Populárního skladatele možná neznáte, jeho hudbu pro Mercuryho či Flashdance určitě ano

Během šedesátých let přibližně pětadvacetiletý kytarista Giorgio Moroder původem z Itálie hrál s několika kapelami v klubech po celé Evropě převzaté skladby cizích hudebníků. Posluchači si neustále dokola žádali jedno a to samé - písně Rolling Stones, Beatles, Elvise nebo zástupce tehdy populárního hnutí hippies. Mladého muzikanta to však brzy přestalo bavit. V roce 1967 se přestěhoval do Německa a začal skládat vlastní hudbu. O dva roky později vyšel jeho první hit s názvem Looky Looky, který získal Zlatou desku a díky kterému se dostal do povědomí mnoha posluchačů. Zvuk písně byl přirovnáván k the Beach Boys a zcela se liší od jeho pozdější tvorby. Rád totiž měnil styly. Dokázal sice tvořit „bubblegum“ písně, ale mnohem výrazněji zasáhl posluchače a další tvůrce v elektronické hudbě, ve stylu disko, techno i pop. Byl jedním z průkopníků využití syntezátorů a je přezdíván „otcem diska“. Největší úspěchy zřejmě zaznamenala jeho tvorba filmové hudby. Evropa mu nakonec byla malá, proto přesídlil blíže k Hollywoodu.

Giovanni Giorgio Moroder se narodil 26. dubna 1940 v italské Ortisei v Jižním Tyrolsku. V této smíšené oblasti je malý evropský národ Ladinů, proto se díky tomu velice záhy naučil dobře nejen italsky a latinsky, ale i německy. Zajímavostí je, že i jeho příbuzní byli různého smíšeného původu a maminka Giorgia oslovovala jako Hansjörg, což jsou německé verze jeho křestních jmen. Jeho tatínek pracoval v hotelu jako recepční a hrával na klavír. Svého syna k němu ale nepustil, což mladému Giorgiovi nevadilo, jelikož ho štval rozladěný zvuk klavíru. Blízko k hudbě měl i jeden z jeho starších bratrů, který se v mládí učil hru na akordeon. Giorgiovi však rodiče takovou možnost neposkytli. Hře na kytaru se začal věnovat sám až v necelých patnácti letech poté, co podle svých slov slyšel píseň Diana od kanadského zpěváka Paula Anky.

O tři roky později začal vystupovat jako profesionální hudebník. Večer a v noci vystupoval, přes den nahrával a skládal. Mimo jiné tehdy doprovázel začínajícího zpěváka Johnnyho Hallydaye, francouzského „Elvise“ Přibližně v pětadvaceti letech se přestěhoval nejprve ke své tetě do Berlína, kde pracoval jako zvukař, což ho ale nebavilo, protože chtěl hudbu skládat. Po dalších dvou letech se přestěhoval do Mnichova. V této době vyšla píseň od ještě neznámého Morodera a Michaela Holma s názvem Ich sprenge alle Ketten, kterou nazpíval Ricky Shayne a která se stala německým hitem.

Do povědomí posluchačů se Giorgio Moroder stal až díky již zmíněné písni Looky Looky. Tu nazpíval nejen v anglištině, ale i v italštině jako Luky Luky. Zajímavostí je, že všechny nástroje i zpěv obstaral Moroder sám, kromě refrénu inspirovaného písní Papa-Oom-Mow-Mow od skupiny the Rivingtons. Refrén nazpíval jeho celožitovní přítel a kolega Michael Holm. Looky Looky se stala oblíbenou v celé Evropě. Česky ji s  textem Vladimíra Poštulky a pod názvem Léta letí nazpívala o dva roky později Valerie Čižmárová. Píseň se stala také jejím zřejmě největším hitem.

Další skladby na albu That's Bubble Gum – That's Giorgio nebyly zcela původní, ale většinou převzaté, nebo silně inspirované jinými, jako v případě zmíněné Luky Luky. Někteří posluchači považovali tyto melodie za jeho původní tvorbu. Za zmínku stojí například stále populární Yummy Yummy Yummy. Ve stejném duchu a době nahrál další oblíbenou melodii Mah-Na-Mah-Na původně od italského skladatele Piera Umilianiho. Píseň získala o několik let později větší popularitu, protože se objevovala v Show Bennyho Hilla a v Muppet Show. Pro milovníky zajímavostí a staré televizní tvorby nutno zmínit, že i tato píseň zazněla s českým textem. V prvním z oblíbených „silvestrů Vladimíra Menšíka“ ji zazpívali tehdejší hlasatelé Československé televize. Mezi interprety ve scénce tak můžete poznat stále aktivní moderátory Saskii Burešovou, Alexandra Hemalu nebo Jaroslava Suchánka.

Během sedmdesátých let se Giorgio Moroder podílel na tvorbě a vzniku mnoha dalších hitů. V Mnichově měl vlastní studio, kde nahrávali tehdejší hudební velikáni. Skládal melodie, psal texty, ale zároveň se věnoval i produkci. Za zmínku stojí Son of My Father pro anglickou skupinu Chicory Tip nebo velký hit I Feel Love zpěvačky Donny Summer. S tou později ještě spolupracoval na její další úspěšné písni On the Radio. Úspěch zaznamenala i skladbu Chase pro film Půlnoční expres, za kterou získal první cenu AMPAS (Cena Akademie za nejlepší původní hudbu). Tímto počinem vlastně začala převažovat spolupráce s filmaři na filmové hudbě. Jednalo se nejen o hudební složku celých filmů a seriálů, ale také tvorbu jednotlivých soundtracků.

Moroder stál také za u nás dodnes hranou písní Call Me od skupiny Blondie. Skladba byla soundtrackem pro film Americký gigolo s Richardem Gerem v hlavní roli. Dále spolupracoval na Bad Love se zpěvačkou Cher, nebo s Davidem Bowiem na skladbě pro film Cat People. V roce 1983 spatřil světlo světa film Flashdance se soundtrackem zpěvačky Irene Cary s názvem What a Feeling. Melodii složil právě Giorgio Moroder a obdržel za ni dvě ceny Grammy, Oscara za nejlepší filmovou hudbu a dva Zlaté Glóby. S českým textem Žízeň lásky od Karla Šípa ji nazpívala Leona Machálková.

Během osmdesátých let vyvolal populární skladatel bouřlivé diskuse, protože se pokusil o restaurování padesát let starého němého filmu Metropolis, který upravil do poněkud modernější podoby a přidal k němu skladby tehdy populárních zpěváků, se kterými spolupracoval. Moroderova verze filmu byla sice mnohými kritizována, ale samotnými kritiky přijata jako „vítaný přírůstek moderní doby“. Moroder za tento počin dostal dvě anticeny Zlatá malina - za nejhorší hudbu a nejhorší filmovou píseň. Tou byla Love Kills, první sólová skladba Freddieho Mercuryho, kterou společně napsali.

Ve stejné době také Moroder spolupracoval s Limahlem, frontmanem skupiny Kajagoogoo. Vznikl tak největší hit skupiny The Neverending Story pro stejnojmenný film (Nekonečný příběh). Píseň má anglickou i francouzskou verzi. S českým textem Václava Kopty ji jako Galaxie přání nazpívala o několik let později opět Leona Machálková. Stejnou melodii otextoval s názvem Chybička se vloudí i Michal Horáček pro Evu Hurychovou.

Dva roky po Nekonečném příběhu se Giorgio Moroder podílel na dalším kultovním „osmdesátkovém“ filmu. Tím byl Top Gun s Tomem Cruisem v hlavní roli. Píseň se jmenovala Take My Breath Away a nazpívala ji americká skupina Berlin. Skladba si získala srdce posluchačů i kritiků a sbírala ceny jak na Oscarech, tak na Zlatých Glóbech. V češtině můžete píseň znát v podání Petry Janů s textem Eduarda Krečmara jako Ještě se mi směj.

Giorgio Moroder byl také autorem „úvodních“ skladeb pro olympijské hry v Los Angeles v roc 1984, v Soulu v roce 1988 a Mistrovství světa ve fotbale v roce 1990 v Itálii. Píseň Hand in Hand pro LOH v Soulu nazpívali v české verzi Helena Vondráčková a Karel Černoch. Text písně Všichni zvítězí napsal Eduard Krečmar.

V roce 1989 se Moroderovi narodil syn Alessandro a o rok později si vzal jeho matku Franciscu Gutiérrezovou, svoji partnerku a manažerku zároveň. V roce 1992 vydal své třinácté sólové album, ale v dalších letech přestal být veřejně aktivní. Ačkoliv stále remixoval staré nahrávky, tak se převážně věnoval svým dalším zálibám. Například s Marcellem Gandinim a bývalými zaměstnanci Lamborghini navrhl automobil Cizeta-Moroder V16T a vytvořil vlastní značku koňaku. Přesto na něho ani „hudební veřejnost“ nezapomněla. V roce 2004 byl uveden do Síně slávy taneční hudby během ceremoniálu v New Yorku, o rok později obdržel nejvyšší italské vyznamenání Za zásluhy o stát a i v dalších letech získával ocenění za celoživotní dílo.

Jako mnoho jiných hudebníků a tvůrců zažil Giorgio Moroder svůj comeback před dvanácti lety, kdy se podílel na projektu firmy Google s názvem Racer: A Chrome Experiment a spolupracoval s francouzskou skupinou Daft Punk na jejich albu Random Access Memories. Že je Moroder pojem dokazuje nejen obliba u fanoušků, ale jeho četné spolupráce s hudebníky a interprety zvučných jmen. Po třiadvaceti letech vydal své čtrnácté album s názvem Déjà Vu, na kterém spolupracoval například s Kylie Minogue, Britney Spears, Siou či Matthewem Komou.

Aktivním zůstává stále, ačkoliv před několika týdny oslavil pětaosmdesáté narozeniny. S rodinou se před lety usadil v Los Angeles, kde zůstává i po úmrtí manželky před třemi lety. V letošním roce Moroder koprodukoval album Hurry Up Tomorrow kanadského zpěváka The Weeknda a na několika skladbách se podílel jako autor. Je úctyhodné, že i po šedesáti letech drží krok s mladou generací a jeho tvorba byla a je tak nádherně rozmanitá.

Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Giorgiomoroder.com