technické problémy strojů jsou při takové dálce spíše samozřejmostí. Překvapení pak na sebe nenechává čekat při kontaktu s místními domorodci. Čtveřice kamarádů s dvěma hadraplány je pro ně exotická. Fotí se s nimi, obdarovávají je jídlem i pitím a nechávají je spát u sebe doma. Nechybí ani náhodná setkání s turisty z Čech, nebo s Mongolem, který v České republice studoval a umí česky.
Proč nyní otec se synem a dvěma kamarády zůstali ve Vladivostoku, když projeli pohoří Altaj, poušť Gobi a navštívili i Moskvu či Minsk bez větších problémů? Důvodem nejsou problémy na hranicích, jak by se mohlo zdát. Ale společnost, se kterou měli domluvený převoz trajektem z Vladivostoku do Jižní Koreje, odkud se chtěli do Japonska dostat, se na ně vlastně vykašlala. Jestli jim nevěřili, že svoji cestu myslí vážně, nebo jestli vůbec velorexem takovou dálku dojedou? Kdo ví. Když se pak hoši z Moravy objevili před několika dny u Japonského moře, dozvěděli se termín převozu – v polovině září.
V té době už musejí být všichni samozřejmě zpátky v Česku. Nyní se snaží vykomunikovat a najít kohokoliv, kdo by jim zajistil přepravu do Japonska, v opačném případě pak stojí před smutným rozhodnutím – návrat zpátky po vlastní ose. Jenž je to zhruba jedenáct tisíc kilometrů, což se nedá stihnout. Cestu do Vladivostoku s několika zajížďkami absolvovali za pětapadesát dní a ujeli čtrnáct tisíc kilometrů.
Nezbývá, než partě kolem Nesmrtelných dědků popřát, aby se jim podařilo dobýt vysněný cíl. Snad své kamarády, přátele a nás diváky brzy potěší záběry svých velorexů z Japonska.
Zdroj: Nesmrtelní dědci (Stream.cz, Facebook, Youtube kanál)
