Článek
V exilu se Petr Lekavý stýkal s vynikajícími osobnostmi, mezi kterými byly politik Dr. Bohdan Chudoba, spisovatel Jan Čep, novinář Pavel Tigrid nebo politik, žurnalista a pozdější redaktor Hlasu Ameriky Ivo Ducháček. Za jeho činnost jej Svatý Otec jmenoval monsignorem a papežským komořím – prelátem. Patřil k důvěrným přátelům krakovského arcibiskupa kardinála Karola Wojtyly, pozdějšího papeže Jana Pavla II.
Rudé právo už jej zajistilo, on však emigroval
Před krutým rudým vězením a možná i oprátkou se zachránil na poslední chvíli. Rudé právo někdy na konci února 1948 už psalo, že katolický duchovní Petr Lekavý byl zajištěn a hrozí mu trest smrti. Naštěstí to nebyla pravda. „Strýc byl tehdy v Jeseníkách se studenty brněnského biskupského gymnázia na lyžařském výcviku. Tam se dozvěděl, že mu hrozí zatčení a tak odjel ihned na Šumavu, kde 3. března překročil hranice do Rakouska. V osobním autě jelo k hranicím pět kněží. To bylo zastaveno hlídkou SNB (tehdejší policie) a osazenstvo legitimováno. Když velitel hlídky zjistil, že se jedná o samé kněze, tak jim zasalutoval a pustil je dál k hranicím,“ uvedl synovec pátera Lekavého Karel Bohůn z Dolních Bojanovic. A jak se to mohlo stát? Možná proto, že u SNB tenkrát ještě sloužili i slušní lidé, nejen bezpáteřní lokajové komunistického režimu.
Páter Lekavý s papežem Janem Pavlem II.
Petr Lekavý patří k nejvýznamnějším rodákům malebné slovácké obce Dolní Bojanovice. Narodil se 29. června 1910 v rodině rolníka a měl ještě dva bratry a jednu sestru. V letech 1931 – 1936 vystudoval teologii na Lateránské univerzitě v Římě, kde později získal i doktorát z teologie. V italské metropolibyl také vysvěcen na římskokatolického kněze a v Dolních Bojanovicích sloužil na svátek svatých Cyrila a Metoděje 5. července 1937 první primiční mši svatou.
Jeho kaplanka se stala místem setkávání vynikajících osobností
Po návratu do vlasti vystřídal několik kaplanských míst a v roce 1942 byl podle webu encyklopedie.brna.cz jmenován kaplanem v kostele u svatého Tomáše v Brně. Ještě předtím se v roce 1939 stal ředitelem biskupského gymnázia v Brně, kde předtím studoval. Hodně se zajímal též o kulturu a obecné dění a proto se jeho kaplanský byt u svatého Tomáše stal významným společenským centrem - místem setkávání vynikajících osobností, básníků a spisovatelů: Jana Zahradníčka, Jana Čepa, Františka Halase, politika Bohdana Chudoby a mnoha dalších.
Po obnovení Československa v roce 1945 ThDr. Petr Lekavý vstoupil do Československé strany lidové a stal místopředsedou městského národního výboru v Brně (v současnosti by se jednalo o náměstka primátora), kde měl na starosti bezpečnostní složky. Na tomto postu pak přišel do styku mnoha významnými státními představiteli, například prezidentem Edvardem Benešem, ministrem zahraničí Janem Masarykem, ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou a dalšími.
Petr Lekavý při projevu Jana Masaryka v Brně (třetí sedící v horní řadě zleva).
Pro české emigranty nechal vystavit na 4000 falešných pasů
V Rakousku a v západním Německu se páter Lekavý věnoval organizační činnosti a byl vedoucím uprchlických táborů, kde se postaral o upevnění kázně. Žil jako všichni uprchlíci ve velmi svízelných podmínkách.Katolické instituce a americko-české organizace mu alespoň zajistily auto a postaraly se o lístky na benzín, aby mohl snadněji navštěvovat uprchlické tábory. Podařilo se mu získat razítko z čs. ambasády a díky tomu mohl nechat vystavit na 4000 falešných pasů pro Čechy z táborů a umožnit jim tak vycestovat.
Po různých urgencích mu jeho dřívější spolužáci z Nepomucena (papežská kolej pro české a moravské bohoslovce) zprostředkovali audienci u papeže Pia XII., který ho jmenoval generálním vikářem českých uprchlíků v Evropě. Těch bylo na 60 000. Neustále cestoval mezi tábory, staral se o potřebné a sám sliboval, že chce být posledním Čechem, který opustí německý uprchlický tábor. To se stalo koncem roku 1950, kdy mu kardinál Aloysius Muench nabídl místo faráře v diecézi Fargo v USA.
Zároveň se také podílel na založení rozhlasové stanice Svobodná Evropa, do které přispíval svými relacemi, a posluchači mohli slyšet na její frekvenci i jeho hlas.
V USA provázel kardinála Berana
Ve Spojených státech pak působil na více místech v duchovní správě, nejdéle byl farářem v městečku Cavalier v Severní Dakotě, kde sloužil od roku 1971 téměř 18 let. Zde se také stýkal a pomáhal indiánům z kmene Dakotů, kteří jej za to učinili svým náčelníkem.
Páter Lekavý s náčelnickou čelenkou kmene Dakotů.
Udržoval stále spojení s Vatikánem a zúčastnil se mnoha různých aktivit.
V roce 1959 vykonal s biskupem Mořkovským pouť do Svaté země.
V roce 1966 pozval na návštěvu USA pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana, kterého komunisté donutili odejít ze země,a na cestách po Americe mu dělal průvodce.
V roce 1973 cestoval do Austrálie na Eucharistický kongres v Sydney, kde sloužil českou mši a po mnoha letech pronesl též českou promluvu. Tam se rovněž seznámil s polským kardinálem Wojtylou.
Roku 1976 se podílel na organizaci Eucharistického kongresu ve Filadelfii, kde instaloval českou výstavu a setkal se i s Matkou Terezou.
Sbíral podklady pro kanonizaci blahoslaveného Jana Nepomuka Neumanna, českého rodáka z Prachatic, biskupa ve Filadelfii, jehož papež Pavel VI. dne 19. června 1977 svatořečil.
Roku 1981 organizoval v hlavní washingtonské katedrále postavení kaple Panny Marie Hostýnské a sv. Jana Nepomuka Neumanna.
Založil Fond svatého Vojtěcha a věnoval mu 70 000 dolarů
Ze svých prostředků podporoval i různé dobročinné účely. Nezapomněl na svůj mateřský chrám sv. Václava v rodné obci ani na seminář Nepomucenum, na jehož podporu založil a řídil Fond svatého Vojtěcha, do něhož měl věnovat 70 000 dolarů, a kde podporoval i dalšího spolurodáka, bývalého brněnského pomocného biskupa a duchovního správceČechů v zahraničí Petra Esterku.
Stýskalo se mu po rodné zemi, avšak dobře chápal, že komunistická diktatura mu tuto cestu neumožňuje. Domů se tak dostal pouze jedenkrát, a to za částečně uvolněných poměrů v roce 1969 při příležitosti primice rodáka – kněze Jana Topenčíka. Po revoluci v listopadu 1989 mu již jeho zhoršený zdravotní stav cestu do vlasti nedovolil.
Otec Lekavý zemřel v kněžském domově v San Antoniu v Texasu 29. března 1990 ve věku nedožitých 80 let. Pohřbený je na hřbitově v Cavalieru.
Václav Lekavý v podlužáckém kroji první zprava.
Stojí za to zaznamenat také o osudy jeho o jedenáct let mladšího bratra Václava Lekavého, rovněž rodáka z Dolních Bojanovic. Ten patřil k úspěšným studentům medicíny na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, jenomže v sedmém semestru byl ze studií vyloučen. Příčinou byla jeho katolická víra a především fakt, že jeho starší bratr utekl na Západ. To měli komunisté a nacisté společné, že se za činnost jedince, mstili jeho příbuzným. Jednalo se tedy o absolutně nepřijatelný princip kolektivní viny. Soudruzi tak svým mstivým činem zřejmě připravili naši zemi o šikovného lékaře.
Jeho bratr Václav přijal svůj nelehký osud jako oběť
Jak upozornil jeho vnuk Jan Zugar, osud se s ním nemazlil a místo léčení pacientů musel začátkem padesátých let čistit kanály. „Jeho práci tam přitom kontroloval člověk, který vychodil pět tříd základní školy, jenomže měl správnou rudou knížku a tak mohl šéfovat. Na jeho schopnostech nezáleželo,“ uvedl. Později však přece jenom tlak rudého režimu povolil, a proto mohl v druhé polovině padesátých let vystudovat stavební průmyslovku. Později už měl lepší zaměstnání a nakonec pracoval jako vedoucí pobočky České spořitelny v Dolních Bojanovicích, kde byl také jediným zaměstnancem. V šedesátých letech vstoupil do Československé strany lidové, poněvadž si myslel, že alespoň něco málo může změnit k lepšímu. Jeho dcera Vojtěška Zugarová ke svému tátovi řekla. „Vyloučení ze studií ho samozřejmě mrzelo, nicméně to bral jako oběť ve prospěch staršího bratra, kterému se podařilo utéct za hranice. Naučil se s tím nakonec žít, byl hrozně obětavý a pomáhal celé rodině, například při pracích na vinohradech.“
Index Václava Lekavého.
Zdroje:
Zápisy z pozůstalosti Václava Lekavého
Vzpomínky Karla Bohůna a dalších příbuzných,
