Článek
Sami dobře víme, jaké to je, když nás spojenci opustí. Moudré přísloví říká, co sám nemáš rád, nečiň jinému. Je jasné, že Rusko se snaží eskalovat napětí v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, a zvláště v posledních dvou zemích, kde žijí početné ruské menšiny tvořící zde zhruba čtvrtinu obyvatel.
Anketa
Jak uvedl web novinky.cz, existují tajné ruské plány, které počítají s destabilizací Pobaltí. Klíčovou otázkou pro Rusko v tomto regionu je omezit přítomnost Severoatlantické aliance a zároveň posílit ruský vliv včetně kulturního. Estonská tajná služba již dříve uvedla, že Moskva považuje pobaltské země za „nejslabší články“ NATO.
Postup putinovského Ruska kopíruje nacistické Německo
Co nám tato současná taktika Kremlu připomíná? Přece strategii hitlerovského Německa v čs. pohraničí v druhé polovině třicátých let, které štvalo zdejší německou menšinu proti Československu. Je vidět, že Vladimir Putin a jeho banda jsou vzornými následovníky Adolfa Hitlera a německých nacistů.
Ruský vládce sice vyloučil, že by Rusko napadalo Pobaltí. Ale! Za prvé se mu nedá věřit, za druhé, ještě na jaře 1938 ujišťovali vládci v Berlíně československé představitele, že vůči sousední zemi nemají územní nároky. Diktátorům se zkrátka nedá věřit. Faktem také je, že v poslední době Putin přitvrdil v rétorice vůči Pobaltí.
V případě, jestliže by se Rusko skutečně napadlo pobaltské země a ty aktivovaly článek 5 Severoatlantické alianční smlouvy, pak by bylo naši mravní povinností přijít napadeným, se kterými nás vážou spojenecké dohody, na pomoc. Po našich smutných zkušenostech z roku 1938 bychom si opačný přístup nedokázali zdůvodnit. Byli bychom za pokrytce a vypočítavce.
Jak se říká, Historia magistra vitae. Připomeňme si tedy důležité momenty z historie Pobaltí. Především, pobaltské země byly v roce 1940 okupovány a násilím připojeny k Sovětskému svazu. O tom, jak hrůzovláda bolševiků v Pobaltí vypadala, vypovídají dokumenty tehdejšího ÚV sovětské komunistické strany a NKVD tedy sovětského gestapa. Tato problematika je velmi dobře zpracována v knize Dějiny pobaltských států od historika Luboše Švece a dále v publikaci Zločin Genocidy od Jana Beneše.
Jaký osud nachystal Sovětský svaz pro nebohé Pobalťany? Genocidu! Vždyť co jiného byly plány NKVD na masové deportace zdejších obyvatel na nehostinnou Sibiř. Násilné přemísťování Litevců, Lotyšů a Estonců se konalo v několika vlnách. O té poslední z roku 1949 se zmiňuje web ct24.ceskatelevize.cz.
Masové deportace, likvidace inteligence
Jen pro srovnání z Litvy mělo být násilím vyvezeno na sedm set tisíc lidí z třímilionového národa. Této hrůze zabránila jen válka. Krutý osud přichystali komunisté litevským lékařům, učitelům, právníkům, podnikatelům armádním důstojníkům atd. Jednalo se o plánovanou likvidaci místní inteligence. Jaksi to připomíná nacisty plánované vyčištění českých zemí od Čechů, kdy zůstat měli jenom ti poněmčení schopni.
Vzpomíná Malvina Pranaitieneová. Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu nedostávaly nedobrovolné cestující nic. Jako cesta židovských transportů do Osvětimi, že.
Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako své zachránce. Nutno říct, že vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnout a ošetřit lékařem.
Vraždy v režii NKVD
Další případy jsou daleko horší. Jednotky NKVD i Rudé armády začaly po vypuknutí války s Německem v roce 1941 vraždit pobaltské vězně. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po odchodu Rusů 76 mrtvol mladých chlapců - skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týla. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.
V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici. Zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.
Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, byly mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči. Ruští bolševici tak v první dny války brutálně pozabíjeli na tisíce Pobalťanů. Násilí zmíněné z Litvy se nevyhnulo ani zbývajícím pobaltským státům Lotyšsku a Estonsku.
Mrtví v Pobaltí
Jen pro srovnání, v Estonsku se obětí stalinských represí stalo během jednoho roku na 60 tisíc obyvatel z zhruba milionového národa. V tehdejším Československu se zhruba deseti milionů Čechů a Slováků zahynulo v letech 1939 až 1945 360 tisíc lidí. K tomu není co dodat.
Lze se tedy divit tomu, že v pobaltských zemích vypukla ještě před příchodem německé armády protisovětská povstání, při kterém litevští bojovníci za svobodu obsadili druhé největší město Kaunas ještě před příchodem Němců už 23. června 1941, tedy dva dny po vypuknutí válečného konfliktu mezi SSSR a Německem.
Ano civilisté v Pobaltí vítali vojáky Wehrmachtu jako osvoboditele, stejně tak jako Ukrajinci a na mnoha místech i Rusové. Ovšem z hlediska předcházející bolševické hrůzovlády se to dá pochopit. Jednoduché srovnání, nás okupovali Němci a proto jsme Rudou armádu vítali jako osvoboditelku. Pobaltí okupovali Rusové, a proto byla německá armáda místním obyvatelstvem vítána jako osvoboditelka. Na tom není nic nejasného.
Zatímco Němci se za své válečné zločiny stydí, Rusové svá zvěrstva a okupaci Pobaltí obhajují a zlehčují. Toto uvedl Putin před časem na serveru The National Interest. „Na podzim 1939, když řešil vojenské a strategické obranné úkoly, zahájil Sovětský svaz proces inkorporace Litvy, Lotyšska a Estonska. Jejich vstup jako svazových republik do Sovětského stavu byl realizován mezistátními dohodami a za souhlasu tamních zvolených vlád. To odpovídalo normám mezinárodního a státního práva té doby. Navíc Litvě byly v říjnu 1939 vráceny Vilnius a okolní oblasti, které dříve patřily Polsku. Pobaltské státy si v rámci SSSR zachovaly své státní orgány, jazyk, měly zástupce v sovětských nejvyšších strukturách.“ Stručné hodnocení, neskutečná spousta lží a demagogie.
Putin se také nikdy nesmířil ze zániku Sovětského svazu, jehož rozpad označil za geopolitickou katastrofu. Obavy Pobalťanů z možného ruského vpádu jsou tedy oprávněné.
Zdroje:
Dějiny pobaltských zemí, Luboš Švec, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996
Zločin genocidy, Jan Beneš, nakladatelství Votobia, Praha 2001
