Článek
Kolaborantská tomiokamurovská partaj, totiž nehájí zájmy českých zemí, ale putinovského mafiánského režimu. Je však dobře, že litoměřičtí zastupitelé v tomhle případě rozhodli o přemístění monumentu z Jiráskových sadů. Následovat by je měla i další města a obce v České republice a vypořádat se s památníky, které de facto oslavují okupaci naší vlasti v roce 1968.
Anketa
Ve svém prohlášení důvody přemístění perfektně vyargumentovala iniciativa usilující o odstranění pomníku „Čest a sláva Sovětské armádě“ v Litoměřicích. Ta ve svém prohlášení mimo jiné uvedla. „Památník se jmenuje „Čest a sláva Sovětské armádě“ a nezobrazuje rudoarmějce. Sovětská armáda vznikla v roce 1946 reorganizací a přejmenováním Rudé armády. Socha tedy nemůže odkazovat k osvobození Československa v roce 1945, které provedla Rudá armáda. Komunisté zcela záměrně použili armádu Sovětskou ve jménu památníku, protože v době vztyčení sochy, Sovětská armáda okupovala Československo. Památník oslavuje sovětskou armádu, která za dobu své existence okupovala řadu zemí a způsobila mnohé ztráty na životech. Voják na pomníku tedy, i dle oficiálního názvu, nezobrazuje rudoarmějce, ale Sověta - okupanta.“ A to platí v mnoha dalších případech. Například v Klatovech na radnici byla deska (dokonce možná ještě je) připomínající osvobození sovětskou armádou. V tomto městě je to vyloženě urážející a nerespektovaní historické pravdy, protože ho osvobodili Američané.
Já souhlasím s komentářem Michaela Pánka na webu Neviditelný pes, že o osudech památníků Rudé armádě jsou kompetentní rozhodovat obce a města, na jejichž katastrech leží. Jen ony respektive jejich zvolení zastupitelé o tom mohou vyřknout konečný verdikt. V souladu s mezinárodními úmluvami také musíme řádně pečovat o všechny vojenské hroby padlých vojáků bez rozdílu národností. To je v pořádku a naše země tuto povinnost plní vzorně. Na rozdíl od Ruské federace, na jejímž území už dříve byly ve více případech zhanobeny hroby padlých československých legionářů, čímž Rusko porušilo mezistátní dohody.
Dokáží pochopit, že památníky oslavující Rudou armádu a postavené krátce po květnu pětačtyřicátého roku byly výrazem vděku za osvobození. Tomu rozumím. Něco jiného jsou však různé sochy, pomníky či památníky údajně Rudé, ve skutečnosti však Sovětské, armády, které byly zřízeny až dlouho po válce za normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tato „díla“ oslavující navíc historicky nepřesně Sovětskou armádu a vzniklá po sovětské okupaci v roce 1968, ve skutečnosti velebí porobu naší země. Proto doporučuji jejich odstranění. Vzorem nám v tomto mohou být Polsko a pobaltské republiky. Do toho spadá i tolik kontroverzní socha maršála Koněva z roku 1980 v Praze 6, kterou už tamní radnice nechala přemístit. Mimochodem dílo umělecky podprůměrné a bezcenné.
I co se týče události roku 1945, tak, jak je uvedeno na webu pametnaroda.cz, Rudá armáda nás tenkrát sice osvobodila od nacismu, ale svobodu nám nepřinesla. Akorát černá totalita byla nahrazena rudou totalitou, i když ta druhá nebyla tak hrozná. Napadá mne toto přirovnání. Když ptáčka pustím z klece na svobodu, tak ať si pak letí, kam chce, a dělá si, co chce. A ne, že jej zavřu do nové, i když poněkud komfortnější klece.
V každém případě a zvláště po ruské agresi proti Ukrajině mám pro odstranění sovětských památníků v Česku, které nejsou chráněny mezinárodními úmluvami, pochopení.
Zdroje:
