Do Zlína po stopách podnikatelských hvězd Tomáše a Jana Antonína Bati

Zlín už je navždy spojen s obuvnickými králi Tomášem Baťou a jeho mladším bratrem Janem Antonínem Baťou, zásluhou jejichž působení se kdysi ospalé zanedbané městečko změnilo v moderní průmyslové centrum. Oni byli příkladem nezlomné lidské houževnatosti, píle a vůle, snah učit se novým věcem, které je přivedly mezi světovou podnikatelskou elitu, zároveň se však vyznačovali silným sociálním cítěním. Jejich dělníci měli na tehdejší dobu výrazně nadprůměrné platy, dokonce až pětkrát vyšší než jinde v Československu. Baťové pro ně postavili moderní bydlení, nemocnici, obchodní dům, kino, sportoviště atd.

Ještě na přelomu 19. a 20. století měl Zlín venkovský charakter, žily v něm asi čtyři tisíce obyvatel v převážně přízemních domcích, bez kanalizace, splašky běžně tekly po ulicích. O třicet let později se stal Zlín výstavním městem podle koncepce architekta Františka Lydie Gahury s převažujícími typickými červenými baťovskými domky obklopené zeleni. Ty o  několika typech s koupelnou a splachovací toaletou představovaly v dvacátých a třicátých letech minulého století moderní bydlení.

Do Zlína jsme dorazili s partnerkou Janou a psem Hachikem, v skupině nás bylo kolem patnácti a naším skvělým průvodcem byl ředitel Nadačního fondu Jana Antona Bati Petr Kopčil. Od něj jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí. Navštívili jsme typický baťovský červený domek, vilu Tomáše Bati, vilu Jana Antonína Bati, místo, kde při leteckém neštěstí zahynul Tomáš Baťa, památník Tomáše Bati a onen proslulý výtah, který byl zároveň pracovnou Jana Antonína Bati a pohyboval se po všech 16 patrech zlínského mrakodrapu. V době svého dokončení v roce 1938 byl druhou nejvyšší budovu v Evropě po bance v belgických Antverpách. Průvodkyně, která nás mrakodrapem prováděla, nám také řekla, že zvěsti o tom, že výtah měl sloužil Janu Antonínu Baťovi k šikaně pracovníků, jsou komunistickou pomluvou.

Smutné ovšem je, že vila Jana Antonína Bati, která byla v roce 1945 majetkem jeho manželky, čili nespadala pod konfiskace, a stát ji přesto zabavil, dosud nebyla vrácena jeho potomkům.

Exkurze byla povedená, hlavní poučení, které jsme si odnesli, bylo to, že Jan Antonín Baťa se svým významem plně vyrovnal svému o 22 let staršímu bratru Tomášovi a byl jeho důstojným nástupcem.