Článek
Důkazů o ruských válečných zločinech je celá řada. Barbarské praktiky kremelských okupantů jsou srovnatelné s řáděním fanatických islamistických radikálů. Tak například britští vojáci, kteří byli před rokem propuštěni ze zajetí, popsali, jakými mučícími praktikami je „ruští divoši“ trýznili. Bili je, bodali a mučili elektrickým proudem, k jídlu dostávali zbytky, které se jindy dávají prasatům. Jeden z propuštěných zajatců Angličan John Harding k tomu uvedl: „Řekl bych, že krutost ruské armády je horší než brutalita ISIS (islámského státu). Byl jsem v Sýrii, kde jsem bojoval proti islamistům, v porovnání s ruskou armádou ale vypadali jako banda skautů.“
Taková svědectví nejsou ojedinělá. Web Forum24.cz přinesl výpověď Jill Edwardsové, zvláštní zpravodajky OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení a trestání, kterou původně zveřejnil The New York Times.Ta ve své zprávě doložila, že ruská zvěrstva na Ukrajině jsou záměrná a organizovaná ruským státem. Edwardsová zdůraznila, že existují nezpochybnitelné důkazy o surových zločinech ruských okupantů. Mezi ně patří mučení elektrickým proudem, bití, předstírané popravy či utopení, nucené setrvávání v určitých pozicích po dlouhou dobu, znásilňování či výhrůžky znásilněním nebo smrtí a různých „ceremoniích“, které ve skutečnosti nejsou ničím jiným než pokusy o ponižování zadržených.
Válečné zločiny Ruska na Ukrajině to nejsou jen masakry v Buči, kde ruští okupanti, vraždili, znásilňovali a loupili, nebo nedávný raketový útok na obec Hroza, při kterém ruští okupanti zavraždili více než 50 lidí včetně malého dítěte.
Expertní tým Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) označil loňský ruský útok na porodnici a dětskou nemocnici v Mariupolu, při kterém zemřeli tři lidé, za úmyslný. Experti vyvrátili ruské lži, že mariupolské divadlo zničily umístěnými náložemi samy ukrajinské jednotky. Bombardování, které jeho budovu s protileteckým krytem v podzemí, zničilo a zabilo na 300 mrtvých, právem označili za hrubé porušení mezinárodního práva a válečný zločin. Jak dokazují satelitní snímky, divadlo bylo označeno velkým nápisem „děti“, který se dal přečíst i z velké výšky. Rusové jej však ignorovali a objekt bombardovali. Existují rovněž přesvědčivé výpovědi o tom, že ruské jednotky se dopouštějí na okupovaném území bezpráví vůči civilnímu ukrajinskému obyvatelstvu, které přitom chrání válečné právo. Lidé nesmějí opouštět své vesnice, do nichž často nejsou dodávány ani potraviny, což evokuje Stalinem a Kremlem uměle vyvolaný hladomor v třicátých letech minulého století, při němž zemřely miliony Ukrajinců. Místní jsou olupování o svůj majetek, domy a auta, mučeni elektrickým proudem a jinak fyzicky týráni. Ukrajinští muži na obsazených územích jsou násilím odváděni do ruské armády, což je rovněž vážným porušením mezinárodního práva, podle kterého má být civilní obyvatelstvo chráněno před válečnými hrůzami.
Rusové navíc unesli statisíce ukrajinských dětí, které jsou posílány na převýchovu do ideově správných ruských rodin, což v praxi znamená jejich bití, týrání a kruté trestání za sebemenší přestupky. Podobně se na dobytých územích chovali němečtí nacisté, kteří rovněž unášeli místní děti a dávali je do „vhodných německých rodin“.
Právníci specializující se na lidská práva chystají podle webu Seznamzpravy.cz další žalobu na válečného zločince a masového vraha Vladimira Putina, kvůli záměrným útokům ruské armády na ukrajinské civilní cíle, přičemž jedním ze zjevných úmyslů je vyvolat hladovění. To se týká jak ničení obilí, tak bombardování lidi stojících ve frontě na potraviny. Ruské útoky na zástupy čekajících na humanitární pomoc byly zaznamenány například v Černihivu nebo Melitopolu. Je jasné, že v takových případech se nejedná o náhody, ale o cílené zastrašování civilistů.
To všechno jsou děsivé zprávy zobrazující současnou realitu válečných hrůz, které se vinou okupantů dějí na Ukrajině. Myšlenka, že by se s ruskými násilníky dalo vyjednávat o míru, je proto mimo realitu. V současné době existuje pouze jedno účinné řešení – porážka okupačních vojsk a potrestání ruských válečných zločinců.
Zdroje:
