Článek
Stalo se tak symbolicky 15. srpna v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Při bohoslužbě připomenul kardinál Dominik Duka významné milníky mariánské úcty mimo jiné i fakt, že Panna Maria byla oporou Poláků v jejich heroické obraně proti vpádu komunistické Rudé armády do Polska v roce 1920. Zázrak na Visle znamenající obrat ve válce nastal právě 15. srpna v den Matky Boží.
Po mši pak kráčel průvod duchovních, členů katolických řádů a významných osobností přímo k Mariánskému sloupu, kde pražský arcibiskup Jan Graubner požehnal poslední znovuobnovené soše anděla. Mariánský sloup je tak zase kompletní v plné své kráse. Sochař Petr Váňa, který má hlavní podíl na obnově této vzácné barokní památky, si tak splnil svůj sen. Zpočátku nepředstavitelné se stalo skutkem. Kdysi jsem mluvil s jedním členem Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu, jeho jméno už bohužel zapomněl. A ten mně sdělil takovou krásnou myšlenku. Na Staroměstském náměstí ať stojí společně socha mistra Jana Husa, Mariánský sloup a pietně upravené místo popravy 27 českých pánů jako symboly duchovních tradic našeho národa. Říkám si, proč ne, to je přece dobrý nápad.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, vynikající dílo skvělého barokního sochaře Jana Jiřího Bendla, byl postaven v roce 1652 jako poděkování za úspěšnou obranu Prahy proti Švédům. Je třeba si uvědomit, že severská luteránská vojska plenila zemi, rabovala a vraždila zdejší obyvatele. Švédští vojáci nám také uloupili vzácné předměty z rudolfinských sbírek na Pražském hradě. Nelze se tedy divit tomu, že Pražané měli strach z tak hrozného nepřítele a rozhodli se nepodat a bránit své domovy. To se jim povedlo, Švédové Staré a Nové Město nedobyli a po uzavření Vestfálského míru v roce 1648 odtáhli. Čili obyvatelé hlavního města poděkovali Mariánským sloupem za to, že přežili hroznou válečnou dobu. To nebyla oslava výsledku Bílé Hory nebo katolické reformace, jak se mnozí neinformovaní jedinci mylně domnívají, ale oslava záchrany Prahy, se kterou se tehdy ztotožnila drtivá většina obyvatel Prahy. Vděční Pražané tak poděkovali Panně Marii za záchranu svých domovů před hrozným nepřítelem.
Je to také taková zkouška naší snášenlivosti, vzájemného respektu a úcty k hodnotám druhých. Někdy mám dojem, že nekatolíci si pod pojmem tolerance představují to, že katolíci bez odporu přijmou jejich hodnoty, například husitství a reformaci, ale sami se ke svým hlásit nesmí. Mariánská úcta je nedílnou součástí katolictví, katolíci uctívají Pannu Marii jako Boží rodičku, bez které by na světě nebyl její syn Ježíš Kristus. Proto ji při zvláštních příležitostech děkují.
Připomínám, že i mistr Jan Hus, jehož sousoší stojí na Staroměstském náměstí přímo v sousedství Mariánského sloupu, byl jako katolický kněz velkým mariánským ctitelem. Takže se Panna Maria s českým křesťanským reformátorem ideálně doplňují.
V éře první republiky žádal významný katolický spisovatel Jaroslav Durych zbourání Husovy sochy na Staroměstském náměstí. Zdůvodňoval to tím, že Jan Hus byl kacíř a ideovým původcem husitství, které naší zemi přineslo zkázu a úpadek. V současnosti se takové názory na katolické straně nevyskytují. A to je dobře. Samozřejmě, výhrady k husitské éře přetrvávají, ale nenávist nikoliv. Byl bych tedy rád, kdyby i bratři evangelíci nahlíželi na historii s jistým nadhledem a respektem k cítění druhých. Připomínám, že jedna z nejvýznamnějších postav českých dějin, evangelík František Palacký, prohlásila: „Katolická církev toho v historii pro český národ víc dobrého než zlého udělala.“
Mariánský sloup strhla zdivočelá lůza vedena Frantou Sauerem 3. listopadu 1918. Tento pražský anarchista a bohém zemřel dva roky po II. světové válce v pražské nemocnici Pod Petřínem na tuberkulózu. Ještě předtím mu katolický kněz udělil svátost posledního pomazání a on svého neblahého činu upřímně litoval. Inu, Boží cesty bývají nevyzpytatelné.
Zdroje:
Duchovní střed Evropy, Petr Blažek, Vojtěch Pokorný, vydalo Muzeum Karlova mostu, Praha 2020
