Článek
Naše současné problémy způsobili komunisté a vůbec socialisté všeho druhu, kteří hlásali a hlásají falešnou rovnost mezi lidmi, útočí na schopné podnikavé lidi, a naopak často vyzdvihují ty líné a neschopné. Oni rovněž tvrdí, že o člověka se má stát postarat, což ovšem vede k nečinnosti.
Kapitalismus posunul naše země výrazně dopředu
V kapitalismu nastal zhruba od poloviny 19. století v éře Habsburské monarchie masivní ekonomický rozvoj českých zemí. Vzniklo mnoho nových a prosperujících firem, z nichž později žili i komunisté. Tak už v roce 1871 založil Čeněk Daněk v Praze akciovou společnost První Českomoravská továrna na stroje. Ta mimo jiné realizovala unikátní stavby jako Petřínskou rozhlednu a Průmyslový palác na výstavišti v pražských Holešovicích. O pětadvacet let později pak zahájil výrobu ve Vysočanech Ing. Emil Kolben ve svoji společnosti Kolben a spol., z níž později vznikla fúzí Elektrotechnická, a.s., která mimo jiné vyráběla kompletní vybavení pro vodní elektrárny. Z nich se pak sloučením později stala známá ČKD.
V té době vzniklo v českých zemích mnoho úspěšných společností, namátkou mladoboleslavská škodovka, železárny na severní Moravě a ve Slezsku, strojírny v Praze a Plzni, textilky v Brně a Liberci atd. Nesmíme zapomenout ani na nekorunovaného krále českých podnikatelů, kterým byl zakladatel veleúspěšného obuvnického koncernu na konci 19. století ve Zlíně Tomáš Baťa. Ten mimochodem proslul i svým kladným přístupem k zaměstnancům. Dával jim nadprůměrné platy, postavil pro ně školy, nemocnice i byty. Ostatně proslulé baťovské červené domky jsou stále typické pro Zlína další města, ve kterých působila firma Baťa. Přesto všechno se Tomáš Baťa a jeho mladší bratr Jan Antonín stali terčem komunistické nenávisti.
Naproti tomu komunisté glorifikovali lidi líné a neschopné. Typickým příkladem je Klement Gottwald, který v práci jako stolařský dělník příliš nevynikal a žádné hodnoty nevytvořil. Proslul akorát svými plamennými řečmi ve stylu, že buržoustům je třeba zakroutit krkem.
Lidé si prý mají být rovni. Proč ne, ale rovni v šancích, nikoliv v uměle a násilně vytvořené majetkové rovnosti. To je nesmysl. Někteří lidé jsou vysocí, jiní zase malí, někteří jsou silní, jiní hubení, někteří jsou vlasatí, jiní mají méně vlasů, apod. Tak to zkrátka je a chtít nastolit rovnost v těchto aspektech je nesmyslem. Stejně tak je ovšem nesmyslem chtít po lidech majetkovou rovnost. Někteří jsou holt bohatí, jiní chudí. Tak je to dané Bohem nebo pro ateisty přírodou. Je možné si vybrat.
Džungle je přirozená, ZOO nikoliv
Kdysi jsem zaslechl takové přirovnání. Kapitalismus je závod v běhu, kdy sportovci vyrazí ze startu a závodí o to, kdo první doběhne do cíle. To je přirozené, to je normální. Stejný závod v socialismu vypadá tak, že závodníci sice vyběhnou na trať, ale do cíle musí doběhnou všichni stejně, nikdo nesmí vyhrát a nikdo prohrát. Takový závod je samozřejmě nenormální, nepřirozený. A stejně tak je nepřirozené komunistické učení. Proto jej myslící lidé nepřijali a jeho násilné zavádění zavinilo celosvětové smrt minimálně sta milionu lidí.
Nejlepší český filmový režisér všech dob Miloš Forman nabídl rovněž skvělé přirovnání. A poprvé nečekaně už v novinách Svobodné slovo v září 1989, tedy ještě za socialistické totality. Kapitalismus je džungle, kdežto socialismus zoologická zahrada, a on raději žije v džungli. Já s ním souhlasím, také raději žiji v džungli. Ostatně džungle je pro zvířata přirozené prostředí, ZOO nikoliv. V džungli sice hrozí zvířatům nebezpečí, ale mají svobodu, mohou žrát, co chtějí, jít, kam chtějí. V ZOO jsou sice v bezpečí, je o ně postaráno, ale žrát musí, co jim dají, a pohybovat se mohou jen v rámci vymezeného prostoru.
Komunisté se svoji tzv, beztřídní společností a zestátněním přesněji tedy řečeno uloupením výrobních prostředků v podstatě hlásají okrademe schopné a pilné ve prospěch líných a neschopných. Jenomže tohle je v rozporu s lidskou povahou, protože každý se chce mít dobře a snaží se vyniknout. To je normální lidská vlastnost, kterou nejde potlačit a každý pokus o socialismus nutně končí krachem a terorem.
Komunisté přivedli naši vlast k úpadku
Čtyřicet let nalejvárny komunistické demagogie a utopie se bohužel ukázalo jako zhoubné pro náš národ. Mnozí Češi se stali nárokovým stádem, které se pouze ohání svými právy, ale nechce nic slyšet o svých povinnostech. Mezi ty základní patří umět postarat se sám o sebe, nechodit s nataženou dlaní a žebrat ve stylu, státe dej, státe musíš dát. To vede pouze k lenosti, pasivitě a úpadku.
My potřebujeme lidi, kteří umějí budovat a vytvářet hodnoty, kteří posouvají naší zemi dál, a nikoliv ty, jejichž jediným uměním je dělat pouliční kravál a čekat, co za ně udělají druzí.
Ono se také ukázalo, že socialismus je jeden velký podvod, právě kvůli běžné nerovnosti mezi lidmi. Kdysi za rudé totality jsem poslouchal rozhlasovou stanici Hlas Ameriky, kde byl citován ruský disident, tuším že dokonce sám Alexandr Solženicyn. Ten řekl, že by uspořádal takovou výstavu fotografií na téma diktatura proletariátu. Na těch snímcích by byli vypasení komunističtí papaláši, jak nastupují do svých luxusních aut, bydlí v přepychových vilách, jezdí na rekreaci do luxusních letovisek, mají zajištěnou špičkovou zdravotní péči, o které se jiným může nechat jen zdát, jsou obklopeni kvalitním západním zbožím, ano, tím, které pochází ze Západu, jímž veřejně tolik opovrhují atd. Jistě, údajná vláda dělnictva je pouze drogou pro ty, kteří této nebetyčné hlouposti věří.
Komunisté navíc nebyli schopni prosadit svoje myšlenky jinak než brutálním násilím. Sir Winston Churchill blahé paměti nedlouho po skončení II. světové války prohlásil, že sice režim generála Franca ve Španělsku není podle jeho gusta, a má k němu velké výhrady, ale pořád lepší než Stalinova komunistická hrůzovláda v SSSR. A kdyby se mně někdo zeptal, jestli chci žít v socialismu či v režimu typu Francova Španělska, tak bych dal přednost tomu Španělsku, i když bych z takového výběru žádnou radost neměl.
Zdroje:
České země v 19. století I a II, Milan Hlavačka a kolektiv, nakladatelství Historický ústav AV ČR, Praha 2014 a 2021
Despotický socialismus: selhání utopie, Jiří Texler, nakladatelství Academia, Praha 1996
Dějiny zemí Koruny české II. díl, Pavel Bělina a kolektiv autorů, nakladatelství Paseka, Praha 2021
Geniální podnikatel Tomáš Baťa, Antonín Cekota, nakladatelství Nadace Tomáše Bati, Zlín 2016
Churchill, Život, Martin Gilbert, nakladatelství BB Art, Praha 2002
