Článek
Už v roce 1938 bylo v německých školách zakázáno oslavovat na Vánoce narozeniny Ježíše Krista, jak uvedl historik Karel Koura v pořadu České televize Historie.cs. „Nacisté se nesnažili tyto tradice úplně vymazat, věděli, že to se jim nepovede, ale snažili se je překrýt. Takže 21. prosince slavili svátek slunovratu. Když pak došlo k vypuknutí války, snažili se 24. prosinec pojímat jako svátek padlých a rozsvěcení vánočních svíček prezentovat jako světlo za zemřelé. Že se vlastně vzpomíná na hrdiny, kteří padli ve prospěch nacistického Německa. Došlo i k tomu, že známá německá koleda Tichá noc (Stille Nacht) dostala text, který oslavoval genialitu Adolfa Hitlera. Zpívalo se, tichá noc, svatá noc, všude je klid, všude je jas. Jen kancléř k boji odhodlán, nad Německem dnem i nocí bdí sám, stále jen myslí na nás, stále jen myslí na nás,“ řekl Koura.
To je vážně síla, ovšem komunisté v nenávisti k Ježíškovi nacistům zdatně sekundovali. Tehdejší komunistický předseda vlády Antonín Zápotocký ve svém projevu z 24. prosince 1952 mimo jiné uvedl: „Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy? Proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Doby se ale změnily, nastaly mnohé převraty. Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz.“ Tato příšerná demagogie nepotřebuje dalšího komentáře.
Nenávist nacistů a komunistů proti křesťanskému duchu Vánoc odnesly i Vánoční stromy republiky. Jejich původ provází dojemný příběh se šťastným koncem. Novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek šel se svými přáteli v roce 1919 tajně uříznout do lesa vánoční stromeček, když uslyšeli pláč našli ve sněhu odložené dítě. Napsal o tom fejeton do Lidových novin a zároveň začal hledat způsob, jak lidem ze sociálně slabých poměrů umožnit důstojné prožití Vánoc. Výsledkem byly tzv. Vánoční stromy republiky, první byl vztyčen v roce 1924 v Brně a postupně následovaly další v mnoha místech tehdejšího Československa. Poprvé je zakázali v roce 1939 nacisté.
Po II. světové válce byly sice obnovené, ale jen na krátkou chvíli. Po roce 1948 začal vadit novým mocipánům, tentokrát těm ze srpem a kladivem. Zpočátku byly vánoční stromy ještě tolerovány, i když sbírky pod nimi byly zrušeny a musely být bez jesliček. Oficiálně sice soudruzi tvrdili, že za socialismu se máme všichni dobře, bída skončila nikdo netrpí nouzí, nemusí žebrat a žádná taková charita prý už není potřeba. Zle na tom podle nich byly děti za první republiky a stále špatně se mají v kapitalistické cizině. To ovšem nebyla pravda. Dobře na tom nebyli začátkem padesátých let vinou předchozích válečných hrůz lidé v celé Evropě, nejen na Západě, ale i na Východě včetně komunistického Československa.
Potvrdil to například brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek, který si na Štědrý den 24. prosince 1951 do svého deníku poznamenal. „Ceny jablek, ořechů apod. jsou normální kapse nedostupné. Kilogram pomerančů 120 Kčs, litr nejlacinějšího vína 186 Kčs, malá krabička sardinek 200 Kčs, kilogram šunky 500 Kčs, kilogram zrnkové kávy 1300 – 1500 Kčs, kilogram kaviáru (rumunského) 2000 Kčs, litr francouzského koňaku 2200 Kčs. Zaznamenávám ještě pro srovnání, že konfekční hubertus se na volném trhu prodává za 5500 Kčs, což se rovná průměrné měsíční pensi úředníka s vysokoškolským vzděláním.“ Jednalo se pravděpodobně o ceny na volném trhu. V té doby totiž u nás byla zaveden přídělový systém, kdy zboží včetně potravin bylo na lístky. Existovaly tak volný a vázaný trh, kde ceny byly pochopitelně nižší. Jenomže na lístky toho nebylo moc k dostání a třeba na maso se stály hodinové fronty. A vysoké ceny na volném trhu byly často pro průměrně vydělávající jedince nedostupné.
Ve skutečnosti komunistům stejně jako nacistům vadil křesťanský charakter Vánoc a tak chtěli s Ježíškem skoncovat. A proto skončily i Vánoční stromy republiky, jejichž součástí bývaly i betlémy. Nahradit český vánoční symbol měl dle sovětského vzoru Děda Mráz. Tento úmysl se naštěstí nezdařil, komunisté sami od druhé poloviny padesátých let zdědomrázovském kultu ubrali,když pochopili, že neuspěli. Přesto však ve svém tažení proti křesťanství rudí nepovolili. Třeba betlémy nesměly být na veřejnosti, vytlačeny byly do kostelů a soukromí. O duchovním rozměru Vánoc jako připomínce narození Ježíše Krista se skoro vůbec nemluvilo a ty byly degradovány na svátky konzumu.
Naštěstí jsou tyto zlé doby už pryč, a Ježíška už nám nikdo nevezme. Je to takový krásný příklad vítězství ducha nad hmotou.
Zdroje:
V zajetí stalinismu, Z deníků 1948 – 1958, Čestmír Jeřábek, nakladatelství Barrister & Principal, Brno 2008
