Slade: Od skinheadů k vánoční legendě. Pak je opustil jejich hlas

Když se před několika lety sešli čtyři téměř sedmdesátiletí pánové na společné kávě, málokdo by v nich poznal původně nadšené kamarády, muzikanty, kteří spolu trávili kdysi mnoho času na pódiích i na cestách po koncertních turné. Schůzka byla původně přátelská a vlastně na ní měli projednat velice dobře finančně ohodnocenou nabídku na opětovné vystoupení kapely v původním složení na rozlučkovém turné. Během několika minut však na povrch vypluly staré křivdy, stížnosti, hádky a bolesti, které všechny utvrdili, že opravdu nemá smysl se pokoušet o návrat dvou členů, kteří z kapely odešli už před lety. Kapela se jmenuje Slade a poslední dva původní muzikanti s ní koncertují dodnes. Ovšem nyní již každý sám, protože jeden z nich byl ze skupiny před lety vyhozen. Emailem. Ale o tom až později.

Ačkoliv se angličtí Slade nejvíce proslavili v záři třpytivého glam rocku 70. let, jejich kořeny jsou mnohem starší. Ústřední čtveřice se dala dohromady v polovině šedesátých let na klubové scéně, kde se protloukala pod různými názvy. Nejznámější z nich byla 'N Betweens. Zlom přišel ve chvíli, kdy se k bubeníkovi Donu Powellovi a kytaristovi Daveu Hillovi přidal baskytarista a geniální multiinstrumentalista Jim Lea. Posledním členem pak byl zpěvák a kytarista Noddy Holder. Ten první nabídku přidat se k partě nejprve odmítl, podruhé však souhlasil.

Zpočátku se zaměřili na styl R&B, pop a Tamla Motown (specifický zvuk druhé poloviny šedesátých let, kdy se propojilo právě R&B s popem, rockem do nakažlivého tanečního zvuku). Byli zvyklí dřít. Po vzoru starších kapel šedesátých let (např. raných Beatles) jezdili hrát do Německa. Díky nekonečnému koncertování si vybudovali věrnou základnu fanoušků, která se neustále rozšiřovala. Zásadní moment nastal v roce 1969, kdy jejich živé vystoupení navštívil Chas Chandler, bývalý člen skupiny The Animals a manažer legendárního Jimiho Hendrixe. Energie čtyř mladíků během koncertu ho naprosto ohromila. Velice záhy jim nabídl svoje služby a vyjednal smlouvu s nahrávací společností.

Tehdy je donutil ke změně názvu, což se jim napřed nezamlouvalo, ale pak souhlasili. Stali se z nich Ambrose Slade. Význam názvu je jednoduchý - inspirovali se sekretářkou z nahrávací společnosti, která svoji kabelku pojmenovala Ambrose a své boty jako Slade. Právě pod tímto jménem vydali v roce 1969 své debutové album Beginnings. Kapela pak po několika měsících zkrátila název jen na Slade. Nebylo to však jediné. Chandler je donutil k mnohem radikálnější změně image - přiměl je ke skládání vlastní hudby a hlavně nařídil změnu image. Ze dne na den z nich udělal oholené skinheady v těžkých botách a s kšandami. Šlo o čistý promyšlený kalkul. Chandler chtěl kapelu svézt na tehdejší módní vlně drsné britské mládeže a získat pro ni za každou cenu pozornost.

Nový styl však kapele nijak nepomohl, spíš naopak. Byli spojováni s fotbalovými chuligány, a tak Slade brzy zařadili zpátečku. Vlasy nechali znovu narůst a přirozeně naskočili na novou vlnu britského glam rocku. Členové kapely se na vystoupení líčili, převlékali do kostýmů a do popředí se dostávala celá scéna jeviště. Zvlášť symbolickým se staly typické klobouky-cylindry, které tehdy používal Noddy Holder. Spolu s Jimem Leou pokračovali v psaní vlastní hudby, která ale očekávané úspěchy v hitparádách prozatím nepřinesla.

Manažer Chase Chandler skupinu přesunul pod známější a „světovou“ společnost Polydor Records s tím, že se prodeje desek zvýší. Pod názvem kapely Slade následovalo jejich první album s názvem Play It Loud. Do hitparád se vůbec nedostalo, ačkoliv se Slade objevili v několika televizních show. V prvních měsících se jich prodalo pouhých deset tisíc. Když se však později dostali na vrchol slávy, zvýšily se prodeje i jejich starých alb. Za Play It Loud tak získali po několika letech dokonce Stříbrnou desku.

Ačkoliv se kapele nedařilo prodávat své nahrávky, úspěch měli na koncertech. Publikum si je oblíbilo. Kam přijeli Slade, tam bylo vyprodáno. Proto manažera Chandlera napadlo nahrát živou verzi písně Get Down and Get With It původně proslavenou Little Richardem. Populární text totiž zapojoval i publikum. Atmosféru z koncertu se podařilo přenést i do nahrávky, a tak se v srpnu roku 1971 konečně umístili v TOP20 britské hitparády.

Využít úspěchu, dokud jsou v širším povědomí, se snažili vlastním singlem. Pod nátlakem manažera a nahrávací společnosti tak Jim Lea a Noddy Holder během půl hodiny napsali píseň Coz I Luv You a odstartovali dlouholetou tradici, kdy nebyli příliš oblíbení u pedagogů - chybně napsané názvy písní se totiž staly značkou kapely. Byla to právě píseň Coz I Luv You, která jako první vyšplhala na vrchol britské hitparády. Řady fanoušků a posluchačů se rozšiřovaly díky častějšímu vystupování v televizi i v rádiu. Až přišla nabídka, která se neodmítá.

Turné za velice lukrativní honorář po Spojených státech. Tam sice nebyli tak známí, touhu dobýt Ameriku ale měli. Přesto odmítli. Zdůvodnili to tím, že by museli zrušit mnoho nasmlouvaných závazků v Británii a nechtěli tím zklamat své dosavadní fanoušky. Později svého rozhodnutí rozhodně litovali. Následně vydali další živé album a několik singlů. Slade se podařilo dostat do povědomí posluchačům i v Austrálii, ale v USA sotva dosáhli do TOP100. Zlaté období kapely však mělo teprve přijít.

Začátek roku 1973 byl pro kapelu velmi úspěšný, když se jim podařilo dosáhnout rekordu, který zaznamenali pouze Beatles čtyři roky předtím s písní Get Back. Slade vydali skladbu Cum on Feel the Noize, která se ihned dostala na první místo hitparád. Nevídané. Ve Spojených státech se skladba přitom dostala pouze na 98. místo hitparády. Slade nelenili a hned s dalším singlem Skweeze Me, Pleeze Me posunuli rekord, když se i tato píseň dostala ihned na první místo hitparády. Byli tedy prvními, kdo měl v řadě dvě vydané písně okamžitě na nejvyšší příčce. Jenže i v úspěšném období mohou nastat tvrdé rány osudu.

Počátkem června roku 1973 zkolaboval po koncertu bubeník Don Powell kvůli vyčerpání z horka. Strávil noc v nemocnici, ale následně byl propuštěn domů. Mohlo se jednat o první varování, na které Powell nedbal. O necelý měsíc později jel totiž se svoji snoubenkou Angelou Morrisovou autem, když v zatáčce vyjeli ze silnice, srazili dopravní značku, živý plot a následně narazili do zdi. Oba byli vymrštěni z auta, nebylo tedy možné zjistit, kdo řídil. Pravděpodobně však Powell. Ten měl rozdrcenou lebku, zuby, zlomené oba kotníky a pět žeber. Několik dní byl v bezvědomí. Jeho snoubenka však na místě zemřela.

Zbylí členové Slade se odmítli zúčastnit natáčení v televizi a dalších závazků bez svého bubeníka. Pravděpodobně jedinou výjimkou byl tehdy festival Isle of Man, kde na pozici bubeníka za Powella nastoupil Frank Lea, bratr baskytaristy Jima. Budoucnost kapely byla nejistá. Powell se později pohyboval s pomocí holí, měl problémy s krátkodobou ztrátou paměti a smyslovými problémy, kdy ztratil například chuť. Přesto se o několik týdnů později na sklonku léta ke kapele připojil a společně tak ještě v období největších veder nahráli svůj pravděpodobně největší hit.

Manažer Chas Chandler chtěl už delší dobu nahrát vánoční píseň. Kapela to zpočátku odmítala, ale nakonec Jim Lea přinesl základní melodii a Noddy Holder přidal melodii z refrénu své starší nikdy nevydané skladby. Světlo světa tak spatřila píseň Merry Xmas Everybody. Slade odjeli na několik koncertů do Spojených států a jelikož nebylo volné studio v Londýně, rozhodli se nahrát píseň v New Yorku. Volnou frekvenci získali jen díky tomu, že ji zrušil John Lennon, který ve stejné době dokončoval album Mind Games.

Píseň Merry Xmas Everybody se stala přes noc hitem a završila tak jejich několikaměsíční úspěšné období. Slade se podařilo dostat své tři singly ihned po vydání na vrchol britské hitparády, prodávaly miliony kopií a během dalších měsíců a let získali další stříbrné, zlaté i platinové desky. Ale paradoxně se vánoční singl stal jejich labutí písní na vrcholu.

Slade zkoušeli různě experimentovat i s jinými styly. Do popředí se tehdy ve společnosti dostával místo glam rocku spíše hard rock, heavy metal a punk rock. Další alba kapely však nedosahovala dřívějších úspěchů. Kasovním trhákem se nestal ani film s drsným a temným příběhem o vzestupu a pádu fiktivní hudební skupiny z 60. let s názvem Slade in Flame. Hudba k filmu v čele s hlavním soundtrackem propadla. Přesto se zvláště v Evropě i v našich končinách dodnes hraje jeden z velkých hitů kapely s názvem Far Far Away.

Zklamaní Slade se sbalili a přesídlili do Spojených států. Věřili, že si tam vybudují pověst koncertováním, jako v začátcích v Británii. Tři roky objížděli Ameriku po boku velikánů - Aerosmith, ZZ Top nebo Black Sabbath. Výsledek byl však horší, než předpokládali. Další album Nobody's Fools za oceánem zcela propadlo a co hůř, odvrátila se od nich i jejich domovská fanouškovská základna v Británii. Lidé jim zkrátka neodpustili, že je opustili a zaprodali se vidině amerických dolarů.

Domů se vrátili s prázdnou. Z dřívějších hvězd, které lámaly rekordy Beatles, se stala vyčpělá kapela. Jejich nová alba ani singly se umisťovaly v hitparádách stále níž, nakonec měly problém se do nich probojovat - nikoho nezajímaly. To všechno samozřejmě vedlo k divokým hádkám a svalování viny z jednoho na druhého. Manažer Chandler tlačil na vznik komerčního hitu, naštvaný Jim Lea si chtěl naopak produkovat hudbu sám. Zoufalý a frustrovaný si dokonce založil s bratrem Frankem vedlejší projekt The Dummies, aby zjistil, jestli se jejich skladby neuchytí lépe, když na sobě nebudou mít toxickou nálepku upadajících Slade.

Předpokládaný konec kapely se blížil, když fanoušci začali ztrácet zájem i o jejich živá vystoupení. Zkusili ještě jednou napodobit úspěch prvního živého alba, ale ani Slade Alive, Vol. 2 nezaznamenalo úspěch. Hádky narostly do takové míry, že se kapela částečně zbavila Chase Chandlera. Ten totiž před lety založil vlastní nahrávací společnost, ke které kapelu převedl od Polydoru. Nepomohlo to. Začali si produkovat nahrávky sami a Chandler zůstal pouhým manažerem. Přesně v této kritické době na přelomu let 1979 a 1980 dostal Noddy Holder nabídku z říše snů. Nabídku, která se neodmítá. Měl nahradit tragicky zesnulého Bona Scotta a stát se novým frontmanem australské legendy AC/DC.

Noddy Holder nabídku od AC/DC odmítl. Zvítězila loajalita ke Slade, ačkoliv se kapela potácela na dně. Brzy se ukázalo, že udělal dobře. V srpnu 1980 na festivalu v Readingu na poslední chvíli odřekl vystoupení Ozzy Osbourne se svoji kapelou, která nebyla sehraná, a organizátoři v panice sáhli po Slade. Kytarista Dave Hill už v té době s hudbou vlastně sekl - byl zklamaný a raději si přivydělával tím, že ve svém vlastním Rolls-Roycu vozil páry na svatby. Manažer ho musel dlouze přemlouvat. Získal ho nakonec tím, že se mělo jednat o poslední rozlučkový koncert kapely.

Stal se ale zázrak. Slade festival naprosto opanovali a ukradli si ho pro sebe. Následující týdny plnili přední strany a zažili neuvěřitelný comeback. Kapela vycítila novou krev v žilách, definitivně se odstřihla od starého manažera a vzala otěže do vlastních rukou. Tvrdá dřina se projevila až v roce 1983, kdy se jim podařilo vydat dva obří hity - My Oh My a Run Runaway. Nutno podotknout, že se jednalo o poslední hity. První boural žebříčky především v Evropě, druhý naopak v Americe. Ve stejné době s jejich původní písní Cum On Feel the Noize sklidila v Americe také úspěch heavymetalová kapela Quiet Riot. Slade tedy do Spojených států vyrazili na turné s Ozzy Osbournem, ale odehráli jen několik koncertů. Basák Jim Lea totiž po jednom z koncertů zkolaboval. Zbytek závazků zrušili, když se ukázalo, že jde o hepatitidu C.

V roce 1986 chystala kapela nové album You Boyz Make Big Noize s hlavním singlem Still the Same. Nahrávací společnost chtěla obojí vydat před Vánoci. Slade se proti tomu důrazně ohradili. Nechtěli být považováni za vánoční kapelu. Album vyšlo na jaře následujícího roku a bylo jejich posledním. Byl to definitivní konec nadějí. Kvůli hádkám a neúspěchům se následující roky nesly především ve znamení dlouhých pauz a sólových projektů. Naposledy spolu jako čtveřice živě vystoupili na 25. výročí jejich fanklubu v roce 1990. Nemohli se dohodnout, jakou svoji píseň zahrají. Nakonec zvítězila Johnny B. Goode od Chucka Berryho.

Tehdy sice ještě uvažovali o dalším albu, ale k nahrávání se nedostali. Noddy Holder toho měl dost. Byl unavený z neustálých hádek i z nespokojenosti s tím, kam kapela směřovala, zároveň řešil své rodinné problémy. Rozhodl se definitivně odejít. Jim Lea jej okamžitě následoval, protože kapela podle něho v ten moment ztratila to nejcennější - svůj nezaměnitelný hlas. Slade pro něho byli oni čtyři, nikdo jiný.

Kytarista Hill a bubeník Powell měli své vlastní projekty. Ale po několika měsících pokračovali dál jako Slade II s novými hudebníky. O název se samozřejmě také pohádali. Lea byl proti tomu, aby jej používali, Holder jim však poradil přímo tento název s číslovkou. Asi po deseti letech začali vystupovat opět jako Slade - bez číslovky. Ačkoliv hráli a hrají skvěle, fanoušci jejich koncerty stále navštěvují, odborníci i publikum se shodli na jednom - bez Holderova hlasu se Slade stali jen svým vlastním, byť velmi dobrým, cover bandem.

Jízda dvou zbylých veteránů skončila v roce 2020 tím nejsmutnějším možným způsobem. Dave Hill vyhodil svého dlouholetého kamaráda Dona Powella emailem s textem, že jeho služby již nebudou potřeba. Powell se samozřejmě naštval a založil si vlastní kapelu Don Powell's Slade. Nutno podotknout, že lékaři tehdy Powellovi radili, aby kvůli zdravotním problémům přestal hrát, že mu hrozí pohybové problémy. On to však odmítl. Hill se proto odhodlal k tomu, že kamarádovi pomůže vyhazovem. To se ale úplně nepodařilo.

Noddy Holder po odchodu z kapely pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe - stal se hercem a především bavičem. Jim Lea se stáhl do ústraní, stal se realitním makléřem, zároveň studoval psychoterapii a čas od času vydal pod přezdívkami několik písní, po letech dokonce i album. Od rozpadu původní čtveřice uběhlo přes třicet let. Často se objevovaly velice lákavé nabídky na jejich návrat a společné vystoupení. Holder a především Lea to odmítali. Přesto se v roce 2010 sešli u společné večeře, aby zkusili jeden takový projekt probrat. Čtyři původní přátelé se však po několika minutách opět dostali do hádek na témata, která v nich zůstávala dlouhé roky. Od té doby se zatvrdil i Noddy Holder a jakoukoliv možnost odmítá.

Několik hitů kapely hrají dodnes naše rádia s českým textem. Píseň My Oh My nazpívala s názvem Máj je máj zpěvačka Hana Zagorová. S parodickým textem Málo maj o platech pošťáků a dalších nazpíval píseň Roman Ondráček („polovina“ Těžkého Pokondru). Píseň Far Far Away z filmu Slade in Flame má minimálně dvě cover verze - první nazpíval Karel Gott s názvem Dál plápolej, druhou pak Aleš Brichta a Arakain jako Dál dál se ptej.

Poslední hit Slade a vlastně jedinou jejich píseň, která dosáhla v americké hitparádě až do TOP20, Run Runaway nazpívala v české verzi Petra Janů s názvem My chceme gól. Poněkud zapomenutý a pro někoho možná překvapivý může být cover písně Coz I Luv You v českém provedení Milušky Voborníkové, která jej nazpívala pod názvem To je dávno. Stejnou píseň nazpíval i Aleš Brichta tentokrát s Pavlou Kapitánovou jako Nikdo nejsme bez chyby.

Kapela Slade mnohokrát vystoupila i na mnoha koncertech a festivalech v České republice, vrací se téměř každoročně. V poslední době se jedná o tu část Dave Hill’s Slade.

Zdroj: Wikipedia, Dave Hill's Slade, ČT - Back Beat