Článek
Jeví se to jako téměř jistý fakt, že Baťovo odsouzení bylo úmyslné, aby mu stát nemusel vyplácet miliardy korun za jeho znárodněný obuvnický koncern. Naštěstí byla tato justiční křivda napravena. Nevinen a osvobozen, rozhodl v roce 2007 Městský soud v Praze a potvrdil, že Jan Antonín Baťa se kolaborace s německými okupanty nedopustil a předchozí nespravedlivý rozsudek Národního soudu z roku 1947 v plném rozsahu zrušil. To však nic nemění na dřívějším justičním podrazu vůči nevinnému člověku.
Jan Antonín Baťa
Jeden z nejvýznamnějších českých podnikatelů všech dob Jan Antonín Baťa zemřel před 60 lety 23. srpna 1965 v nemocnici v brazilském Sao Paulu a při té příležitosti je dobré si připomenout příkoří, kterého se vůči němu dopustili po roce 1945 českoslovenští představitelé včetně prezidenta Edvarda Beneše.
Baťa se ostře ohradil proti nařčení lidovce Hály
To, že prim hráli v tažení proti této vynikající osobnosti komunisté, nepřekvapuje, smutné však je, že se ho zúčastnil i čelný představitel strany lidové msgre. František Hála, jak o tom píše v knize Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše spisovatel Miroslav Ivanov. Ministr pošt Hála na podzim1945 na veřejném táboře v Zlíně tvrdě napadl Jana Baťu, že kolaboroval s nacisty, nepodporoval v cizině zahraniční hnutí za osvobození Československa a tudíž zradil svoji vlast. Nic z toho však nebyla pravda. Na základě Hálova nařčení však komunistický tisk podnikl rozsáhlou denunciační kampaň proti J. A. Baťovi po dobu více než jednoho roku, vyzývaje, aby byl postaven před Národní soud na základě revolučního dekretu o retribuci.
Nelze se tedy divit, že Hálovi věřící katolík Jan Baťa velmi ostře odpověděl v osobním dopise.
Monsignore.
Desítky dopisů z republiky i výstřižky z komunistických novin mně docházejí od lidí, kterak jste mne na manifestační schůzi ve Zlíně prohlásil za kolaboranta Němců. Jsou mezi nimi i kněží, kteří žádají, abych si stěžoval u J. S. Svatého Otce na křivé svědectví, které jste proti mně vznesl. Rozhořčeně píši, že v tlaku teroru mohli jenom v duchu zlořečiti vašemu lhaní, neboť většina jich ve Zlíně přesně věděla, že jste lhal…. Ale nečekal jsem, že rytíř víry Kristovy se sníží natolik, aby proti mně vydával na veřejné schůzi ve Zlíně křivé svědectví. Víte o 8. přikázání víry „nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému“? …
Jan Antonín Baťa ve skutečnosti nacismus a Hitlera nenáviděl. Jak uvádí wikipedia.cz, v roce 1938 se rozhodně postavil za Československo, uspořádal sbírku, která vynesla 30 milionů korun na obranu státu, psal vlastenecké články, jednal s politiky a byl rozhodným zastáncem odmítnutí Mnichovské dohody. Domníval se, že bychom se měli bránit za každou cenu i bez Francie a Velké Británie. Po přijetí Mnichovské dohody v říjnu 1938 zavládlo v zemi velké rozčarování. Baťa v tomto období nepropadl depresi, nebyl zlomen, ale rozhodl se, že proti této národní tragédii je třeba bojovat prací a nikoliv politikou. Neodpustil si však kritiku proti postupu prezidenta Beneše, kterému ostře vytknul, že Československo se vzdalo pohraničí bez boje. Svoji nevoli dal najevo nejen osobním dopisem Benešovi, ale i svým vystupováním na veřejnosti. Na druhou stranu projevil Benešovi podporu při vzniku exilové reprezentace a sám mu nabízel pomoc ještě v zimě 1938. Po odstoupení Sudet v říjnu 1938 byl Jan Baťa cestující do Nizozemí, zatčen gestapem po překročení říšských hranic v Mariánských lázních a uvězněn v Karlových Varech. Na základě protestu československé vlády byl druhý den propuštěn, ale pouze pod podmínkou, že pojede do Berlína, kde s ním chtěl mluvit říšský maršál Göring. S tím musel J. A. Baťa souhlasit, aby se dostal na svobodu. Sám Baťa uváděl jako důvod odjezdu do Berlína také skutečnost, že po obsazení Sudet byly jeho obchody v pohraničí zabrány německými úřady. Prokuristé firmy – Němci, kteří měli spravovat prodejny na základě plných mocí a převodu v nově zřízené společnosti se sídlem v Mariánských Lázních – byli zatčeni. Baťa, který chtěl tuto ožehavou situaci vyřešit, byl odkázán německými úřady přímo na Göringa.
Obuvnický král umožnil útěk desítkám židovských rodin před nacisty
Jak je uvedeno na webu cesky.radio.cz, Jan Baťa finančně podporoval československý zahraniční odboj a exilovou vládu. Během války pomohl i desítkám židovských rodin, aby se dostaly včas do zahraničí. V místopřísežném prohlášení z roku 1969 to dosvědčuje paní Marie Morgensternová.
Já MARIE MORGENSTERNOVÁ, bytem Rogers Street 323, Aberdeen, Maryland, vzata nejprve náležitě pod přísahu, vypovídám a prohlašuji následující: Znala jsem zesnulého Dr. Jana A. Baťu po mnoho let a věděla jsem, že byl loajálním Čechem a odpůrcem nacistů. Osobně vím, že pomohl mnoha židovským lidem k úniku z Československa. Od svého zesnulého manžela vím, že někdy na konci roku 1938, během jedné z pravidelných sobotních porad, které můj manžel osobně navštěvoval, vyjádřil Dr. Baťa svůj osobní zájem o osud židovských zaměstnanců v jeho společnosti a řekl, že by chtěl něco učinit, aby jim pomohl. Brzy potom začal většinu z nich i s jejich rodinami vysílat do zahraničí, přičemž zaplatil jejich dopravu a poskytl jim zaměstnání v různých částech světa. Osobně vím, že sedmdesát až osmdesát židovských rodin bylo takto posláno z Československa před 15. březnem 1939. Můj zesnulý manžel a já jsme byli také vystaveni pronásledování nacistů kvůli našemu židovskému původu. Nacisti zkonfiskovali naše pasy a také všechen náš majetek: hotovost, depozita, klenoty, atd. Třebaže bylo velmi obtížné odejít z Československa po jeho obsazení nacisty, dokázali jsme to jen za pomoci Dr. Bati. Osobně nevím o žádném případu, kdy by Dr. Baťa udělal cokoli proti zájmům českého národa, a pokud vím, počínal si vždy jako loajální Čech. Mnoho z nás, kteří jsme Židy a vděčíme mu za své životy díky jím poskytnuté pomoci, bude navždy dlužníky Dr. Bati. Všichni víme, jaký osud by nás jinak čekal.
(podepsána) MARIE MORGENSTERNOVÁ
Je ovšem pravdou, že Baťa byl za války. dán na černou listinu Američanů a Britů. K tomu se vyjádřila historička zlínského muzea Hana Kuslová. „Podle mého názoru i podle prostudovaných materiálů to nebylo z důvodů spolupráce s Němci, ale z důvodů hospodářských a konkurenčních. Každopádně po válce jak američtí, tak angličtí představitelé přímo prohlásili, že nebyly nalezeny žádné důkazy o spolupráci zahraničních společnosti firmy Baťa. Samozřejmě zlínská firma Baťa byla přímo na okupovaném území, tudíž byla pod tlakem a pod nadvládou Němců, ale zahraniční společnosti ani Jan Baťa podle důkazů žádné hospodářské nebo politické styky s Němci neměli.“
Janu Baťovi bylo také vytýkáno, že přímo nepodpořil československý protinacistický odboj. To je sice pravda, ale on to zdůvodnil tím, že nechtěl ohrozit své spolupracovníky, kteří jej navíc sami prosili, aby to nedělal, jelikož by je tím poslal rovnou na smrt. Koneckonců i mnozí Benešovi spolupracovníci v Londýně vystupovali na veřejnosti pod pseudonymy. Například pozdější ministr spravedlnosti Prokop Drtina se v londýnském zahraničním rozhlasovém vysílání pro Čechy hlásil jako Pavel Svatý. To, že se někdo aktivně nezapojil do odboje však nebylo trestným činem, poněvadž jinak by musela být souzena velká většina Čechoslováků.
Soudní proces jako vykonstruovaná fraška
Líčení s Janem Baťou před Národním soudem bylo karikaturou na spravedlivý proces, ve skutečnosti bylo dopředu jasné, že obžalovaný musí být exemplárně potrestán za každou cenu. Baťovi obhájci podali zásadní námitky,
a) že obviněný sdělil soudu svou přesnou adresu a chce se soudu osobně zúčastnit
b) že mu nebylo doručeno obvinění
c) že přípravné řízení vedly administrativní orgány nikoliv soud
d) a konečně, že obžalovaná strana je krácena ve svých právech, chtěla vyslechnout dalších 40 svědků, ale to jí nebylo umožněno.
V porotě převažovali komunisté a soud odepřel slyšení většině svědků, které navrhla obhajoba. A co bylo nejdůležitější, nedovolil osobní výpověď samotnému obžalovanému, který se chtěl k jednání dostavit, aby se mohl osobně hájit. Navíc, jak se později prokázalo, svědci, kteří vypovídali, že jim Jan Baťa bránil v rukování do československého zahraničního vojska, později uvedli, že k tomu byli donuceni pod nátlakem a vyhrožováním. Ti také posléze své výpovědi odvolali a místopřísežně prohlásili, že Jan Baťa jim v odchodu do československé armády nebránil, naopak jim to schvaloval. Tato prohlášení jsou rovněž uvedena v Ivanovově knize.
Anketa
Národní soud, který byl ustanovený jedním tzv. Benešových dekretů k potrestání kolaborantů. také moc spěchal, aby mohl Jana Baťu odsoudit a to proto, že podle zákona měl omezenou dobu trvání a svoji činnost musel ukončit 5. května 1947. Pak by byl povinen předat tento proces řádnému soudu, který ale nezaručoval Baťovo potrestání. A tak o tři dny dříve je vynesen rozsudek, proti kterému nebylo možné odvolání – 15 let žaláře a propadnutí veškerého majetku. A o to právě šlo. Baťův koncern měl hodnotu si 4 miliardy korun. Sice spadal pod Benešovy dekrety o znárodnění z října 1945, ale původnímu majiteli musela být za odebrané vlastnictví vyplacena náhrada. Ten na ní však neměl nárok, pokud by byl usvědčený z kolaborace s nacisty. Proto stát, aby nemusel Baťovi vyplácet tak velké peníze, nechal jej záměrně odsoudit ve vykonstruovaném procesu. K této verzi se přiklání i spisovatel Ivanov a indicie jí nasvědčují.
Nakonec však spravedlnost přece v tomto případě přece jen zvítězila a Jan Antonín Baťa byl očištěn z nespravedlivého obvinění.
Zdroje:
Sága o životě a smrti Jan Bati a jeho bratra Tomáše, Miroslav Ivanov, nakladatelství XYZ, Praha 2008
