Článek
Tato kniha, kterou loni vydala Nadace Tomáše Bati, vyšla poprvé v roce 1929, přesto je stále aktuální. Tomáš Baťa, který vybudoval ve Zlíně rozsáhlé obuvnické podniky, a změnil jej z malého městečka s rozblácenými nevydlážděnými ulicemi v moderní město, se v ní vyznává ze svých podnikatelských zkušeností. Je to výborné dílo s trvalou platností a stojí za si jej přečíst.
Ve Zlíně a okolí byly stovky ševců, v této oblasti patřila ševcovina k nejčastějším řemeslům, a odpověď proč jediný z nich Tomáš Baťa uspěl, dává tato kniha. Mnozí zdejší obuvníci měli v sobě zakódované, že když je práce, tak se pracuje, když ne, tak se nic nedělá. Typickým příkladem byl jeho strýc, který v zimě ležel pod těžkou přikrývkou v posteli v nevytopené místnosti, jedl starý suchý chléb, a snažil se přežívat za co nejméně peněz, protože neměl zakázky.
S tím se však Tomáš Baťa nespokojil. Takhle si svůj život nepředstavoval a dělal všechno proto, aby to změnil. Jeho cesta k úspěchu spočívala v tom, že se neustále učil novým věcem, zachycoval nové myšlenky a to se mu nakonec vyplatilo.
Přitom jeho začátky byly těžké, ještě jako mladý hoch sebou brával na cesty boty na prodej, přes noc jezdil vlakem Prahy, spal na tvrdých dřevěných lavicích vozů třetí třídy nebo v nádražních čekárnách a jedl suché rohlíky. Mimochodem tyto zkušenosti jej později přiměly k tomu, že své obchodní zástupce nabádal, aby cestovali přes noc a ve dne měli spoustu času na obchodní jednání.
Anketa
Nebál se zavádět novinky a nakonec se stal nejúspěšnějším světovým obuvníkem, kterému prakticky nikdo nedokázal konkurovat. Účinnou cestou též bylo, že dokázal motivovat dělníky podílem na zisku. Každá dílna hospodařila sama na sebe a pracovníci dostávali určité procento z vydělaných peněz. Zajistil jim tak na tehdejší dobu lukrativní příjmy a vysokou životní úroveň. Jistě i to vedlo k tomu, že od roku 1927 bylo ve Zlíně nejvíce aut v poměru k počtu obyvatel v tehdejším Československu.
Baťa stavěl pro své zaměstnance typické červené domky, nemocnice, školy, sportoviště atd. V publikaci je jasně doložené, že zatímco platy v Baťových závodech byly vyšší než jinde v Československu, životní potřeby (bydlení potraviny, otop atd.) naopak levnější.
V knize je rovněž zmíněna historie Baťovy rodiny a jsou zde uvedeny úvahy a projevy Tomáš Bati. Ten také kdysi zavedl ve své továrně závodní stravování. To, co je v současnosti samozřejmé, však bylo v jeho době novinkou, která se stala i terčem protestů. Docela úsměvně působí fakt, jestliže oponenti, mezi které patřili i komunisté, tvrdili, že rozbíjí rodinné štěstí, když dělníkům neumožňuje docházet v poledne domů na oběd. To jsou paradoxy, jak by řekl klasik.
Obuvnický král nazýval své zaměstnance spolupracovníky, jelikož si uvědomoval, že je potřebuje a podle toho s nimi jednal. Ale pozor, s těmi, kdo nechtěli pracovat naplno a zaháleli, se bez milosti rozloučil.
Tomáš Baťa se také věnoval i jiným oblastem než obuvnictví. Uvědomoval si například slabin dopravní sítě tehdejšího Československa a proto navrhoval výstavbu nových kapacitních železnic a silnic. Dobře totiž věděl, že kvalitní a rychlá doprava má rovněž vliv na cenu zboží.
Velikou předností grandiózního ševce také bylo, že dokázal perfektně reagovat na vzniklé problémy podle hesla, kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. To se třeba ukázalo po roce 1918, kdy české firmy včetně Baťovy přišly po rozpadu habsburské monarchie o rozsáhlé rakousko-uherské trhy. Baťa však dobře věděl, že tady nepomůže naříkání, ale je třeba jednat a vyrovnat se s nastalou nepříznivou situací, což dokázal, mimo jiné i razantním padesátiprocentním snížením cen obuvi.
Tomáš Baťa byl člověk, který tvořil, budoval a zůstalo po něm velké dílo. To je rozdíl proti nejrůznějším zbytečným revolucionářům, kteří nic neumí, akorát rozeštvávají lidi, šíří nenávist, boří, neumí vytvořit žádné pozitivní hodnoty a zůstávají po nich akorát mrtví a spálené země.
Této skvělé knize nelze prakticky nic vytknout, možná by mohla být doplněna o některé postřehy ze současnosti v porovnání s časy Tomáše Bati. Avšak to je jen můj subjektivní pocit.
Baťa
(myšlenky, činy život, práce)
Antonín Cekota,
vydala NADACE TOMÁŠE BATI,
Zlín 2024
