Sebevražedná otrava rodiny Gryspeků

Gryspekové z Gryspachu (podle obce Bad Griesbach im Rottal v Německu) byl původně dolnobavorský šlechtický rod. Později se jeho větev rozšířila i do západní části českých zemí. Krátce po nástupu krále Ferdinanda I. Habsburského na český trůn v roce 1526 byl povolán do služby královského sekretáře mladý Florián Gryspek. Pro funkci měl veškeré předpoklady, protože studoval na univerzitách ve Francii a v Itálii a pokračoval v rodinné tradici Gryspeků jako úřednické šlechty. Brzy zažil kariérní vzestup, když se stal komorním presidentem (ministrem financí). Kromě Ferdinanda sloužil dalším dvěma českým králům a německým císařům - Maxmiliánu II. a Rudolfu II. Během 58 leté služby mu byly darovány různé statky, což se samozřejmě nelíbilo české šlechtě. Ta Gryspeka v roce 1547 v nepřítomnosti krále Ferdinanda zajala a uvěznila v Bílé věži na Pražském hradě. Král jej však po návratu osvobodil a ještě téhož roku povýšil na město Kralovice (Plzeň-sever), které patřily do Gryspekova Kaceřovského panství. Postupně získával do svého majetku další panství, o která se náležitě staral. Nechal například postavit zámky a sídla v Kaceřově, Nelahozevsi, nebo opravit kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích, kde vznikla i rodinná hrobka.

Zajímavá je otázka víry, kvůli které Gryspekové později o majetky přišly. Florián byl katolík, přesto udržoval styky s věhlasnými evropskými reformátory, které podporoval i finančně. Panovník svému oblíbenému úředníkovi tuto kratochvíli toleroval. V roce 1555 uzavřeli říšská knížata s císařem Karlem V. Augšpurský mír, podle kterého měli poddaní země vyznávat náboženství dle svého pána. Florián Gryspek však nenutil poddané ke své víře, ale dal jim fakticky náboženskou svobodu pouze s jedinou podmínkou, aby každou neděli a svátek navštívili v kostele bohoslužbu.

Florián Gryspek zemřel 29. března 1588. Jeho synové se díky sňatkům s českými šlechtičnami z nekatolických rodů přiklonili k jiné víře a politickému vyznání, což znamenalo, že po stavovském povstání v letech 1618 až 1620, které bylo namířeno proti Habsburkům na českém trůně, a které vyvrcholilo porážkou stavů v bitvě na Bílé hoře, přišly Gryspekové o své majetky.

Z tohoto období pochází již zmíněná pověst o hromadné sebevraždě. Do svého sídla v Kaceřově zamířili všichni členové rodiny na hostinu, aby se poradili, jak zachránit před konfiskací zbytek majetku a své postavení. Setkání mělo skončit až finálním rozhodnutím. Albert Gryspek navrhl, ať ještě jednou požádají o slyšení u císaře, který by rozhodnutí mohl zvrátit. Rodina souhlasila a Albert vyrazil na Pražský hrad za místodržícím císaře Ferdinanda II, který jej však vůbec nepřijal. Hnán strachem a hněvem vracel se posel na koni zpět do Kaceřova, projel hlavní branou, pokračoval bez zastavení přes nádvoří k hlavní síni zámku vzhůru po schodech, na kterých se kůň splašil. Zřítil se dolů na nádvoří i se svým pánem, který stihl zvolat „Všemu je konec, bratře!“

První Gryspek byl mrtvý. Václav, nejstarší z rodu, čekal na svého bratra nad schody. Viděl, co se stalo. Vrátil se na hostinu. Dal pokyn nalít víno do velikého stříbrného poháru, který používali při zvláštních příležitostech. Před všemi povstal, z velkého rodinného prstenu vysypal do poháru prudký jed a připil na slavnou památku rodu Gryspeků. Sloužící postupně nosili pohár od jednoho pána k druhému, nevynechali ani paní a děti. Každý se napil. Pomalu přišla na každého únava, bolest a… smrt. Nepoddali se císaři, nepřijali trest a o svém osudu rozhodli sami. Tak dle pověsti zemřelo dalších 15 členů rodu Gryspeků.

Florián Gryspek měl mít celkem 24 dětí, ovšem přežilo jej pouze sedm synů, kteří si rozdělili mezi sebe všechna panství. Postupně však umírali oni i jejich děti. V letech 1615 až 1618 tři synové Karla Gryspeka, v roce 1618 jeho bratři Václav a Mikuláš, o dva roky později Albrecht a Blažej. V roce 1623 byl zavražděn Jan Jaroslav. Za účast na stavovském povstání byl odebrán majetek zbývajícím členům, kteří se na něm podíleli. Další emigrovali do zahraničí. Posledním příslušníkem českého rodu měl být Jáchym z Gryspachu, který vlastnil panství v Nečtinech a Kácově. Jeho úmrtím v roce 1678 vymřeli čeští Gryspekové „po meči“, jelikož jej přečkaly pouze tři dcery Alžběta, Anna a Zuzana.

Členové bavorské větve Grießenbeckové z Grießenbachu žijí dodnes. Dokonce jsou v kontaktu s kralovickým občanským sdružením Gryspek, kterému se povedlo vybudovat expozici rodu v kralovickém kostele sv. Petra a Pavla. V roce 2012 byla zrestaurována hrobka pod kostelem, kde je uchováno 11 těl v prosklených rakvích. Dřívější studie uváděly vyšší čísla, což zřejmě souvisí s tím, jak s nimi bylo zacházeno. Kralovické mumie se dochovaly díky důmyslnému větracímu systému a jsou tak starší než známější v klatovských katakombách. Do rodinné hrobky ukládali těla zemřelých před rokem 1620, jelikož později získal Kralovice do svého držení plaský klášter, jehož opat dokonce nechal přemístit pozůstatky do obyčejných rakví z původních cínových. Tento materiál byl pak použit na výrobu píšťal do varhan v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plasích. V pozdějších letech vstupovali do krypty v Kralovicích lidé, kteří za úplatu kostelníkovi měli brát mumiím část oděvů.