Článek
A těch protestů nebylo na Ukrajině vůbec málo. Sovětská komunistická politická policie KGB zaznamenala podle webu aktualne.cz do 7. září 1968 přes tisíc protisovětských a protikomunistických incidentů, kdy Ukrajinci psali na veřejné budovy nápisy typu „Svobodu Československu“, „Rusové, táhněte pryč z Československa“ a další.
V Kyjevě se pak 5. listopadu 1968 upálil Vasyl Makuch na protest proti okupaci Československa a sovětským totalitním praktikám. Běžel po ulici a vykřikoval hesla „Pryč s komunistickými kolonizátory! Ať žije svobodná Ukrajina! Sláva Ukrajině!“ a hesla proti okupaci Československa jako „Pryč s okupanty Československa!“ než upadl do bezvědomí a byl převezen do nemocnice, kde následujícího dne zemřel.
Na hlavní kyjevské třídě Kresčatik se v listopadu 1968 na protest proti okupaci Československa upálil Vasyl Makuch.
Někteří lidé také šíří výmysl, že na okupaci Československa měli tenkrát v osmašedesátém roce hlavní podíl Ukrajinci, Prý proto, že tehdejší šéf sovětských komunistů Brežněv byl ukrajinského původu, což není tak úplně pravda, protože se sice narodil na Ukrajině, ale ruským rodičům, a také údajně v politbyru ÚV KSSS prý převažovali Ukrajinci. To však už je dávno vyvrácená lež, jelikož nejvíc bylo v tomto vrcholném komunistickém orgánu, který v SSSR rozhodoval o nejdůležitějších záležitostech, etnických Rusů. Hlavně: Rozhodovalo se v Moskvě, nikoliv v Kyjevě, Varšavě, Budapešti atd.
Anketa
„Toto tvrzení je naprostá nehoráznost. Ačkoli se Brežněv narodil na území Ukrajiny, členové politbyra se sjednotili s identitou Sovětského svazu, která byla primárně ruská. Toto na mě působí jako umělý a ubohý argument. Nezažil jsem historickou diskusi ani nečetl žádný dokument o sovětské politice, který by blíže řešil otázku národnosti. V sovětské politice národnost nehrála roli,“ upřesnil historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu v Praze v rozhovoru pro aktualne.cz.
Přesně tak, důležitá byla ruská identita ruských a sovětských vládců. Jednalo se o představitele ruského imperialismu a bylo jedno, jestli to byli původem Němka carevna Kateřina II. nebo Gruzínec Josef Stalin či Leonid Brežněv, který v sobě střídal Rusa s Ukrajincem.
Historici už také vyvrátili lež opakovaně šířenou proruskými lháři a dezinformátory, že na srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy se podíleli hlavně Ukrajinci. Opět historik Tomek: „To je nesmysl. Vojska přijížděla z území Německé demokratické republiky, z Polska a z Maďarska. Samozřejmě existovaly jednotky, které byly trvale usazené na území Ukrajiny. Nikdy to ale neznamenalo, že by šlo o jednotku složenou pouze z vojáků ukrajinské národnosti. Sovětská armáda fungovala na internacionálním principu a divize byly složené z vojáků z různých zemí. Území Československa tedy nikdy neokupovala jednotka složená z vojáků jedné národnosti.“
To potvrzuje i ruský podnikatel žijící na území ČR a bývalý důstojník sovětské a ruské armády Vitalij Ginzburtg, který mi osobně poskytl k této problematice následující vyjádření. „SSSR, který tehdy představoval ruský svět, napadl Československo. Ten samý ruský svět dnes představuje Rusko, přestože je formálně federací a nežijí v něm jen Rusové. Nyní posílá do války na Ukrajině v obrovských počtech obyvatele neruských oblastí, čímž pokračuje v genocidě těchto národů. Sovětský svaz dělal totéž,“ uvedl.
Vitalij Ginzburg také potvrdil skutečnost, že nás nemohli většinově okupovat Ukrajinci, i když ukrajinští vojáci u nás tehdy samozřejmě také byli. „Po válce už v sovětské armádě neexistovaly žádné národní jednotky. To ale neznamená, že by v některých jednotkách a menších oddílech nemohla být převaha vojáků jedné národnosti. Bylo to způsobeno zvláštnostmi výběru pro vojenskou službu a atraktivitou služby obecně. V některých speciálních útvarech, například vzdušných či hraničních, nesměli být příslušníci národů pobaltských republik a Židé. Je možné také říci, že v elitních jednotkách převažovali Rusové Ukrajinci, Bělorusové a bylo v nich poměrně i dost Tatarů a Baškirců. Proti tomu stavební jednotky byly složené převážně z vojáků Kavkazu a ze střední Asie.“
Velitelským jazykem v Sovětské armádě pak byla výhradně ruština. Veškerý výcvik ve vojenských školách a akademiích a veškeré fungování ozbrojených sil se konaly pouze v ruském jazyce. I velká většina sovětských vojenských škol byla umístěna na území současné Ruské federace. Bylo tedy nemožné, aby důstojníci sovětské armády, ať už byli jakékoliv národnosti, neznali ruštinu.
Zdroje:
