Článek
Komunisté zpočátku počítali s tím, že volby plánované na květen 1948 budou klasické se soupeřením více politických stran. Nakonec však ze strachu, že by to pro ně nemuselo dobře dopadnout, v dubnu 1948 rozhodli, že se volby budou konat pouze s jednotnou kandidátkou. Ta měla podle webu securitymagazin.cz zajistit, aby v příštím parlamentu se KSČ stala dominantní silou v poměru 7:3 v 300členném Národním shromáždění. Volič tak měl v podstatě jen dvě možnosti - hlasovat pro jednotnou kandidátku Národní fronty, nebo hodit do volební urny bílý lístek, který znamenal nesouhlas s jednotnou kandidátkou.
Zastrašování hlasujících, falšování voleb
Předvolební kampaň se samozřejmě nesla v duchu masivní agitace pro jednotnou kandidátku, a ti, kteří nakonec hodili bílý lístek, byli perzekvováni, například propouštěním z práce či sníženým veřejným uplatněním atd., protože bílý lístek byl podle komunistů hlasem pro nepřátele socialismu. Při samotných volbách, které se konaly 30. května 1948, byla porušena řada ústavních zásad. V mnoha místech byly dokonce výsledky falšovány, a komunisté se tím ještě chlubili.
Tyto „volby“ měly do demokratického hlasování hodně daleko. Popíraly základní princip svobodné soutěže mezi politickými stranami, a byly porušovány jejich hlavní principy, především tajnost hlasování. Demokraticky vyjádřený nesouhlas s jednotnou kandidátkou a vhození bílého lístku bylo stavěno na úroveň zrady a rozbíječství násilně vytvářené jednoty národa. Charakteristické bylo ovzduší silného politického nátlaku a zastrašování těch, kteří chtěli použít bílý lístek.
Podle oficiální statistiky na webu csu.gov.cz v českých zemích hlasovalo v květnu 1948 5 648 175 voličů, kteří v 87,1% podpořili kandidátku Národní fronty, 9,3 % z nich odevzdalo bílé lístky a 3,6% hlasů bylo neplatných. Nejvíce bílých lístků bylo odevzdáno poněkud překvapivě v Pardubickém volebním kraji – 19,9%, následovaly moravské katolické oblasti Valašska, Slovácka a Hané, tedy kraj olomoucký s 14,6% a kraj Zlínský s 14%. Naopak nejméně bílých lístků 0,5% bylo odevzdáno na „rudém“ Kladensku.
Za bílé lístky bylo lidem vyhrožováno represemi. A někdy to skončilo i moc špatně. Například v kauze mladého národního socialisty z Brna Jana Romana, který po únoru 1948 těžce nesl nástup Klementa Gottwalda k moci. Spolu s dalšími mladými lidmi roznášel podle webu ct24.ceskatelevize.cz před květnovými volbami po moravské metropoli letáky, ve kterých nabádali občany, aby nevolili komunisty, ale aby do volebních uren vhazovali na znamení nesouhlasu bílé lístky. To přitom zákon nezakazoval. Státní bezpečnost to přesto považovala za vlastizradu a za ni byl Jan Roman odsouzen na 12 let do vězení, které strávil mimo jiné v Jáchymově na uranu a ve Valdicích.
Dolní Bojanovice volily proti rudé totalitě
O to víc vynikla odvaha obyvatel Dolních Bojanovic, kteří se vzepřeli komunistické tyranii a ve volbách odevzdali neskutečných 67 % bílých lístků. To jinde nemělo obdoby, soudruzi byli strašně moc naštvaní a jejich tisk tehdy poznamenal, že to byl ojedinělý případ větší obce v celé republice, kde se takto projevil vliv reakčního kléru. Současný dolnobojanovický farář Petr Karas připustil, že tento volební výsledek nastal i zásluhou působení jeho tehdejšího předchůdce pátera Jaromíra Pořízka. „Podle mého názoru se to nedá oddělit od duchovní oblasti. Lidé více spojeni s křesťanstvím, s vírou, brzy prohlédli, co je komunistické učení zač, že je to zlo, a proto se proti němu takto postavili,“ řekl duchovní správce. Místní obyvatel Jan Zugar k tomu podotkl: „Můj dědeček Václav Lekavý studoval medicínu, ale v roce 1949 byl ze studií vyloučen, protože se nevypořádal s otázkou víry. Takže pak musel čistit kanalizace, kde mu dělal šéfa komunista, který propadal a vychodil tak pouhých pět tříd základní školy, ale měl správnou rudou knížku. Potom se nelze divit, že můj děda a také moje babička Marie Lekavá odevzdali ve volbách bílé lístky.“
Lidé v Dolních Bojanovicích volili už dříve odlišně od celostátních výsledků. V posledních předválečných volbách do Národního shromáždění v roce 1935 zde zvítězila Československá strana lidová s 75,1% hlasů s výrazným náskokem před druhými agrárníky s 19,2% hlasů. Komunisté tu tenkrát dostali pouhých 1,1% hlasů. V prvních poválečných polodemokratických parlamentních volbách v roce 1946 zde vítězní lidovci získali dokonce 81,8% hlasů, druhá KSČ 12,3% hlasů, třetí národní socialisté 4,8 hlasů a poslední sociální demokraté 1,1 hlasů.
Básník Zábrana odsoudil voliče Národní fronty
„Dá se říci, že v oblastech, kde bylo silně zastoupeno katolické obyvatelstvo, bylo odevzdáno více bílých lístků, než v místech, které naopak patřily k baštám komunistů a levice. To koneckonců dokazují celostátní statistiky,“ uvedl historik Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Libor Svoboda.
Básník, prozaik, esejista a překladatel Jan Zábrana tenkrát se svém deníku ostře odsoudil ty, kteří hlasovali pro kandidátku Národní fronty. „Jsem v sobě lhostejný, i když citlivě absorbuji a vnímám okolí. Chtěl bych říci mnoha lidem: „Nic jste nezachránili svou veřejnou volbou, ale čest jste ztratili. Jednou se budete stydět!“ Jak je však patrné, existovaly i výjimky, mezi něž patřili i lidé v Dolních Bojanovicích, kteří se neměli zač stydět a svoji čest neztratili.
Zdroje:
Dolní Bojanovice (Minulost a současnost obce), Jiří Pajer a kolektiv, vydala obec Dolní Bojanovice 2016
