Článek
Slabě vyzbrojení hrdinové z polské zemské armády (Armii Krajowej) dokázali celkem 63 dnů vzdorovat obrovské německé přesile. Bohužel, na rozdíl od západních spojenců, kteří podporovali jakýkoliv boj proti nacistům, stalinistický Sovětský svaz často víc likvidoval nekomunistické odbojáře než samotné nacisty.
Hlavní velitel Zemské armády ve Varšavě Tadeusz Bór-Komorowski vydal rozkaz k zahájení povstání pod krycím názvem operace Bouře v polské metropoli 1. srpna 1944 od 17 hodin. Zpočátku se počítalo s tím, že se povstalci udrží maximálně týden, ovšem ti nakonec překonali i ty nejoptimističtější předpoklady a bojovali proti hroznému nepříteli více než dva měsíce. Se statečností povstalců ale ostře kontrastuje chování Stalina a sovětských bolševiků, kteří hrdinné Varšavě záměrně nepomohli. Přitom Rudá armáda stála na pravém břehu Visly a do města to měla jenom krok.
Smysl povstání byl jasný, přispět k osvobození Polska vlastními silami a obnovit polskou státnost. Velení zemské armády počítalo s tím, že Rudá armáda dorazí do už osvobozeného města. Naprosto legitimní cíl, jenomže rudí Sověti se zachovali ostatně jako mnohokrát za II. světové války, podle a hanebně. Stateční Poláci tak nepodlehli jenom nacistům, ale rovněž sovětské zradě.
Varšavské události můžeme srovnat s povstáním v Paříži, které vypuklo také v srpnu čtyřiačtyřicátého roku. Velení západních spojenců rovněž neplánovalo brzké osvobození francouzského hlavního města, ale podle původních operačních plánů jej měly spojenecké jednotky obejít ze severu a jihu. Nicméně když se vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Dwight Eisenhower o pařížských bojích dozvěděl, po počátečním váhání rozkázal změnit operační plán a na pomoc bojující francouzské metropoli poslal 2. francouzskou obrněnou divizi pod velením generála Jacquese Philippe Leclerca, kterou z jihu podpořila americká 4. pěší divize. Nakonec 25. srpna generál Leclerc přijal kapitulaci německých vojsk od velitele obrany Paříže generálporučíka Dietricha von Choltitze. Mimochodem Choltitz se stal zachráncem hlavního města, protože odmítl splnit Hitlerův rozkaz k jeho zničení a vzkázal spojencům, že je ochoten se vzdát, ale pouze pravidelné armádě, nikoliv povstalcům.
Polské hlavní město na tom bylo hůř, jakmile se masový vrah Stalin dozvěděl, že boje nevedou komunisté, ale Poláci orientovaní na svoji legitimní vládu v Londýně, nechal povstání vykrvácet. Ideologická hlediska zvítězila nad nutností porazit nacisty. Navíc vrchní bolševik odmítl povolit mezipřistání britským letadlům řízených polskými piloty na sovětských letištích, která létala z Itálie s pomocí pro obránce města. To dodávky potřebného materiálu značně zkomplikovalo. Rudá armáda zatím stála osm týdnů nečinně před Varšavou, protože prý nedokázala změnit operační plány. Nezvládla za dva měsíce u polské metropole to, co západní spojenci dokázali v případě Paříže během několika dnů.
Hrdinní povstalci tak zbytečně umírali a zdivočelé esesácké jednotky vedené SS-Obergruppenführerem Erichem Juliem Eberhardem von dem Bachem-Zelewskim se dopustily ukrutných zvěrstev, při němž bestiálně zavraždily desítky tisíc civilistů včetně žen a dětí. Upalováni byli i pacienti v nemocnicích. Celkem asi čtvrt milionů polských civilistů zahynulo při masakrech či leteckém a dělostřeleckém bombardování. Tyto oběti jdou ovšem také na komunistické konto, protože rudí nic pro tyto nebohé lidi neudělali. Jistě, Bach – Zelewski se na rozdíl od generála Choltize rozhodně nechtěl vzdát Sovětům, nicméně Rudou armádu respektive sovětské komunisty to neomlouvá. Navíc, když sám moskevský rozhlas vyzýval Varšavany, aby proti Němcům povstali.
Záměrné neposkytnutí pomoci Varšavskému povstání patří rovněž k dlouhé řadě ruských (sovětských ) zločinů vůči Polsku. Nelze se tedy divit nevraživosti Poláků vůči kremelské říši, nevznikla totiž bezdůvodně.
Zdroje:
Polsko, Norman Davies, nakladatelství Prostor, Praha 2003
Boj o Varšavu, Norman Davies, nakladatelství Prostor
Hoří už Paříž, Larry Collins, Dominique Lapierre, nakladatelství Odeon, Praha 1985
