Článek
Sjezd sudetských Němců se příští rok uskuteční v Brně na Svatodušní svátky od 22. do 25. května. V tiskové zprávě to oznámilo Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), které zastupuje zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků. Do Brna sudetské Němce letos v červnu na sjezdu v Řezně pozvala iniciativa Meeting Brno. Šéf SdL Bernd Posselt jí za to poděkoval. Bude to poprvé, co se bude sudetoněmecký sjezd konat v Česku.
Jeho letošním motem má podle krajanského sdružení být „Život je setkávání“. Podle Posselta se bude jednat o „svátek společné kultury, rozmanitosti, dialogu a porozumění, na který jsou srdečně zváni nejen všechny generace sudetských Němců, ale i jejich čeští a mezinárodní přátelé“.Tolik z webu seznamzpravy.cz.
Nápad představitelů Festivalu Meeting Brno, kteří naše bývalé krajany do Brna pozvali, považuji za rozumný. Myslím si, že už není na místě jitřit staré rány, zvláště za situace, kdy se sudetští Němci zřekli majetkových nároků vůči České republice a požádali o odpuštění za nacistické zločiny, jak dokazuje web lidovky.cz. V roce 2010 německá delegace včetně sudetských Němců navštívila památník v Lidicích.
„Ukláníme se před zemřelými v Lidicích. Před civilisty, kteří zemřeli, aniž by měli jakoukoli vinu a přišli o život vinou brutální okupační diktatury,“ řekl v pohnutý okamžik bavorský ministr pro vzdělání Ludwig Spaenle. „Je potřeba udělat vše pro to, aby se nic takového už jménem Německa nestalo,“ dodal a zdůraznil potřebu přátelských vztahů mezi Bavorskem a Českem.
K hrobu zavražděných lidických mužů položil ministr věnec zbarvený do modro-bíla – tedy do bavorských barev. Po včerejší návštěvě zůstal u hrobu ještě druhý věnec, s červenobílými květy. „To byly barvy jak Čechů, tak i sudetských Němců. Myslíme si, že jsme dlužni našim spoluobčanům z Lidic. Žádáme o odpuštění té části viny, kterou neseme i my,“ uvedl včera Bernd Posselt, potomek bývalého německého starosty Jablonce nad Nisou.
Ze strany sudetských Němců je tedy vidět sebereflexe, když dokázali odsoudit nacistické zločiny proti lidskosti, na nichž se podíleli i jejich předkové. V současnosti jsou patrné i známky vstřícnosti z české strany, když například v některých šumavských obcích jsou obnovovány staré německé hřbitovy a pozůstalí po zemřelých mohou navštěvovat hroby svých blízkých. Sudetští Němci a v současnosti hlavně jejich potomci se podílejí na opravách kostelů a dalších kulturních památek v českém pohraničí.
Vyprávěl mně kamarád, že u jejich šumavské chalupy se objevil nějaký muž. Tak se ho zeptali, co potřebuje nebo co hledá? Byl to Němec a řekl, že v této chalupě se narodila jeho matka. Tak ho pozvali dál na kafe a na jejich výborné makové buchty. On jim pak v přátelské atmosféře pověděl, že chtěl pouze vidět místo, kde žili jeho předkové, respektuje současnou situaci a žádné majetkové nároky vznášet nebude. A od té doby tento Němec i se svoji rodinou k ním jezdí pravidelně na návštěvy. Takhle je to správné a tak to má být. Takže vidět v sudetských Němcích nějaké ohrožení je hodně hloupé a omezené.
Daleko horším nebezpečím pro Českou republiku je tzv. Klub českého pohraničí (KČP), který se podílí na organizacích demonstrací proti údajnému sudetskému nebezpečí. Jak upozorňuje web hlidacipes.org, tento pochybný spolek sdružuje především bývalé příslušníky komunistické Pohraniční stráže a jejich sympatizanty. V minulosti se opakovaně objevoval ve zprávách BIS a ministerstva vnitra o extremismu, což vůbec nepřekvapuje. Musím však upozornit, že normální bývalí pohraničníci, kteří na hranicích sloužili nedobrovolně, s ním nechtějí mít nic společného.
Na tehdejších československých hranicích s SRN a Rakouskem bylo zabito kolem tři set lidí, v mnoha případech se jednalo de facto o vraždy neozbrojených uprchlíků. Známá je třeba kauza východoněmeckého mladíka Hartmuta Tautze, kterého psi pohraničníků v 80. letech roztrhali při pokusu o útěk na Západ nedaleko Bratislavy. Příslušníci Pohraniční stráže sice mohli vážně zraněného Tautze po útoku psů zachránit, neposkytli mu ale včas pomoc a muž zemřel. A tyto brutální zločiny členové KČP bagatelizují nebo s nimi rovnou souhlasí a nejsou schopni jakéhokoliv zpytování svědomí.
Takže sudetští Němci nacistické zločiny odsuzují, kdežto „klubisté“ komunistická zvěrstva hájí. U sudetských Němců vidím snahu po dorozumění, u KČP, který není vlasteneckou organizací, jak o sobě tvrdí, ale sdružením nepřátel naší vlasti s kolaborantskými prvky, což oslavné články o Leninovi a Stalinovi v jejich časopise dokazují, nikoliv.
Nějací odpůrci sudetoněmeckého setkání v Brně, už napsali tamnímu Magistrátu, aby akci zakázal. Tito jedinci však uvázli v neblahých rudých totalitních časech, kdy komunistická vrchnost rozhodovala o všem, a zapomněli, že Magistrát už s ohledem na Listinu základních práv a svobod nic takového udělat nemůže.
Zdroje:
